Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 18.6.
Milan
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Našel jsem ji v pátek u Branky yeah
Autor: mystikus (Stálý) - publikováno 30.3.2015 (07:57:08)

Victor Hugo „Serenáda“

 

Proč naslouchat zrána

písni skřivaní?

Tvůj hlas nad skřivana

něžněj vyzvání!

 

Nechť Bůh záři hvězd dá

mračny zastříti:

nejjasnější hvězda

v očích září ti!

 

Nechť sta květů květen

v lukách rozvije:

nejkrásnější je ten,

jenž v tvém srdci je!

 

Onen skřivan z jitra,

ona hvězda hvězd,

ono poupě nitra –

vroucná láska jest.

 

(květen 1838)

 

 

 

 

Aljaška v plamenech, filmování reality v zájmenech, sex appeal ucítíš s tématy vůně v testamenech

magiku šamanů bublající v pramenech, Eden jeden jarní rozšafně s konexí kouzlí v ramenech

jsem prý vzácný ohrožený druh veden jako černobílý kruh, nejsem rafan, to rozezná i tvor Pandy

a není se mnou žádná potíž, jedu v  praxi Asterixí a poznáš božství bojovnicky zocelující švandy

 

 

HIP HOP CONNECTION MAGAZINE

INTERVIEW, JULY 2002

 

Když byl studiový hip-hop ve svých počátcích, jeden člověk měl pozoruhodnou zásluhu na vývoji zvukových triků. Mělo to daleko od snadné věci, ale dědictví Mantronixu bude navždy kolovat v žilách, v mých žilách…

 

Jestli jste si třeba někdo sepsal seznam nejlepších dlouho zmizelých umělců hip-hopu, tak by blízko vrcholu vyčníval Kurtis Mantronik. Na základě dema s MC Tee podepsal kontrakt s vydavatelstvím Sleeping Bag v New Yorku a zakrátko se vyšvihli na scénu s hitem „Fresh Is The Word“ na začátku roku 1985. Dál následovala řádka úspěšných singlů jako „Ladies“, „Hardcore Hip Hop“ a „Bassline“, s prvními dvěma alby Mantronix KM upevnil svou pozici jako jeden z nejvýraznějších talentů na moderní produkování. Jakmile se zadařilo jeho hitům, tak také pravidelně produkoval písně dalším rapperům jako Just-Ice, T La Rock a Tricky Tee a v důsledku své druhé funkce ředitele A&R ve Sleeping Bag podepsal v labelu smlouvu vydávání desek s EPMD.

 

Ale jak jeho vazba se Sleeping Bag nabírala kyselou příchuť, nespokojený Mantronix se vydal na novou pastvu. Výnosná smlouva s Capitol vyplodila sice další tři alba, ale s poměrně větší ztrátovostí vloženého zisku. Když se vyhořelý Kurtis cítil vyčerpaně, okamžitě změnil prostředí, nakonec se znovu vynořil o pět let později inovující svoje řemeslo jako producent / tvůrce remixu a pseudonymní umělec na funky housové scéně.

 

Teď zakotvil v Británii, jeho poslední nahrávka znovu zabrousila k jeho hip-hopové minulosti a ke kořenům charakteristického zvuku pro Mantronix. That's My Beats! maluje impulsivním zvukovým profilem oblast velikého jablka v půlce 80. let a ve vzácném rozhovoru Kurtis vysvětluje důvod, proč je odhodlaný zpátky nastoupit za mixážní pult.

 

HHC: Jak se vůbec uskutečnilo „That's My Beats“?

 

KM: Má to tento průběh. Požádali mě, abych sestavil dvanáct skladeb, které mě ovlivnily před tím, než jsem začal skládat svou vlastní hudbu. Přikývnul jsem, ale nezačal jsem do chvíle, než jsem se dostal do vaší země, a než lidi řekli „tohle je hodně zajímavá kompilace – tohle je přesně hudba, co ovlivnila spousty lidí, kteří se v té době v Evropě věnovali hudbě“. Je to pro mě důležité album, protože bez těchto nahrávek bych nevěděl, kde by vůbec vznikal můj sound.

 

HHC: Odrážejí pro alba typické prvky disco, hip hopu a electra základní složky klasického zvuku Mantronix?

 

KM: Dostal jsem se do New Yorku v létě 1980 a všechny rádio stanice servírovaly taneční hudbu. Celá scéna byla živá a vzrušující. Šel jsem se projít po Central Parku a všichni skateři ladili rádia na stanice s discem… takže jste tu měli všechny dunící repráky naladěné na stejnou stanici a když přišly na řadu gramodesky, tak jsem kvůli nim rád chodil do klubu. Bombardovali mě s disko záležitostí a od prvního dne jsem znal „There But For The Grace Of God Go“ od Machine. Ta dost dominovala. Takhle nějak zněl New York – musel bys tu být, abys ucítil sílu celé věci.

 

HHC: Kdy nastoupil hip hop do srovnatelné pozice?

 

KM: Hryzala mě blecha rapu. Na rádiu moc rapové desky nepouštěli, to byla záležitost jen naživo v parku, kdy se dotáhli do ulice gramce a zapojili se do zdroje elektriky u lampy. Můj známej v Brooklynu mě hodně seznámil s celou hip-hopovou kulturou. Byl jsem oslněn tím, co všechno dovedli tihle kluci dělat s vinylovou deskou. Existovalo strašně málo rapovejch desek, jestli vůbec nějaká, kterou sis mohl koupit a poslouchat, ale jsou tak jedna nebo dvě z toho období, kdy mohu říct „okay byl jsem tady a tady jsem šel taky…“

 

A co obzvlášť dominuje?

 

KM: „High Powered Rap“ od Crash Crew je rozhodně jedna věc. Byla jednou z prvních rapových desek, co jsem slyšel. Vzpomínám si, jak jsem jí slýchával v Roxy s Afrikou Bambaatou, Jazzy Jayem a všemi tanečníky breaku. V té době zahrál Bambaataa všechno počínaje The Clash, až po Funky 4 a Crash Crew, pak zahrál Parliament a Funkadelic a necelých 4 000 lidí mu na to pařilo! To byla divoká jízda.

 

HHC: A co Tvoje electro výběry?  

 

KM: Uprostřed celého poslechu všeho toho disca a hip hopu se dostává do popředí Ruichi Sakamoto s písní Riot In Lagos. To bylo naprosto potrhlé! Disco stanice hráli tomuhle podobné věci a Bostich od Yello – tohle už dneska neskládají, proto to tehdy byla tak nádherná doba. Byla to velice pestrá scéna. O pár let později Art Of Noise vydali Beatbox a to bylo neuvěřitelné. Byla to elektronická kompozice s výraznými hip hopovými spodky. Tehdy jsem začal experimentovat s nástroji a vytvářet svůj vlastní styl.

 

HHC: Uhodil jsi do zlaté svým prvním demem. Co se vlastně dělo? 

 

KM: Chtěl jsem být DJ, ale nikoho na scéně jsem neznal, tak jsem dostal práci jako pouštěč desek v jedné prodejně v centru Manhattanu, jmenovalo se to tam Downtown Records. Jednoho dne mi povídá jejich stálej zákazník: „Víš co? Mám doma udělanej beat, ale sháním rappera“. Takhle jsem pak potkal MC Tee. Probíjeli jsme se s osmi stovkami dolarů společně a natočili jsme první demo. Všechno v tom tak dobře neznělo, tak jsem se rozhodl prohnat to stereo ekvalizérem v obchodě. Potom už znělo fantasticky.

 

HHC: Jak ses dostal ke spolupráci se Sleeping Bag?

 

KM: Will Socolov, majitel, jednoho dne přišel a můj šéf mu říkal: „Chlapci mají pěkné demo, chceš to slyšet?“ dal ho Willovi a další den se vrátil a říkal: „Tohle se mi dost líbí. Já půjdu a pohovořím s partnery, chci tuhle desku vydat.“ To mě dost potěšilo, protože to bylo první demo, co jsem dělal. Chtěl se mnou podepsat smlouvu, tak mě zavolal do studia, abych připojil na desku scratching. Ptal se: „Víš, co máš dělat, OK?“ a já jen kejvnul „Yeah“. Skončili jsme to tak, že jsme vydali „Fresh Is The Word“ a tím jsem začínal.

 

HHC: Překvapil vás jeho úspěch?

 

KM: Tahle deska měla v New Yorku masivní ohlas. Vyšvihla se v rádiu a tím kompletně explodovala. Bylo to tak velké, že téměř každá rádio stanice to hrála nejméně šestkrát až sedmkrát za den a to je moc. Hráli jsme také po klubech – docela často ve stejný den. Bylo to asi takové: v deset zahrajeme v Roxy ve dvanáct v Red Zone a tak dál. Kamkoliv jste vyrazili ve městě, slyšeli jste to z rádia nebo z aut, která se proháněla.

