Paprsek slunce

Kde kdo někdy něco hledá

někdo stanoví si cíl

avšak štěstí je tolik relativní

nevyspitatelně vrtkavé

Aallay chtěla najít pouto

a možná něco víc

jenže neměla naději

ten paprsek světla vyhýbal se jí

Smutná seděla v rohu

a poslouchala ticho

dumala nad psychikou člověka

a říkala si-to špatně skončí

A potom vysvitlo slunce

zlatě zalilo okolní svět

a ona viděla všechnu tu krásu

pozorovala veselí, smích

A usmála se, jen tak pro sebe

spíš poněkud hořce

protože světlo jenž zřela a radost jenž cítila

viděla přes nejpevnější sklo

A usmála se, jen tak pro sebe

a opět sklouzla k apatii, té stejné jako každý den

kdy žhavá koule vyloupne se nad moře

a pohled svých nevidomých oči zaryla do země