Socha Svatopluka Čecha
Jasně,
socha Svatopluka
Čecha kouká na krabice od pizzy,
na psy prohánějící
se v protipožární nádrži,
dřezovec trojtrnný
přichází o podzemní vodu
kvůli průduchům do
metra,
básník pracuje ve
skladišti kulis a rozebírá
nebe v Národním,
tak strašně světle modré,
rozvedená chodí
přes park v papučích za přítelem,
máme nějaké
náhradní kořeny,
náhradní životní
funkce, náhradní kolektivní bytí?,
jak říci národ a
nepřipadat si přitom divně,
na internetu se
množí citáty nejasného původu,
je třeba chránit autochtonního
ducha před emigrací,
když řeknu chránit,
už mám v ruce samopal a podřezávám děti,
do okna uprostřed
města zavane vůně vylidněných vesnic,
nečetl jsem nic od
Svatopluka Čecha,
půjčil jsem si
knihu, ale je třeba být efektivní,
vybírat, koordinovat,
vytvářet obrat, otáčet se,
bronzová socha pod
prořídlým javorem shlíží
na celou spoušť,
hodnotný strom
posílá pozdrav zkráceným
telomerám,
dřevo a voda a
kámen zůstávají lhostejné
pro věk plastu.
|