 

HHC: V kruzích hip hopu spočívá tvá reputace na prvních dvou albech Mantronix. Řadíš je ke svým nejlepším pracím?

 

KM: První album Mantronix bylo dost případ typu „pojďme se dát do práce a zkusíme si pár věcí.“ Bylo to spíše jako EP. Neměl jsem žádné nápady, jak bych udělal celé album, tak jsem si zkusil napojit do sebe megamix. Nikdo to přede mnou ještě nedělal, ale vlastně jsme ho natočili proto, abychom zaplnili místo. Daleko větší snaha na album bylo Music Madness. Od počátku jsem chtěl, aby bylo více elektronické a experimentální, protože něco takového nikdo v hip hopu nedělal. Skončilo jako kvintesenční Mantronix. Když ho dnes slyším, pořád z něj mám radost.

 

HHC: Jestli bys mohl vybrat jednu určitou píseň Mantronix z té doby, která by to byla?

 

KM: Tak určitě podle mého Who Is It a možná Hardcore Hip Hop. Who Is It jednoduše vzniklo tak, že jsme dělali rap na hotovej beat. To znělo nudně tak přesně na konci session jsem se rozhodnul, že připojím i zvučnej syntetizér. Už jsme míchali skladbu – bylo to přes hodinku na konci session a za hodinu jsme platili  $125 – když jsem řekl, „tak tohle fakt nešlape, dejte mi keyboard“ a uzavřeli jsme to za dalších 45 minut. S peckou Hardcore Hip Hop jsem chtěl udělat něco o dost drsnějšího a je to poprvé, kdy jsem slyšel vyslovit termín electro. Tahle věc skloubila hip hop s elektronikou, bylo to rychlé a zafungovala.

 

HHC: Co se stalo špatně, když jsi podepsal smlouvu se značkou Capitol?

 

KM: Podepsat smlouvu u Capitolu byla naprostá masivní chyba. Z jejich pohledu jsem byl jedním z nejlepších producentů široko daleko. Chtěli si užít s rapovou hrou a skončili tak, že na mě hodili peníze. Ale nepochopili to – byli zapojeni do něčeho, co bylo na bázi hype.

 

HHC: Byl jsi zklamán z alba In Full Effect?

 

KM: Ano, nebylo to silné album. Bylo složité ho točit, protože jsem jezdil po světě. Tee byl také součást vzniku, ale nemohl jsem ho usměrňovat co se týče dostat ho do studia v určitý čas. Měl jsem velké pochyby s tím, co jsem vytvořil. Já byl v uzavřeném světě, měl jsem všechny tyhle prachy a právníky a účetní kontroly a všechny lidi, co z toho těžili a nevěděl jsem, komu můžu věřit. Třeba u skladby Simple Simon – o té si všichni mysleli, že zaboduje i v zámoří a jen já jsem z ní byl rozhozenej.

 

HHC: Co jsi udělal s výhodou zadní strany?

 

KM: Já myslím, že se hitům dále dařilo. Je to obousměrná věc. Byli by zaplatili spoustu peněz, kdyby chtěli moje služby. Desky byly umělecký zážitek, ale Mantronix byla spousta těžké dřiny. Sralo mě, že jsem tři ze čtyř dní v kuse dělal na rapové desce a pak rovnou na taneční nahrávce, tak pařba na párty musela jít někam stranou. Možná že kdybych se zeptal Willa, zda peníze co mi potom nabízeli, byly opravdové, řekl by mi „Yeah a udělali jsme chybu, že jsme se od sebe odtrhli“.

 

HHC: Po problémech s Capitolem jsi vypadal, že jsi někam zmizel, co se stalo?

 

KM: Vypadl jsem ze scény v letech od 1991 do 1998. Přestal jsem skládat hudbu, protože jsem se cítil vyhořele. Musel jsem řešit několik legálních problémů a to si vybralo na mě svou oběť. Začal jsem s hudebním průmyslem ve svých 17 – pracoval jsem ve prospěch labelu Sleeping Bag den co den a vůbec mi nezbývalo volno pro sebe. Někdy jsem ve studiu zůstal rovnou na dva nebo na tři dny a přespával jsem tam na podlaze, protože jsem nechtěl ztratit svoje seřízení na pultu… po čase jsme z toho místa vyšli a byli jsme zelení! Začal jsem to těžko snášet a eventuelně jsem začal uschovávat spoustu věcí. V módě začal kralovat new jack a ten začal přebírat house.

 

HHC: Jak se změnilo působiště, terén?

 

KM: Tehdy mi začalo opravdové odtržení. Všechno se změnilo. Najednou jste měli rapové kluby a housové kluby a radiostanice už nepouštěly pestrou směsku – spíš jeli hip hop s R&B. Já byl zvyklý nastolovat trend a ne ho následovat. Musel jsem se odnaučit svůj způsob tvořivosti a to je dost těžké. Lidi řekli, že mám už zastaralej zvuk a pak po šesti měsících jsem se vzdal. Dělal jsem do spousty jídel a v podstatě jsem dál nepovažoval, že zůstanu v byznysu.

 

HHC: Co způsobilo tvůj návrat?

 

KM: Jednu noc zašel inženýr, se kterým jsem pracoval, na malou poradu. Představil mě jednomu člověku, který se ptal „Proč se nechceš vrátit? Všichni tvůj zvuk samplují…“ Neměl jsem konkrétní nápad, a ten člověk mi řekl „Ty máš obrovskej ohlas u lidí, co tě následují“. Vážil jsem se svým břichem hrozných 280 liber, ládoval jsem se jídlem, přemýšlel jsem, že tohle už nemohu dopustit. Ten člověk mě chtěl zastupovat a dohodil mi, že udělám remix pro Future Sound Of London. Tak jsem ho udělal, měl docela ohlas a zase jsem se začal do toho dostávat. Udělal jsem nějaké věci na scéně electro a drum & bass, pak jsem začal plodit disco a to je v téhle chvíli meta, kde jsem.

 

HHC: Jak se hip hop rozvíjel od éry klasik Mantronixu?

 

KM: Myslel jsem si, že by měla být produkce a rapování ve stylu o mnoho víc důmyslnější, než aby místo toho zase opakovalo cestu ke kořenům. Era ve které jsem se vyvíjel, všechno bylo o pevném rapování jako zvládal LL Cool J – všichni měli snahu zkušeně udávat tón a mít rytmus. Později jsem slyšel rapovat lidi a připadalo mi to jakoby texty četli z knihy a těm blábolům se nedalo rozumět. O něco lepší zkušenost mám s lidmi jako Timbaland, ale já jsem prostě z odlišné éry.

 

HHC: Proč jsi se rozhodl, že se usadíš v Británii?

 

KM: New York se odchýlil od toho být hlavním centrem zábavy a změnil se na to nejhorší místo. Starosta Giuliani ho v podstatě zazdil. Zavřeli tu všechny kluby – teď už existuje jen několik barů, kde se hraje hudba. Částečně to byla výhoda, když neurčití podivíni a individua chodili ulicemi. Mělo to správný charakter, teďko je to tam strašné a já tam bejt nechci. Jsem tu zatím chvilku a začínám cítit zase oheň. Chci se zase zapojit do hry. A jednou, až to budu cítit, se vrátím zase s nakopávajícím hip hopem.

 

…Jeho album „That´s My Beat“ vyšlo na značce Soul Jazz

 

http://www.youtube.com/watch?v=wk82GeKMXhM

 

Mantronix – „Love Letter (Dear Tracy)“ 1988

 

LOVE LETTER (DEAR TRACY)

 

Dear Tracy, My hurting squeeze
I hope this will put your mind at ease
I meant to write, but then I thought maybe I should wait awhile for my life to sort.

So stop being mad because you're not forgotten
I couldn't dare hurt a flower in a world so rotten
With anger, hatred, destruction,
making it difficult for a man like me to function
So to pick up once again with this explanation
that should change your mind when you look and understand
with every detail of thought
that what I say is what I mean and not a line that you bought.

 

You know I'm sorry my feelings now mean nothing more than lies to you,
I, for one, never said it was going to be easy.
All I did was imply a blindly organized game plan,
that we may be able to keep in touch
without, obviously, introducing;
all the possible interruptions that may take place upon my return.
As for your well expressed purpose of our relationship
the feelings were definitely mutual, and due to the fact
that we live a continent way
I, could not have expected you to want anything more,
nor did I ever deny your existence at any time.
You know what I mean baby...

I've even shared by experience of meeting you with my friends
who have no influence on my life
And this is due to the fact that I'm still very young
you know cause knowledge is my teacher
and it can only be learned through existence and not resistence
my path is drawn out for me and I shall follow until it leads me
to my destiny, whatever it may be I'm sorry Tracy.

