LÉTO

 

 

Na vodu šel jsem s rosou,

na ryby šel jsem s kapry,

svět zíval ospale

(na horké léto

žádný div);

 

do ruky z hlíny džbán,

u studánky kapky potu

ve stínu jehličí – ten nádech –

chladivou rukou stíral jsem si;

 

na břízy s koštětem,

na rákos s metlou,

zalehnu u kapličky

– slamáček do čela –

zdřímnu si, pospím si,

 

slunce si vysoko

odpočine dojatě,

až u nás dole v podpalubí

podlahu začnu dřít;

 

na dříví sekerou,

na popel uhelkou,

otevřu chřtán

černotou zející

a škrtnu sirkou –

 

navečír ohýnek

dodýmá do rána,

jen léto dojemné

píská mi druhý hlas;

proč nebýt sám?!