Černý hlasatel

     Nebe se zamračilo a jarní bouřka přinesla hrom i s bleskem. Tupý úder doručil černé noviny. Pošta odevzdána. „Čtěte si, přišli jsme si pro daň za Vaše vzpomínky. Zaplaťte, budete vzpomínat více.“ Černé písmo s černým podkladem je čitelnější, než by se mohlo zdát.

     Doručená pošta koluje rukama přítomných přejímajících. Tiché předávání, v němž si každý přeje nezůstat černým hlasatelem pro nepřítomné. Všichni vybraní ale jím musí být, každý ve své části světa, každý pro své svědomí. Společná daň za vzpomínky zaplacena, výběrčí v rolích černých hlasatelů mají vybrat její osobní desátky.

     I černý hlasatel pro neslučitelnou skupinu starých mistrů a velkých dětí zahajuje svoji pouť. Hledání starých učitelů v jejich nových světech, doprovod dětí v těžkém propadu do dospělosti. Bez možnosti mezistupňů, bez osobního zastoupení v obou seskupeních.

     Opatrné kroky objevují současnost starých mistrů. Uběhlé roky jim ubraly viditelnosti, ale dotvořily sílu jejich osobností. Přijímají bez rozpaků černou poštu do svých myslí. Mistři ale daně za vzpomínky neplatí, oni sami jsou vzpomínkami. Hlasatel v obraze jejich bývalého žáka je jimi postupně přijímán jako srdečný memoár a vřelý důvod ke krátkému pozastavení. A každý z nich při tom nedlouhém setkání drží v rukou svůj vlastní postupně černající prapor. Přijali poštu, darovali úsměv, zadali poslední úkol … je čas s vlastním šednoucím praporem tvořit cestu dětem, aby i ony jednou mohly zaplatit společnou daň.

     Samota černého hlasatele v přímé záři pod jedním z již černých praporů. Část daně za mistry zaplacena z vlastních zdrojů. Kroky hlasatele od mistrů jsou po chvíli rychle doprovázeny nejistými dětskými krůčky a zvědavými pohledy na tajemně černou standartu.

     Děti se ptají. A hlasatel hledá odpovědi. Vysvětlení černých vět pod žhnoucím sluncem vyvolává dětské slzy a rozpaky. Děti se učí. A z hlasatele má být dárce v budoucnu snad jimi pochopených vědomostí. Výuka tvorby vzpomínek, za něž jednou i ony zaplatí své daně. Ještě o nich neví, ještě je nechápou a poslušně přijímají směr daný šiřitelem. Danajský dar od černého hlasatele. Uslzené dětské oči statečně vyrážejí na cestu posledního pozdravu. Věštec Láokoón před dary od Danaů tyto děti nevaruje … A každá z uroněných dětských slz je mincí do pokladničky pro budoucí daně za vzpomínky.

     Některá pošta bývá doručena v nepravou chvíli. Černé noviny jarní bouřky přinesly černý prapor, vybraly daně … A jednomu z černých hlasatelů vzaly podruhé nucenou dospělostí jeho nepochopené dětství…  Možná pošta přeci jen přišla včas.

Svatý Petře, už opět někdo z mých klepe na Tvou bránu.

Otevírej … přichází Ti jeden ze starých mistrů … děti teprve dostávají směr …