 

 

 

Staří náčelníci už to znají a mladá krev skotačí
Země se otáčí a panenky bohémky se protáčí
oči okounějí po ní, zájem s citoslovci v nich plane
tak co se má stát ať se díky ní Aničko stane
je hvězdička s jedničkou je jednička s hvězdičkou
je fyzik indiánka nikdy intrikánka spouští se prérií a cestičkou
vypadá jak po zábalu co s ní zkoušel Hrabal
a jaký? Třezalkový, ozónový, zlatou řasou zábal
vypadá jak ze salónu Andělské šamanské krásy
a nejsou to jen vlasy, co upoutá večer 2 grimasy
je to discreet psaníčko Aničko letící do zdobné obálky
pojednává v přesvědčení se slunečnicí do dálky,
že vyhrává chuť s pocitem učit se i s pobytem,
pobyt a výskyt kosmický s jejím příjemným zenitem
 



http://www.youtube.com/watch?v=zi83I3hG8vo&feature=relmfu

mimo jiné under the influence of Mantronix:

 

Růže jsou rudé

nebe je modré

z toho chytnem barvu violky

mě nezajímá nerozvážná gramáž u holky

já chci vědět, kde ji upoutat bezpečně bez buzolky

a kde vyčmuchat zas v legendě jisté hrbolky

cherish snahy nejsou tu vhod pro mládež ze školky

co odpadává od programu jak decimované kuželky

aktivní aktovka

je dáma Anička elixír a já taktovka

aktovka s T má kouzlo své

aktovka bez T a bez pantera nenatropí doteky kreace oné

sladký doušek je Tvůj dokonale sladký dotek

jitrocel echinacea ve městě zabydlen sirotek

láska nikde není trápením prožraný myším svatý recept

láska je všelék náš a kodex i nereznoucí koncept

balzámek a jeho diva Anička tak lahodivá mast

ve špatné chvíli hojí i zocelí se přátelská účast

jenom idol velký jak žirafa dodá alfa elfí slast

konvalinka anebo první jarní běžkyně ať je mistryně vysoká laťka

když bodovala Čáslavská pro Mexiko i Tokyo, buď taktéž vedle mne nechlípná laňka

 

 

 

 

MANTRONIX

LOVE LETTER (DEAR TRACY) (LÁSKYPLNÉ PSANÍČKO) (OH MOJE ANIČKO KOČIČKO)

Milá slečno, Ty jsi moje potěšení
doufám, že Tě tohle dokáže zachovat poměrně klidnou
chtěl jsem to sem napsat, ale potom jsem si to rozmyslel
protože bych měl asi ještě chvíli počkat a dát vzniknout páru dvojice pro svůj drahý život
tak už přestaň šílet, vždyť nejsi zapomenutá
nemohl bych se odvážit zranit květinku ve světě tolik prohnilém
hnije celý svět ze vzteku, z nenávisti, z rozkladu
je komplikující pro člověka jako jsem já, abych fungoval
tak se pojď zase znovu seznámit
s tímhle vysvětlením, co by mělo dát posun do Tvého uvažování
když se díváš a pochopíš každý detail v přemýšlení
co říkám je jen to, co si fakt myslím
a né těch pár řádků, které jsi si od někoho koupila

Víš, že je mi líto, že moje pocity pro Tebe neznamenají teď nic jiného než vytáčení se od tématu
já jsem nikdy netvrdil, že to dřív bylo snadné
všechno co jsem dělal bylo samozřejmé a plán hry jen nachystán naslepo
že jsme se mohli k sobě hodit a mohli jsme k sobě hledat cestu velmi blízko
bez samozřejmého uvedení
všech těch možných překážek, které činí můj návrat
jako pro Tvůj dobře vyjádřený úmysl: jaro do našeho vztahu
pocity sympatie jsme měli určitě oboustranné a díky tomu, že žijeme zdrženlivě
já jsem od Tebe nemohl očekávat, natož chtít něco víc
ani jsem nemohl popřít Tvoji smyslnou existenci v žádné chvíli
víš co tím myslím moje lásko
dokonce jsem se podělil o zážitky z našich setkání
se svými kamarády, kteří nemají na můj život ten nejmenší vliv
a tohle je z důvodu, že jsem stále ještě velice mladý
víš co
můj učitel je moje vědomost
a vědomost může být procvičená jen existencí a né potupným zdráháním
moje cesta je vytýčená a budu ji pronásledovat
dokud mě povede k mému osudu, ať už je to cokoliv
omlouvám se Ti za upřímnost, slečno

Ano jsem nezávislý muž s vlastním životem
všechno beru ve velikém tempu na plné obrátky, když jsem o tom dobře přesvědčen
nezapomínám na své přátele, ačkoliv si jich občas nevšímám
ať si nepletou výsledek života, ve kterém jedu
pokud Ti stačí imitování citu bez milování a nerespektuješ moje slovo
doufám, že tohle bylo něco, co sis vymyslela a né něco, co jsi zaslechla

 

GANGSTER BOOGIE (WALK LIKE SEX… TALK LIKE SEX) (VYZNÁNÍ JEDNOHO GANGSTERA)


Mistr Hříchu se vrací – zachraňuje, co bylo ztraceno
a skutečně zaplatí nějaké výlohy
s plánem tak kreativním, jak jen umím a dovedu
a jestli víš, to co já, pak víš, co znamenám
protože jsem vytvořený s opravdovou silou
a jak jsme to natáčeli, prohlašovali, jsem plamen, co je modrý
fascinoval jsem, když jsem vizáží inklinoval k vášni, co je moje
a jak víš, mám obličej fešnej
já zářím napříč zemí, beru slečny za ruku
rozbaluji všechny možnosti, abych se nasytil, jak mohu v brlohu
já nepotřebuju nic víc, jen účel a úmysl do zásoby
protože právo být vítěz je právo být si jistý
ještě jednou bez pochybností každý pohyb, který udělám
který detail, legrační sklon, výsada v podobě
nejdříve vzít na vědomí být uznáván jako pohyb mé vůle
pak až později obnovený jako důkaz mých schopností
tikání to je zvuk mých hodinek
hip hop to je zvuk mého sídliště
vysílání v trvalém střihu
ano volání divočiny
ale kontrast ke každé akci
je šeptající dítě
protože to jsem já, ano všemohoucí
král jak vidíš král řízného zvuku, vyhledávám uvádění
snažil jsem se nejdřív najít cestu, potom následovat směrovku
Písmo je vážný závazek, ve kterém je stanoveno utrpení
zármutek, žal, tíseň, špatný stav, tvrdohlaví vy odpočívejte
potěšení a radost je nejlepší v paletě nálad Mantronix
hudební šílenost je Gangsterská výprava

Tak to berte jako dané, génius promluvil
zázračný a báječný, říkají nám, že jsme ze zlata
jako dvojice klidu, cool, soustředění musejí převládat
seriózní, zjistitelní, odrážející old school
chlapové jí vynalezli, platili a obohatili, drsnou krutou přísnou a né protivnou
jemnou jako hedvábí, uličnická je tak senzační
to je pravda, my jsme v módě a tak rafinovaní
znáte nás jako profesionály, my máme lišáckej postřeh
zrzoun je drzoun, jak jsem již předpovídal
a já to dělám v odnoži rocku, non stop s kousíčkem popu
protože hip hop dostává holky do extáze a elixíru mladosti se mnou

Holky se nesou v chůzi sexy s holkama se vedou řeči sexy
raz dva
holky se nesou v chůzi sexy s holkama se vedou řeči sexy
tři čtyři
nejkrásnější holka snů je Anička, velká záminka ke hříchu s flirty a s pugetem čichá natěšená peřinka
odnož humoru napružená pružinka, dobyvatel ozývá se kde vězí Jůlinka, ať kmitá Pan Tau & buřinka
sexy je na 4 písmenka a Ty je máš na šest, oktáva hraje devátou, slyší 2 uši a sluší na nula nula sedm 
yeah je na 4 písmenka a 5 pé Tobě sluší, Tvé ladnosti může fandit i gratulovat lesní běh perpetuum
hustá jako lustr broušený obyčejný svazek nevadnoucích karafiátů
vnitřně svůdná tančící svůdně hebká krajka a navigace bez pirátů
mandlová srdce bijí pro ni každou chvíli v ráji na Hawaii
Havajské kvítko, v ní pestík a surfařova štěstěna v ráži ráj poznávají
Telč Ti poví, jak polil jsem fernetem do zlatova šenkýřskou desku
kdyby pustila Anna vzácnou gramodesku, lidmi by otřáslo libido Velikého třesku
ano osedlej ženskou s dobrou hudbou starou osvědčenou jako V3Sku
její pojízdná alchymie nenabourá, jen se přiblíží
Drahokame máš tu čest mezi ctiteli pokušiteli rytíři
ANDĚL je ctitel všech cností na Tvoji exkluzivní adresu
políbí Tě v lehkém letu ve stanovený čas
amor šípem zasáhne Annu zas dotčená firma zkouší jako ďas mít hlas pro finesu
Tvá karamelová chuť piva a chrlič, jazyk můžeš ostentativně vypláznout
vždycky je lepší karamelového ježečka ochutnat než na sliny šlápnout
pro gangstery Al Pacino čilý hrdino s briskní prstem ať je na růže vystřeleno, Ty zraješ jako víno
z toho důvodu chtěl bych vídat Tvou maličkost na slunci stárnout
briskní poupátko rošťácké koťátko, rarita jsi jako Modrý Mauritius
dekorativní papyrus psal by jí i Marcus Aurelius vyčkávající na konsensus
božské stvoření ve světě kostelů a koncertů
jak vyzní One Caress? Bez Dámy s hranostajem bez Anny naprázdno a bez žertů
Lilie nebo Fialko, spojme naše dojmy v megamixu oboustranných raritek
ať trhlej nápadník cucá svůj dudlík, já vítám královnu a zaručím Ti požitek

