|
Černá labuť vznáší se nad zmrzlou řekou,
nože bruslí obrazce objeví,
na jaře čiré a studené vody života protekou,
naděje, iluze náhle roztají.
Bílá labuť pluje po řece,
jak modré šeříky vonící prudce,
včely sají sedmikrásku, tak přece
našel jsi, potkal lásku.
Léto ničí poslední ledy všech,
řek, lidí a lásek i smutků.
Života řeka úzký má břeh,
je plná, ničivá, odvážných skutků.
Utkaná pavoučí sídla v mlze,
nad klidnou řekou podzima,
mrznoucí rána v deštivé touze,
ledová brána života, zima už začíná.
|
|
|