(trochu gangsterského vyznání prý mojí advokátce neuškodí yeah)


Jsi po Africe poafričtěná divoška numero uno
THE SOUND OF SCIENCE


Ona a on kroutí se na splašený tón
ona a on zapínají gramofon
ona a on odříkají lexikon
ona a on změkčí i ypsilon
ona a on září jak noční Avignon
víno a slovíčko k dámě do tmy monsignor Villon
místo oken malba fotogenická freska v ní máš (vnímáš) hieroglyf paragraf graf Egyptí halda
a vedle kolotoče bezprostřední jako na cestách Walda
je parta muzikantů, za drobný bakšiš s nástrojema hýří
volný styl načechrají až se jim rozčepýří
i pro živou sochu se konec hraní blíží
ona a on prožijí sladké noci s lanýži



JEDNO ČÍSLO RAP SNŮ PRO ŽENU SNŮ PERLU ANIČKU

Petr Piskač ten si píská, že nepracuje v drsných normách v továrně
loví ryby jedna vášeň specialista i v Norské ledárně prý chlebodárně
chystá se za rybama legálně do staré Havany až na Kubu
Petr Piskač píše knihy rybářům Petrův Zdar na palubu
pro vyvolenou perlu nestačí mít petrklíč můj talisman je můj chtíč
nemyslím klub swingers já znám SWING TIME s 
legendární ♥ u kormidla jako jistič
co jistí a náladu k jejímu úžasu pohoupe jako výletnická bárka
Anička je diamant navždy ať se vydá mou cestou expres lokálka
protože známost mám rád primárně známost prožívám maximálně
odjakživa jsi královna mládeže já Ti to nedokážu sdělit tak lapidárně
6.9. ať září ať září ať září s námi oběma euforie 69 slov elixíry vytváří
sportovní fešanda nezapomenutelná pro tempo  za dveřmi my milionáři
na milion drahocenných zážitků s chtivou perlou Aničkou být specialistou
na milion svůdných gest ach nejsem hříšnej zjev ani ukrutný omyl kriminalistou
(pokračování příště)



 



1 Chad Jay
...Chad Beat No.2
2
Def La Desh
...Feel The Rhythm (Hip Hop Mix)
3
Digital Underground
...Kiss You Back (On The Jazz Tip Mix)
4
Digital Underground
...Hip Hop Doll
5
De La Soul
...Talkin bout hey love
6
Kiss AMC
...Let Off (Remixed by Sanny X)
7
Ice MC
...Easy Dub Reprise
8
Ice MC
...Easy Acapella
9
Rozalla
...Everybody´s Free (Free Bemba Mix)
10
Rozalla
...Are you ready to fly? (Garage Mix)
11 Summer vibes ...created by
Dimitri
(DMC 1990)
12
Milli Vanilli
...Girl You Know It´s True (Sanny X Remix)
13
Westbam + Dorothea Breik
...Painted World
14 Mixers Gettin´ Wicked (mixed by
the Commission
)
15
Tasmin Archer
...Sleeping Satellite (Fitz Mix)

 

Květa Fialová:

 

Co čekám od druhých

 

Samozřejmě, každému člověku je přisuzováno něco jiného a odlišného. Někteří lidé vám jsou od prvního okamžiku bližší. Jsou bezprostřední, vše berou s humorem. Někdo je báječný zjev, ale zahloubaný introvert, moc se navenek neprojevuje, a přesto je to kvalitní člověk. Mě osobně ale nejvíc deptá, když jsou lidé náladoví a když svým náladám natolik podléhají, že chvíli jsou naladěni tak, a najednou se tváří i jednají úplně opačně. Já jdu k lidem vždy s otevřeným srdcem. Totéž čekám od druhých.

 

 

LEV

 

Lhůta cca. 21.7. – 20.8.   vládce je Slunce  a živel je oheň

 

 

Jsem hříva Slunce  Po nebeské pláni

pluje zlatý člun

jsem štědré světlo se vztyčenou dlaní

Jsem poledne   Jsem trůn

 

Jsem srdce zvonu  Jeho plavou slávou

světélkuje sad

A žhavá šťáva prosakuje trávou

pod lisem mých pat

 

Jsem pastýř stromů   Ženu do koruny

vzpurné stádečko

Ó jak bych vypil mandarinku Luny

Žízním Lunečko

 

 

Léto vrcholí. Den palčivě sytý sluncem stoupá k majestátu poledne. Už podruhé vzplál zvířetníkový oheň, tentokrát aby dal sílu rostoucímu stromu. Byl-li Beran jiskrou vzniku, je Lev jasně rozhořelým plamenem.

 

Lev je druhé znamení výchovy a péče, ale plní svůj úkol jinak nežli Rak. Snad není v celém zvířetníku dvou tak různých rolí. Proti úzkostně podrobivé něze Raků stojí hrdá a smělá vůdčí síla Lvů. Drobná bledá Luna proti Slunci v letní slávě. Rak se choulí do ticha a klidu a Lev je horká růže, rozvitá do vřavy života.

 

Lev nastupuje, aby převzal moc. V učebním plánu vývoje musí být i lekce umění vládnout. Bez něj by svět zahltil chaos nebo marnost (jako je tomu v nehezkých příkladech České republiky, státu se lvem ve znaku). Tomuto umění se Lvové učí první. Lev je převzetí vlády nad světem.

 

Rak–matka dostal do správy skutečnost ve stadiu novorozeněte a odchoval ji z dětské bezmoci. Přichází Lev, otec a mocný vladař, a vede dospívajícího syna. Pevnou rukou puberťáka pobertu učí poslouchat.

 

Od matky dostalo dítě dary vodní: vláhu, déšť, mateřské mléko. Otec mu dá dary ohně: žár a energii. Rozpálí v něm bojovnost a kuráž. Musí řešit problém míry: kolik Slunce, aby nesežehlo, kolik síly, aby nedestruovala. Lvi mají sklon ve všem přehánět.

 

Lev je hrdina a vládce. Dominanci si přinesl už na svět. Nejstručnější slovo pro něj: Lev je veliký. Má akční rádius silné osobnosti. Ostrý akcent tragédie i nadsázka komedie dávají jeho příběhům větší obrys. Lev nemá v povaze, aby troškařil, užívá si vyměřenou pasáž života naplno. Mantronix In Full Effect style.

 

Lvi mají lví podíl ve vládách všeho typu. Chrání nás svou odvahou stát na vrcholu – tam, kde nejvíc pálí slunce a kam nejčastěji bije hrom. Odevšud je na ně vidět. Proč ne? Jistá okázalost patří ke lví kráse. Jen ať salón žasne, když se kolem nesou lvové salónů!

 

Každé znamení má svoje provokační téma a u Lva je to téma pokory. Nedostal jí příliš. Jeho přirozené místo je až v zenitu. Čím lépe umí vládnout, tím těžší je pro něj podrobit se. To ostatně pozná záhy. Čím typičtější Lvíče, tím nesnadnější dětství. Dětská kůže je mu těsná jako malá botička. Jen to zkuste, cítit se jako patriarcha a léta hrát trapnou roli děcka! Na to Lev nemívá trpělivost a lze ji přát pouze jeho rodičům.

 

Lev balancuje mezi hodnotami, které někdy nepřehledně splynou: mezi hrdostí a pýchou, velikostí a velikášstvím, pravou vznešeností a prázdnou grandiozitou. Být nahoře znamená povinnost reprezentovat ty dole. Noblesse oblige – urozenost zavazuje. Nejlepší ze Lvů zavazuje lidský ideál.

 

Dobrý Lev splňuje jednu z bájných představ, je to Spravedlivý Král. Je velkomyslný a štědrý, odvážný a smělý. I těm nejmenším popřeje sluchu a uraženým a poníženým vrací naději.

 

V jeho záři má život svůj patos. Je v něm místo pro vášeň i pro krev, pro úžas i pro homérský smích. Pro křehký pojem cti se podstupuje souboj – a vítěz večer uspořádá slavnost, kam pozve všechny bojácné a slabé, kde se stoly prohnou pod hojností jídla a do tmy bude tryskat ohňostroj.

 

Špatný Lev je náfuka a tyran. Běda, jestli se neprodral až na šéfovskou židli! Pak bude císařem své ženě a neomylným papežem svým dětem. Občas se zalkne vlastní ješitností, ale někdy mu okolnosti nebezpečně přejí a on se stává diktátorem, napoleonem s velkým nebo malým N.

 

Otázka, kterou si vývoj lvím prizmatem klade, je problém, před nímž stojí každá moc. Kam až smí sahat její panství, aby nepoškodila to, co jí nebylo dáno, ale jen svěřeno k opatrování. Nejmoudřejší Lvové vědí, že i svrchovaná moc je jinou formou služby, a pokorni před svou vlastní silou slouží nám všem shora. Kalí nás ohněm. Střeží nás před svobodou, k níž jsme ještě nedorostli, a tím chrání naši dospělost.

 

 

TAK MLUVÍ LVI:

 

Analyzuji-li své vzpomínky, – již v prvních letech tohoto živůtku pociťoval jsem sebe a lidstvo jako dvě spolu válčící moci; a již v prvních letech podceňoval jsem instinktivně svého nepřítele, – považoval jsem jej za nic. Již tenkrát byla mou základní, všude ranně mlhavě probleskující, a přitom mohutnou vlastností VŮLE, stále sebe objímající a vše absolutně komandující. Těžko žít s ní dospělému, těžší dítěti…

 

(Ladislav Klíma)

 

*

 

Člověk bez odvahy a vůle je pouhá věc.

 

(Napoleon)

 

*

 

Kdybych já byl dobrý český král Ludvík, takto bych panoval. Domácí obyvatelstvo by na rozdíl ode dneška mělo všecky výhody a přednosti před turisty, kteří by naopak byli přepadáni na cestách, notně vystrašeni a obráni o kuřivo a fotoaparáty. S hanbou by se vraceli domů, protože jejich měna by tu neplatila nic a jejich rozum by tu pro jinakost každé věci ničeho nechápal. Jenom by se šířilo po světě, že se tu v polích dobře daří dobytku i lidem, ptákům ve vzduchu a ve vodě rybám. Že prostě oděný lid si za slabý půlden práce v továrnách i úřadech vydělá na skromný byt i stravu a zbytek času se baví s přáteli, ženami a dětmi. A každý by toužil uvidět takovou zemi, jenže stalo by se příslovečně těžkým vloudit se sem. – Akorát ještě nevíme, jak bychom posoudili případy našich lidí, kteří odsud, nevíme dobře proč, kdysi odešli a teď by chtěli zpátky. Museli by nás, Ludvíka, moc a moc prosit!

 

(Ludvík Vaculík)

 

*

 

Stalo se to nahodile, že jsem viděl svou naději 2015 u Branky, kousínek od pomníku Bedřicha Smetany, že jsem jí vyprávěl, že mám pro ni extra knihu Itálie z ptačí perspektivy snímaná ve fotogenických barvách jako velikonoční dáreček, jen tak mezi námi, víte, proč se jednou dostanou řidiči trabantů do Nebe? Protože prožívali pudr a benzín, hej rup, peníze nebo život, svět patří nám, tedy zatěžkávající zkoušky pekla na zemi.

 

(Jirka)

 

 

 

CO BY ŘEKL PYTHAGORAS DVACÁTÉMU PRVNÍMU PATRU na balkónu TOHOTO STO–LETÍ? 

 

Zlato se zkouší ohněm, vizáž tygřice deluxe edice, muž docela příjemnou ženou

gramáž odvážně odpálenou ozvěnou, kreativní nápadník s 007 lascívní 8 Xenou

cenzurní programy či vystavená stagnovaná stěrka stěnou, vysoké pásmo hor horní ozvěnou

nahradíme gram serenád velkou galaktickou sochou, která nebude škálou tak oslnivě plochou

kázání k mladým obvykle s trpkým vínem, odepsaná alegorie vytušeným stínem

pryč s Putinem ze sedla dětinské kobyly, u mě není Lucky Luke bolestínem

zlato se pojí s ohněm, vizáž s dvojí mileneckou obměnou, kojot vyčichlým hermelínem

gramáž odvážně naváženou trhavinou, jen zlato kocouří zčerná a nesplývá s vavřínem

zlato se zkouší ohněm, žena zlatem, muž ženou, Ježíš milostnou scénou s Máří Magdalenou

ponechme stranou Sultánův harém, odkaz Tvých oslnivých třpytek na obraze starém

vůně a statě, statě a vůně: „Sezame, otevři se lotosově“ Konkubíně poskytni parfém

Salvatora Dalí a nábožný obtisk mozaiky z architektonických magnetů magie Barcelony

budoucnost je nedostavěná ctnost Katedrál, plánů zkusit přizdít fanfaróny

lobbisty a jejich čelisti, národní zájmy obestřít výbušninou jednoho ženisty

co nebojuje proti slabšímu, jen proti nemorálním zvěrstvům žvanícího sadisty

zlato se zkouší ohněm, žena zlatem, muž ženou a motorka na říznuté zatáčce

motorová estráda nebo serenáda jede, přírodní zákon s namočeným jazykem v omáčce

HIP–HOP je výpravný benjamínek už skrze čtyřicetiletou razanci se slibnou kariérou

banjo je výsadou trampů a country komunita u ohňů s doširoka rozetnutou voliérou

i navzdory vzorné hygieně dál koketuješ s kazem i kazu–vzdornou jazzy bonboniérou

nehysterči tak ve světě dramatických profitů a daní podložených byrokratickou bariérou

zhasni to nepovedené ústrojí u smutečního Údolí, rozžehni oktávu nakopnutou premiérou

zlato se zkouší ohněm, žena zlatem, muž ženou, Pythagoras by jančil a tančil numera až nadoraz,

a zbytek už je značně komorní jarní neokoukanou snad neofoukanou svíčkou: pro dva kantilénou

 

 

 

 

ZDOBNÝ DEN TĚ POZVEDNE ZE ŽIDLE INTUITIVNĚ :-)

 

Co prohlásit o květnu? Že s tou princeznou snů zabřednu

do přírodní scenérie japonské višně, tam její vášně zahlédnu

nemusí se omlouvat, protože dává odměřené lekce višňovky

Galileo Galilei pravil, jak hezké by bylo zkoumat vlaštovky

letící za intuicí já letím za zvláštně snivou krasavicí

nejsem jarní vlaštovka ale posel jarní víru švitořící

funky baret eiffelovky neozdobí bez paruky divnou Fantomasí kštici

tak ten baret vyzkoušíme bez reptání k její funky intuici

má ráda víno v Bordeaux a k tomu odpolední siestu

vyzvu jazzovou sekci, zda by mohla pro ni zahřát fiestu

zacinkáme skleničkou a rytmus pozvedá jin jang chutě

vyslechni projevy Dia, posteskne si, jsi Úžasná, opětuj pozvání, když zvu Tě

opěvuj a obletuj motýlí sen Lady Ann, je jupiterská učitelská lékařská a léčitelská

vyléčí prý rychle snadno bolístku i šrám na duši se šarmy pěstitelská

pěstuje jen samé nevídané botanické kejkle a okultní krokusy

pugét růží vynahradí dávno promlčenou pauzu s bonusy

je banket v pohybu a někdy také vabank v Casinu

není nikdy bankrot, protože já nestrpím padat lavinu k sobě oslizlou želatinu

s její situací v právu šarmů si může libovolně volnost dopřávat

komu nastřádané reflexe začne po italsku filozoficky přehrávat

taková podtržená formulka pro její sladkej život (La dolce vita)

její pocity září v očích druhých kypře kypící, laškující hip hop

já jí rozumím, že má snahu zkrášlovat nezpustošené údolí kolem

píše, co cítí bez zábrany, kráčí vstříc realitě s názorem

její názor mě nenechá lhostejným, taková nenucená událost

velká naděje a temperament ji činí nepřehlédnutelnou na vzdálenost

i nablízko, protože tahle dívka mého plezíru funguje zdárně jako v ohni želízko

milujete její švestky, višně, vášně, a především její ohromující ohnisko :-)

 

 

MALUJE SI RÁDA JAKO SIMONETTA ŠMÍDOVÁ Z HRÁDKU U SUŠICE,

 

VÍCE NA WWW.SIMONETTA.CZ

 

 

http://www.youtube.com/watch?v=b2mwPpTlxlc



1) DJH Feat. Stefy – Think About
2) S-Express – Theme from S-Express
3) Nomad feat. MC Mikee Freedom – Devotion
4) Bomb the Bass – Beat Dis (Extended Dis)
5) The KLF – 3AM Eternal
6) A Guy Called Gerald – Voodoo Ray (Remix)
7) The Adventures of Stevie V. – Dirty Cash (Dirty Dime & Dollar Mix)
8) Mark Summers – Summer's Magic (Unit Mix)
9) Beatmasters Feat. Betty Boo – Hey DJ/ I can't Dance... (Original Mix)
10) Beatmasters Feat. Betty Boo – Hey DJ/ I can't Dance... (EM-Q Mix)
11) D-Mob Feat. Nuff Juice – Put Your Hands Together (Slammin' & Jammin' Mix)
12) D-Mob Feat. Nuff Juice – Put Your Hands Together (Brixton Bass Mix)
13) Two Men, a Drum Machine Machine & a Trumpet – Tired of Getting Pushed Around
14) Krush – House Arrest
15) The KLF Feat. TCOTR – What Time is Love?
16) Inner City – Big Fun (Club Remix)
17) Off-Shore – I Can't Take the Power
18) Altern-8 – Infiltrate 202 (Altern-8 vs Asterix Remix)
19) Stakker – Humanoid (Snowman Mix)

 

 

 

*

 

„Lásku a kouř neutajíš“

indiánské přísloví

 

 

*

 

 

ALBERT SCHWEITZER

 

     14.1.1875   KAYSERSBERG BEI COLMAR         ۞     4.9.1965   LAMBARÉNÉ

 

 

„Naše zem požírá vlastní děti.“

 

Starý náčelník domorodého kmene na řece Ogooné

 

*

 

K rektorovi štrasburské univerzity vstoupí mladý muž temných rozcuchaných vlasů, černých očí a energického vzhledu.

 

„Přišel jsem vám oznámit, abyste se mnou v příštím roce nepočítal.“

 

„A co budete dělat?“

 

„Pojedu do Afriky,“ říká mladý muž.

 

„Do Afriky? A co vaše profesura na naší univerzitě? Už se vám nezamlouvá? A vaše hra na varhany? Tomu všemu chcete dát sbohem?“

 

„V Africe je mne víc potřeba. Četl jsem o havarijním stavu nouze domorodců. A hodně jsem o tom přemýšlel. Došel jsem k názoru, že my bílí se nestaráme o černé tak, jak bychom měli. Co jim dáváme? Kořalku a nemoci. To je všechno.“

 

„A vaše kniha o Bachovi? Vyšla přece ve dvou jazycích. To hodláte v Africe pokračovat ve své spisovatelské dráze?“

 

„Právě ta knížka mi společně s koncerty a podporou mých přátel umožnila, že mohu vycestovat do Afriky. Nikoli jako turista, nebo obchodník, ale jako podpůrný lékař.“

 

„Jen, abyste, doktore Schweitzere, nelitoval,“ povzdechl si rektor, ale pak udělil žadateli svůj souhlas.

 

*

 

O několik měsíců později, v dubnu roku 1913, sestoupil onen mladý muž z paluby malého kolesového parníčku na rozpálený hnědý břeh řeky Ogooné v Gabunu, nedaleko vesnice Lambaréné. Doprovázela jej manželka Helena, se kterou se nedávno oženil. V sedmdesáti pevných truhlicích si přivezli dohromady hromady obvazů, knih a také speciální klavír, který mladému muži věnovala Bachova společnost.

 

Přijeli na dva roky. Kdyby jim tehdy někdo oznámil, že je tu bude čekat půl století perné námahy, že se svého dobrovolného závazku ve prospěch vesnice Lambaréné na této zemi již nikdy nezbaví, kdo ví, jak by se na to tvářili. Až těch víc než padesát let uplyne, rozloučí se s rakví Alberta Schweitzera jeho žáci i obdivovatelé z celého světa. Budou to lidé různých zájmů, profesí i politického spektra vyznání. Mnohé nespojuje vlastně vůbec nic – jen obdiv k jednomu skromnému muži. Humanistovi, filozofovi, varhaníkovi i hudebnímu teoretikovi. A také lékaři, spisovateli, držiteli Nobelovy ceny míru. Velkému doktorovi, Ogangovi…

 

Na svou cestu do Afriky se vydal z Alsaska, ovládal proto od dětství důkladně neošizenou němčinu, avšak ještě lépe francouzštinu. Narodil se v rodině evangelického pastora jako první syn. Rodiče nebyli zámožní, ale svým dětem vštěpovali lásku ke knihám a k hudbě. Albertův dědeček z matčiny strany byl velkým znalcem a milovníkem varhan, sám je dokázal konstruovat i opravovat, otcovi předci se věnovali učitelství. A tak se malý Albert, dříve než zvládl abecedu, začal učit na fortepiano. Hudba jej pak již neopustila po celý život.

 

„Na gymnáziu“, vzpomíná později v autobiografické knížce Z mého života a díla, „jsem se zajímal o historii a přírodní vědy. V jazycích a v matematice jsem musel vynakládat velké úsilí, abych dosáhl aspoň částečného úspěchu. Avšak časem jsem našel zalíbení v přemáhání obtíží a v osvojování toho, k čemu jsem neměl výjimečné vlohy.“

 

V roce 1893 odmaturoval a musel se rozhodnout, co dál podnikne. Nejraději by se věnoval hudbě, krátce proniká do tajů varhanní hudby v Paříži, ale pak se vydá do Štrasburku. Bude tu na zdejší univerzitě studovat hned na dvou fakultách najednou. Na filozofii a na teologické fakultě. Obě pak ukončí disertační prací a stane se na čas vikářem kostela svatého Mikuláše.

 

Jeho zájmy jsou v té době velmi obšírné. Připravuje se na univerzitní kariéru, je soukromým docentem univerzity, hluboce se zajímá o hudbu a hru na varhany. Studuje Bacha. A vedle toho se začíná zajímat i o sociální nerovnosti a nekončící problémy. Je možné nějak ulevit těm nejchudším, kterým sílící hamižnost přináší místo povznesení jen větší strasti a duchovní bídu? Aktivně se podílí na kampani za zřízení městského sirotčince.

 

V této době se seznámil s Helenou Bresslau, dcerou významného berlínského historika. Helena si našla svou vlastní cestu, věnuje se učitelské dráze. Jednoho dne přivedla své žáky na hodinu zpěvu do nedalekého chrámu, a s nelibostí shledává, že sedátko u varhan je již obsazeno neznámým mladým mužem. Jeho hra ji však zaujala, a později se prostřednictvím společných přátel mohou o sobě navzájem dozvídat víc lákadel. Oba podvědomě cítí, že svět kolem nich není ani symbolicky spravedlivý. A oba to považují za svou osobní výzvu. Helena se přihlásí do ošetřovatelského kursu. A Albert? Jednou si náhodou přečte článek v časopise francouzské misionářské společnosti. Hovoří se tu o problémech misie v Kongu, v Gabunu, o nedostatku dobrovolníků pro práci v tropech.

 

„Když jsem dočetl, klidně jsem se pustil do obvyklého zaměstnání. Byl konec hledání. Své třicáté narozeniny jsem slavil jako člověk, který se pevně rozhodl. Kromě několika věrných přátel nikdo nevěděl o mém záměru vypravit se do rovníkové Afriky…“

 

 

ČLOVĚKEM VŠEM, KTEŘÍ POTŘEBUJÍ ČLOVĚKA

 

Rozhodne se, že vystuduje ještě nezbytnou medicínu. Jen tak bude v Africe opravdu užitečný. Těch, kteří přicházejí hodnotit bezvýchodnou situaci, už přijelo i zmizelo z obzoru hodně, těch, kteří opravdu chtěli přiložit ruku k dílu, bylo snad jako šafránu.

 

Nestydí se znovu usednout do školních lavic na univerzitě, na které již dosáhl vědecké hodnosti. O mnoho let mladší studenti hledí na jeho mohutný profil jaksi s nedůvěrou. Co ten tu pohledává? Mohl jim vyprávět o svém rozhodnutí? Brali by jej vážně?

 

Studium jej stálo hodně sebezapření. Ale nakonec přece jen dosáhl vytouženého doktorátu. Ožení se s Helenou. A pak musí sehnat dostatečnou zásobu léků, kterou budou mít k ruce pro první měsíce, než se zorientují, obvazový materiál, nářadí, trvanlivé potraviny… Kolik doma běžných věcí bude v Africe složitě nedostižným snem? Opustí vymoženosti evropské (prostopášné) civilizace, všechno, co bylo až dosud jejich každodenním životem. V praxi budou uskutečňovat Albertovu teorii o tom, že do třicítky má člověk od života brát plnými hrstmi vše, co mu nabídne. Po třicítce už musí jen vracet s přidanou hodnotou daň. Ale nejen proto zdvořile odmítne lukrativní nabídku rumunské královny. Chtěla by jej uvítat na svém dvoře, za koncerty mu poskytne lákavé zaopatření… Místo toho stojí před misijní stanicí v džungli a ze všech stran na něj dotírají nepříjemné zvěsti.

 

Přijeli do nemocnice, která vlastně ještě není zbudována. Misijní stanice nemá prostředky ani pracovní síly k její stavbě. Afričané pracují na těžbě vzácného dřeva, obchodníci platí lépe než misionáři.

 

A tak začali Schweitzerovi ordinovat pod širým nouzovým nebem a s několika domorodými účastníky se pustili do stavby sami… Jejich každodenní realitou jsou sekery, páčidla, hoblíky a pily. Kdyby mohli přátelé doma vidět Albertovy kdysi tak jemné ruce varhaníka, jistě by se zhrozili… A vedle stále nekončící stavby svědomitě plní své hlavní poslání, kvůli kterému sem přijeli. Snaží se přimět Afričany, aby přijali nabízenou ruku. Kdy konečně pochopí, že jim chtějí skutečně pomoci vytrhnout trn z paty? Bojují proti nepřehlednému a nepřijatelnému množství tabu, které domorodce svazují. A někdy jim připadá, že žijí ne kilometry, ale celá staletí mimo bílou civilizaci, ze které vzešli… Vždyť domorodci nemají často ani nejzákladnější hygienické návyky, jsou zcela vydáni na pospas svým kmenovým kouzelníkům a náčelníkům. A vedle toho jim vládnou bílí dohlížitelé. Schweitzerovi nabízejí základní zdravotnickou péči, ale kdo dá domorodcům vzdělání, naučí je řemeslům, efektivnímu obdělávání půdy? Bez toho se jejich život nemůže hnout k lepšímu. Osamělé oázy na obrovském černém kontinentu nejsou řešením. Dokáže si to bílý doktor sám připustit?

 

Potřeboval by si odpočinout na kanapi, všechno promyslet, vrátit se alespoň na čas mezi své přátele. Jenže v Evropě je mela, první světová válka ničí, co jí stojí v cestě. Dr. Schweitzer a jeho žena jsou poddaní německého císaře. A jako takoví mají přísný zákaz opouštět svůj dům. Albert nevěří vlastním uším. Kam by tady v pralese utíkali? A proč? Přijeli sem přece pomáhat domorodcům, dobrovolně přišli na zdejší francouzské území rozdávat dobrotu… Náčelníka distriktu to nezajímá, u dveří domu hlídá stráž.

 

Čtyři měsíce trvala tato nedůstojná izolace, než se ji přátelům v Evropě podařilo intervencí u francouzské vlády zrušit. Romain Rolland, Charles–Marie Jean Albert Widor nezapomínají, i když je svět náhle rozdělen konflikty. Ale obnovením provozu nemocnice starosti nekončí. Chybí léky, obvazy, prostěradla. A také čerstvé informace z domova. To, co se k nim se zpožděním dostane, jim nepřináší radost. Před koncem roku 1916 se Albert Schweitzer dozvídá o smrti matky. Ocitla se ve špatnou chvíli na špatném místě, byla sražena vojenským povozem. O rok později je dostihne další rána. Jako němečtí občané musí odjet prvním parníkem do Evropy, do tábora pro civilní válečné zajatce. A přece právě v této neradostné době usedá nad stránkami papíru a plní je úhledným drobným písmem. Úpadek kultury ovládl svět, co jej může překonat? Dlouho do noci hoří lampa v jeho pokoji. Jen úcta k životu, tu kdyby všichni vyznávali, kolik trápení by si lidstvo předem ušetřilo. Celý svůj zbývající život se již Albert Schweitzer od tohoto kréda neodkloní.

 

Rukopis knihy, která svůj život začala žít v Africe, s nimi přečká nelehký pobyt v internačním táboře v Pyrenejích a pak v Saint Rémy. Vydá jej až po skončení války.

 

 

NEMOCNICE NA SAMÉM OKRAJI SVĚTA

 

Poválečná Evropa je plná zmatků, hladu a nemocí, jako byla smrtící španělská chřipka i pro Gustava Klimta. A také nadějí v lepší budoucnost. O cestě do Afriky však nemůže být ani řeč. Schweitzer pracuje v nemocnici ve Štrasburku. V lednu 1919 se manželům narodí dcera Renata.

 

Na jejich pobyt v Africe se však ve světě nezapomnělo. Albert Schweitzer vzbuzuje zvědavost a zájem. Varhaník, který léčil v Africe černochy, je zván k přednáškám i ke koncertům. Navštíví Švédsko, kde přednáší o kultuře a etice, koncertuje v Barceloně. Na pozvání přátel přijede i do Prahy. A píše. K Africe se vrátí knihou Mezi vodou a pralesem, která vyjde v roce 1921. Je to nečekaný úspěch, brzy ji přeloží do většiny evropských jazyků. Česky vyjde až v roce 1935, bude se tu jmenovat Lidé v pralesích.

 

Honoráře, odměny za koncerty a přednášky mu umožní, aby se znovu vrátil k myšlence na svou opuštěnou nemocnici. Jeho práce v Africe ještě neskončila. I Helena to uznává. Do Lambaréné však odjede v roce 1924 sám. Žena s dcerkou zůstane doma. Jinak to zatím není možné.

 

Albert Schweitzer má nyní již naprosto konkrétní představu, jak by jeho působiště mělo vypadat. Rozhodne se začít vlastně úplně znovu. V Lambaréné roste nová nemocnice, se vzdušnými domy pro nemocné a trpící, s operačním sálem, s ošetřovnou. Na pomoc mu přicházejí jeho bývalí spolupracovníci, směřují sem i docela noví technici. Ne každý vydrží. Ale ti, kteří to dokáží skousnout, zůstanou navždy.

 

Nezříká se Evropy, žije tu přece jeho rodina, přijímá pozvání na koncerty a přednášky, rediguje své knihy, ale v myšlenkách je stále hlouběji a hlouběji srdcem v Africe. Operuje děti, učí domorodce návykům hygieny, bojuje proti spavé nemoci, malárii, elefantiáze, tyfu a malomocenství. A když je třeba, nosí trámy na střechu nového útulku pro staré či malomocné. Ale nemůže nevidět, že jeho zápas na starém kontinentě příliš nechápou, je sice jmenován čestným doktorem mnoha univerzit, i do Prahy si pro něj přijela delegace v roce 1928 a denně dostává dopisy, které mu vyjadřují podporu, porozumění a sympatie, ale ozývají se i hlasy, které jeho práci jednoduše zpochybňují. Léčí domorodce zadarmo, a co je zdarma, není pro tento svět výpočtářských rozumů jaksi hodno ceny. Jeho nemocnice je pro pochybovače primitivní, domorodci sem přicházejí s celými rodinami, které si v jejím okolí žijí jako v domorodých vesnicích. Evropská hygiena, která ještě donedávna nosila zablácené škrpály nevědomosti, ohrnuje nad africkou realitou nos… Schweitzerova nemocnice pro ně není srovnatelná se soudobou špičkou ve světě. Jistě, jak by také mohla být. Ale kritikové se zapomněli poohlédnout, co jiného je na celém kontinentě srovnatelného s evropskou špičkou… Jeho motýlek pod krkem, jeho láska k Bachovi, který se rozléhá nad zešeřelým pralesem u řeky Ogooné, jeho korespondence s Einsteinem, s Romainem Rollandem, s Ghándím, Lessingem i se stovkami dalších přívrženců, kteří se na jeho práci dívají s nezaujatýma očima – s porozuměním a obdivem, dráždí a provokuje jednodušší inteligenci.

 

Ale pro stárnoucího doktora v pralese je daleko přínosnější věc nový pavilon či odvrátit opoždění zásilky s léky. To, jak jej hodnotí snobové v berlínských či pařížských salónech, mu nepomůže.

 

Konečně se v Lambaréné může znovu objevit i Helena. Renata je v penzionátě a paní Schweitzerová se energicky pouští do zřízení porodnice. Úmrtnost matek i dětí je hrozivě velká, místní kouzelníci však ženy před porodnicí děsí. Dítě se má narodit tam, kde se narodili i jeho otcové a dědové. Kdo je v nemocnici ochrání před zlými duchy? Každý přece ví, že se novorozeně musí hned po nadechnutí natřít bílou barvou, aby na ně duchové nemohli… Lékaři v Lambaréné se rozhodnou pro neškodný ústupek. Má-li ve finále posloužit dobré věci… I v nemocnici budou děti natírat snadno smytelnou barvou, domorodý personál dostane za úkol tuto novinu rozšířit mezi domorodce. Příliv rodiček se prudce zvedá a úmrtnost klesá… Ročně se pak v nemocnici narodí na čtyři stovky miminek.

 

Období klidu a pracovního soustředění nebude mít dlouhého trvání. Helena má malárii, musí se vrátit do Evropy… Albert bude tedy dál svou vzdálenou rodinu navštěvovat jen občas.

 

Jeho návraty jsou spojeny s přednáškami a koncerty, nemocnice v Africe potřebuje další a další peníze. Dary od příznivců jsou sice vítané, ale nestačí.

 

Jeho rozhovory s přáteli jsou plné obav. Často lépe než oni vidí nebezpečí, do kterého se svět znovu řítí. Nacisté v Německu zneuctili hrob jeho tchána, mnozí z jeho evropských přátel budou muset hledat nový domov, nový začátek k uplatnění. Odejde odtud Zweig, i Casals opustí Španělsko na protest proti Frankově diktatuře. Nacisté jsou stále drzejší krysy. Schweitzer dostane nabídku Gœbbelsova ministerstva propagandy k uspořádání řady koncertů. Nevědí, komu píší? Popuzeně jejich IQ odmítne.

 

Když vypukne druhá světová válka, je jeho malá rodina roztoulaná po světě. Albert je v Lambaréné, žena a dcera v Evropě. A tyto roky obav o osud nejbližších, přátel i zcela neznámých lidí jsou klíčem k Schweitzerově neúnavné poválečné mírové aktivitě. S Helenou se mohl shledat až v roce 1941, kdy se jí podařilo odjet z Evropy. S mnoha svými přáteli se již nikdy nesetkal.

 

Poválečná Evropa. Již podruhé za krátké období se novinové titulky hemží tímto výrazem. Nejraději by již zůstal navždy v Africe. Ale nakonec se znovu vydá na cesty. Nejprve za dcerou do Švýcarska, podívat se na vnoučata a pak do Ameriky. Přijal pozvání Chicagské univerzity a na své cestě se tu setká i s Albertem Einsteinem. Nad jejich rozhovorem se vznáší neviditelný přízrak atomové bomby, která zohavila Hirošimu a Nagasaki. Velký vědec si je až příliš vědom zneužití objevu politickými špičkami země. Oba si však uvědomují, že dál se mlčet a mlžit nedá.

 

Schweitzer se vrátí do Afriky. Již dávno ztratil robustnost svých mladých let, vždyť už také překročil sedmdesátku, ale vitalita a činorodost dál fungovala. Přijíždějí za ním přátelé i zvědavci, přicházejí nelíčení pomocníci. A pak jej najde obálka s razítkem Oslo.

 

 

NOBELOVA CENA MÍRU

 

Čekají tam na něj medaile a peníze, zrozené ve zbrojařských továrnách pana Nobela… co asi táhne hlavou starého pacifisty? Přijme je, jeho nemocní je bezvýhradně potřebují… Vypraví se do Osla a bude tu ve svém projevu hovořit pouze o míru. Kolik lidí o něm za existenci lidstva snilo, není již konečně nejvyšší čas, aby lidstvo pochopilo do všech důsledků své jednání, které je může přivést až do záhuby? Je 4. listopad 1954. Albert Schweitzer posílá do světa svou výzvu i osvětu všem soudným lidem.

 

Jeho nemocnice v Lambaréné se stále rozšiřuje. Nemocných přibývá. Ještě nedávno se tu prakticky nevyskytovala rakovina, duševně narušení a nemocní… Není i to dostatečně pádný argument pro všechny pochybovače, pro všechny, kdo se dušují, že jaderné výbuchy, ať již k nim dochází kdekoliv, nemohou lidstvu zase natolik uškodit?

 

Starý doktor připojí svůj podpis k dopisu, který mu pošle L. C. Pauling. I on přidá svůj hlas k výzvě vědců celého světa adresované OSN. Jedenáct tisíc vědců z devětačtyřiceti zemí se snaží varovat svět, dokud je ještě čas k záchraně. Copak nemá lidstvo i bez atomových zbraní dost jiných ožehavých starostí?

 

Dvaapadesát let pracoval pro Afriku. Nezištně. Za cenu osobních obětí. Mnohým připadal jako Don Quijote. A přece si na konci svého dlouhého života dokázal uvědomit nejzávažnější poruchy, kterým svět musel být vystaven. A kterým dodnes musí přihlížet. I to jeho odpůrci nedokázali pochopit.

 

Zemřel takřka za 8 měsíců po oslavě devadesátých narozenin. Mnoho jeho přátel mu již nemohlo stisknout pravici. I Helenino místo zůstalo prázdné. V nemocnici na čas zavládla nejistota. Co bude dál?

 

Již dříve pracovali v nemocnici na delší či kratší dobu týmy lékařů z celého světa. Přijížděli na Schweitzerovo osobní pozvání jako staří známí, po dlouhém dopisování. Byli mezi nimi i obdivovatelé z Československa, jeden z nich, dr. Radim Kalfus z Nové Paky o svém přátelství s Albertem Schweitzerem napsal zajímavou knihu. Vysílaly je sem taktéž univerzity, církve a nejrůznější ochotnické spolky.

 

A právě po této cestě, naznačené již samotným zakladatelem, se nemocnice vydala i do budoucna. V roce 1972 nad ní převzala patronát lékařská fakulta v Bernu, podporu dostává z mnoha zahraničních institucí, které nesou Schweitzerovo jméno. V kratších turnusech se tu střídají lékaři z mnoha zemí, přijíždějí sem studenti medicíny. Hodně se za ta léta změnilo, ale Schweitzerova myšlenka pomáhat nezištně lidem zůstala stejná.

 

 

 

DELFÍN

 

Je to nevýrazné souhvězdí nedaleko souhvězdí Pegasa a východního okraje Mléčné dráhy. Tvarem připomíná souhvězdí Malý vůz, s nímž bývá někdy omylem zaměňováno. Nejzajímavějším objektem souhvězdí byla Nova Delphini 1967, šlo totiž o takzvanou pomalou novu, která nejdřív zvýšila několiktisíckrát svou jasnost, pak nějaký čas nepravidelně kolísala a nakonec opět zeslábla.

 

Podle řecké mytologie je souhvězdí zpodobněním delfína, kterého poslal bůh Poseidon hledat vodní nymfu Amfitríté. Ta se měla stát Poseidonovou nevěstou. Když se o ni Poseidon ucházel, uprchla k titánu Atlantovi. Delfín ji však našel a přemluvil k návratu. Svou úlohu tak splnil a Poseidon se postaral, aby se za odměnu dostal na oblohu v podobě souhvězdí.

 

Podle jiné legendy je to delfín, který zachránil hráče na kytaru, zpěváka a lyrického básníka Arióna. Arión se plavil na Sicílii, aby se zúčastnil soutěže. Loď, kterou se vracel na rodný Lesbos, však byla přepadena piráty. Ti básníka omráčili, okradli a shodili přes palubu. Podle jiné verze to byla korintská loď s nepoctivou posádkou, která Arióna oloupila a donutila jej skočit do moře. Pomalu mu docházely síly a byl by utonul, kdyby se najednou neoctl na hřbetě delfína, který jej nadnášel a plul s ním do bezpečí k pobřeží. Od té doby byli delfíni považováni za posly boha Apolóna, patrona hudby a básnictví.

 

Básník Arión skutečně existoval, žil kolem roku 600 před Kristem na ostrově Lesbu, proslulém mnoha básníky.

 

 

FÉNIX

 

Středně velké souhvězdí typického tvaru je viditelné na jarní obloze jižní polokoule, tedy u protinožců. Leží mezi jižním, u nás neviditelným koncem souhvězdí Eridanus a souhvězdím Jižní Ryba. Jeho nejjasnější hvězda alfa Phe je podobná našemu Slunci a je od nás vzdálena sedmdesát šest světelných let.

 

Fénix je bájné stvoření, o kterém se zmiňuje už starověký řecký historik Herodótos. Říkalo se, že fénix pobýval v Egyptě. Měl purpurové a zlaté peří a ukazoval se jednou za pět set let pouze obyvatelům města Héliopole. Když po pěti stech letech fénix cítil, že se blíží jeho smrt, obalil se na oltáři boha slunce Hélia do myrhy a kadidla, zapálil se a ze svého popela se potom znovu zrodil. Bývá proto považován za symbol nesmrtelnosti. Tvrdilo se, že jeho peří bylo nepotopitelné a bájné bytosti z něj tvořily báječná plavidla, která mohla proplout i největší bouří bez nejmenší újmy.

 

Staří Egypťané nazývali toto souhvězdí Ibis podle posvátných ptáků, kteří se objevovali vždy po Nilských záplavách. Také Ibis byl symbolem nesmrtelnosti.

 

 

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=syc78JzHGTs

 

Toto Cutugno – „L'Italiano“ (1983)

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=ZtFPZMB8ebw

 

Toto Cutugno – „L'Italiano“ (2013)



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter