Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 20.11.
Nikola
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Hudba
 > Hudba
 > Profily
 > Recenze
 > Zajímavosti
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
a dnes slaví narozky 56 let Carl Ridenhour, Public Enemy, Chuck D., 30 let na scéně manévrů v manéži král :)
Autor: mystikus (Stálý) - publikováno 1.8.2016 (14:12:06)
https://www.youtube.com/watch?v=kl1hgXfX5-U


https://www.youtube.com/watch?v=5MCPhXBhN3I



CHUCK D. (PUBLIC ENEMY) 


Měl jste učitele nebo někoho, kdo vás vedl? Pokud ano, co jste se od něj naučil, co vám dal? 


Ne, učitele jsem neměl. Spolu s Hankem Shockleem jsme si tak nějak našli cestu sami. Na střední škole jsme si já, Bill Stephney, Hank Shocklee, Harry Allen, Andre Brown a Tyrone Kelsey postupně začínali hledat cestu, bylo to příjemné období. Tehdy jsme už měli nějaké ty učitele, kteří nás z dálky pozorovali. Jedním z nich byl Andre Strobert. Pomohl nám tím, že nám vysvětlil základy hudební teorie a duchovní aspekty hudby ze svého pohledu Afroameričana. Měl na nás opravdu velký vliv. Pak se nám věnoval i organizátor školního rádia John Schmidt, ten nám zase hodně pomohl s technickými záležitostmi.


Kdybych se měl zamyslet nad vlastními hrdiny a vzory, rozhodně nesmím opomenout Jamese Browna, Sly Stonea a mnohé další. 


Jaká byla vaše první práce v oboru a jak jste k ní přišel? 


První práce byla zpívání, jak jinak. S Hankem Shockleem jsme neoficiálně dělali všechno možné, podíleli jsme se na provozu školního rádia, propagovali rapovou muziku, jednorázově jsme hráli na různých akcích, všemožným zpěvákům jsme dělali předskokany, propagovali jsme kluby, případně jsme v nich i hráli. Bylo toho hodně. Byli jsme rádi, že můžeme sbírat tolik zkušeností a zároveň jsme se utvrzovali v tom, že na to máme. V té době jsme měli dojem, že rap a hip-hop je jakési pole neorané, tyhle žánry neměly žádnou strukturu, proto jsme se do toho pustili sami. 


Hudební průmysl ovšem není orientovaný na umělce, je to celkem značný zmatek, proto je dobré mít manažera, aby se v tom všem orientoval za vás. Ti mívají velký přehled, takže vám dost usnadní život. Totéž platí pro nahrávací společnosti, taky to není zrovna moc přehledná záležitost. S umělci je to podobné, ani tam není žádná struktura daná. Někdo třeba začne jako rapper a pak přejde k filmu, kde úspěšně zazáří. Mně tohle nic moc neříká, přijde mi to jako výsměch hudbě. Nejsem proti pestrosti a změnám, ale rozhodně se mi to nelíbí, když někdo využívá hudbu, v mém případě konkrétně rap a hip-hop, jen jako odrazový můstek někam výš. Myslím si, že lidi se hip-hopu a rapu nedrží právě proto, že těmhle žánrům chybí struktura. Vezměte si naopak Dylana, ten se uchytil ve folku a zůstal v něm, totéž platí pro Johnnyho Cashe a country.


Jak jste se prosadil a co s vámi ta velká událost udělala? 


Velký průlom nastal, když jsme s Hankem Shockleem dostali šanci, abychom si vzali na starosti přenosnou DJ stanici. To bylo v roce 1979. A společný průlom, myslím tím pro nás jako skupinu, nastal, když jsme se dohodli s Rickem Rubinem a Def Jam a založili kapelu Public Enemy. Tehdy mi bylo šestadvacet. Naším prvořadým cílem ale nebylo nahrávání alb, jak by si mnozí jistě rádi mysleli, my jsme chtěli mít programy v rádiu. Alba se pak stala jakousi kompenzací skutečnosti, že na komerčním rádiu neměl hip-hop příliš prostoru, takže jsme se potřebovali realizovat jinde. 


Co vás den co den motivuje k další práci? 


Rap neprošel „kontrolou“, nestal se z něj oficiálně uznávaný žánr. V chodu mě udržel boj pocitu vyděděnce s propagovaným proudem, chtěl jsem si prosadit názor, že i rap toho má hodně co říct. Nebyl považovaný za opravdovou muziku. Tak jsme se s Hankem dohodli, že zničíme předsudky o tom, jaká má hudba být, a nahradíme je novými názory. 


Jaké vlastnosti vám nejvíc dopomohly k úspěchu? 


Rodiče mě vedli k tomu, abych přemýšlel sám za sebe a v názorech se nevázal na druhé. Proto jsem nikdy neusiloval o to, aby mě ostatní, konkrétně vrstevníci, uznávali. Šel jsem vlastní cestou. Líbilo se mi, že mě rodiče vedli k nezávislosti, ovšem s ohledem na to, že i nezávislý člověk musí fungovat ve světě jiných lidí, takže se s nimi musí naučit vycházet. Mám dojem, že aktuální trend vede lidi k tomu, aby následovali stádo, ne aby se sami ujímali vedení. 


Kdybyste na samém začátku věděl to, co víte dnes, co byste tehdy udělal jinak? 


Obávám se, že pokrytectví právníků se člověk nevyhne nikdy a nikde. Mění si strany podle toho, co je pro ně právě výnosnější. Jednou se zastávají nahrávací společnosti, jindy zpěváků, ale výměnu stran zpravidla zvládnou během jediného dne. Vlastně jsem nikdy neslyšel o právníkovi, který by v tomhle oboru byl plonkový. Pořád mluví jen o ztrátě času. Podle mě jsou právníci zkázou tohoto odvětví. Na jednu stranu mu pomáhají, aby se rozvíjelo, na druhou stranu pořád vytvářejí tolik skulinek a budují tolikerá zadní vrátka, že se s nimi prakticky nedá normálně jednat. Jenže bez nich je to taky na draka.


Na začátku jsme byli hodně opatrní, pracovali jsme jen s nabídkami, které nám přišly, takže toho nebylo nijak moc. Zpočátku nám nikdo nenabídl nahrávku alba, vlastně jsme si nevydělali ani na živobytí. Pak jsme se ale uchytili a začali jsme si příležitosti vyhledávat sami. Takhle jedeme dál, ale tenkrát jsme si potřebovali trochu osahat půdu pod nohama. Jen se teď na různé lidi dívám s otázkou v očích: „Kdes byl, když jsme se rozjížděli?“ Všichni, konkrétně třeba právníci a účetní, za vámi přijdou, až teprve když vědí, že z vás budou něco mít. Jinak nemáte dostatečně vysokou hodnotu, z níž by mohli profitovat. 


Jaké největší ponaučení jste si odnesl? 


Myslím si, že než se člověk do něčeho pustí, měl by nashromáždit co nejvíc informací. Takže kladu hodně velký důraz na neustálé vzdělávání. Je jasné, že všechno se předem naučit nemůžete, spousta věcí souvisí s praxí, to je pak celoživotní proces. Nikdy se mi nelíbilo, jak právníci s naprostou samozřejmostí očekávají, že jim padnete kolem krku, a nemohou se dočkat, až na vás začnou rejžovat. Mám na ně pifku. Je mi jasné, že i hudba je obchod a trh, ale všechno má své meze, a ty by neměl porušovat nikdo. 


Která alba vás oslovila? 


Raisin´ Hell, Run–D.M.C.

Všechno čili od A–Z od skupiny Stetsasonic, hodně věcí od Atlanticu a Motownu


Měl jste už jako dítě v pokojíčku plakáty na zdi? Kdo na nich byl?


Až do sedmnácti jsem měl všude na stěnách sportovce – basketbalisty, fotbalisty, hráče baseballu. Zpěváci ani jiní hudebníci tam nebyli. Běžně jsem poslouchal rádio, pouštěl jsem si nahrávky. Muziku jsem měl rád, ale nijak jsem to nepřeháněl. Když jsem se nudil, naladil jsem si pop, mými oblíbenci byli James Brown, Steely Dan, Led Zeppelin.


Která představení, akce nebo koncerty vás nejvíc hypnotizovaly? 


Během patnácti let jsem si vyjel na devětačtyřicet koncertů, takže jsem toho viděl habaděj. 


Stetsasonic, Amsterdam, 1988.

Run–D.M.C., Houston, 1988.

James Brown, Atlanta, 2003. 


Nahrávky jsou celkem neosobní, to se mi nelíbí, ale koncerty, to je jiná. Když jsem byl na James Brownovi, tak lidi úplně šíleli. Byl jsem z toho na větvi, připadal jsem si jako sedmiletý kluk. 


Které písně vám přirostly k srdci? 


„Funky Beat“, Whodini.

„Black and Proud“, James Brown.

„Heard It Through Grapevine“, Gladys Knight & The Pips.

„A Change Is Gonna Come“, Sam Cooke.

„They Call Me Muddy Waters“, Muddy Waters.

Cokoli od Sly & The Family Stone. 


Zkuste uvést maximálně deset rad pro ty, kteří se chtějí prosadit v hudebním průmyslu. 


Nejlepší věc je dohodnout se s partou lidí, kterým věříte. Patří k nim účetní, právníci a samozřejmě zpěváci a hudebníci jako takoví. Měli by se do toho pustit jako tým, nejen jako součet jednotlivců, to nemá význam. Soudržný tým lidí je totiž mnohem odolnější vůči vnějším tlakům, drží spolu basu, nenechá sebou vláčet. Pak víte, že lidi, kteří za vámi mají stát, to skutečně dělají, nenechají se odlákat výhodnějšími nabídkami. Je to hodně náročné, a chtít po někom, aby byl jen ve vašem týmu, je složité. Mně se to každopádně vyplatilo a vyplácí. Potřebuju mít kolem sebe lidi, na které se mohu spolehnout s čímkoliv.


 

 

PUBLIC ENEMY: REBEL WITHOUT A PAUSE (REBEL BEZ ODDECHU, navíc jako narážka na REBELA BEZ PŘÍČINY, REBEL WITHOUT A CAUSE)

 

KLADU SI OTÁZKU, A VŮBEC NEVÍM, KAM TEN SVĚT SPĚJE??

 

Jasně, rytmus duní jako rebel

bez ustání – snižuju si laťku

nikdy nevyměklej rýmovač – kde jsi nikdy ani nebyl, tam jsem já

chceš dobrej styl – víš, že je zase k tomu vhodná doba

D postrach státu – vám říká, poslouchejte to

chválili si hudbu – tentokrát ohrávají texty

někteří odmítají album, Show,

která drtila zvuk, album, které jsem vydal před rokem

hádám, že už víš – ty hádáš, že jsem radikální zpěvák

nemám ani rok navíc volna – ano dopřeju si popsat to kriticky

jediná část, kdy se mělo toho účastnit tvé tělo

síla Pantera (radikální seskupení Black Panther) do hodiny dorazí od rebela až k vám

 

Rádio–cukříci si mě nikdy nepustí dobrovolně a vědomě do vln na éteru

v míchání desek – to jsem já dost v pohodě

teď jsem vzdělán a vychován, když měří čas mojí zóně, tak je to známo

vykrucují se a berou chamtivě všechno, co vlastní bratr

tvrdá – taková je moje vizitka

natáčel a přikázal (objednal si) – zastánce Chesimarda

hlučnej a hrdej jedu zpříma už další básnickej vrcholnej přednes

smyčka s vojenskou jednotkou, pancéřová pěst s pevným plánem

Flavor – rebel řve v jeho duši

je přívržencem mého rýmu

navrhli jsme mu, aby rozprášil řady tupých ničemů,

co o mně jen konstatují, že se dopouštím údajného hříchu

 

Terminator X

 

Od rebela je to pravomocné finále, je to resumé na černém vinylu

soul a kytary přicházejí nabroušeně jako nosorožec

desky rotují na gramci – cukříci naplněni fiaskem uhoří, aby se učili

neumějí nás vyklepnout, ani zachytit úder mého ctěného labelu

Def Jam – to vám napoví jasně, kdo jsem

můj nepřítel je veřejnost – ve skutečnosti si potrpí, aby měli svého nepřítele

Strong Island – tam, kde je provokuju a

to je ten důvod, proč prohlašujou, že jsem údajný nebezpečný násilník

já nikdy nebudu zticha – vždyť žádnej borec neoněmí, ne, ani nápad!

prohlašujeme, odkud máme svůj schopný rytmus

číslo jedna – udeříme do vás a nadělíme vám několik jedniček

nenosíme zbraň – a pořád nejsme na útěku

chcete patřit k ochrance S1 – Griff vám řekne, kdy

a potom se dostavte – uvědomíte si, kolik hodin uhodilo

prezidenta postavte před soud – vytáhněte fiktivní domnělou pistoli, jež naděluje paprskovité zásahy smrti

zničte další postavu – já bych moh bejt kulovnicí na vás

jemní a uhlazení – s takovými já netáhnu

samá kost a kůže – vyzáblej jak břitva

jsem jak lenoch – že o vás prostě ani nezavadím

jsem akorát už starej na to, abych vás vychovával – tak tohle vás bude trápit

zvládej to dobře chlape a třeba tě budu chválit

hraju roli vzorně a mám také vzornou duši

vyslovím svůj názor zvučně a výrazně

jemně – tak to nejsem já

ostře – protože jsem už ráznej a vůbec velkej chlap

nezáleží jak si říkáme – my jsme všichni stejní

jsme postavičky na velké šachovnici

yeah – vyslovení síly

je přítomno v této budově – utíkej si honem dopřát sprchu, hochu

P.E. je formace, parta – ne jednotlivec

jsme černoši a provokatéři

jsme rapová spouštěcí klapka

nemůžete nás odchytnout – já vím, že to posloucháte

chytnul jsem vás, když jsem vám nachcal do spodního prádla

bojíte se nás, pomlouváte nás

davu lidí chybíme

jsme na bojovném tažení kámo

 

Terminator X

 

Mám neotřesitelnej postoj – když planu v ohni

mám šťávu na flámu – vodící drát u vozidla

snadnej a zřetelnej – věnujte mi jízdní pruh

já vám ho hodím do chřtánu jako Barkley

podívejte se na klíče od auta – chtěl bys taky vlastnit takové

pospěš si ke dveřím do obchodu – popadni za límec tohle nadupané album

znáš rytmus a rým a můj beat je zvolen tak,

abych mohl proniknout do tvého uvažování – kluci

přidejte víc rachotu – můj čas zvuku

ustup stranou pro šňůru – Terminator X



PUBLIC ENEMY: „LOUDER THAN A BOMB“ (HLASITĚJŠÍ NEŽ NASTRAŽENÁ VÝBUŠNINA NA UŠI)  
Tenhle styl vypadá dost divoce
počkejte chvíli, ještě než mě budete považovat za nevlastní dítě
dovolte mi, abych vám objasnil, proč mě mají zařazeného ve spisech 
protože já vám dávám, co sami postrádáte 
osvědčete se a prezentujte nápad bezva přesnou metodou 
náš stav je ten nejsmutnější 
tak mě zajímá, kde jste, černoši 
a doma mám telefonát od Tony Rome 
FBI mi odposlouchává telefony 
já nikdy nežiju sám 
já nikdy nechodím na procházku sám 
moje parta kámošů je mi vždy nablízku, a jsou připraveni v mojí zóně 
ačkoliv žiju život místního usedlíka 
ale jsem známý schématem jako prezident 
odposlouchávají mi telefony čí partu to zneužili? 
zůstávám obviněným tím, že údajně škodím 
protože jsem hlasitější než bomba, představte si, já jsem hlasitější hromotluk než exploze výbušniny… 
  
Jsem tankista, co tankuje tvrdě rockovej nářez 
poctivej až na kost, metalovej až na kost 
naplno vyspělé – tak mě považujte – ovoce snažení 
zase už v akci a říkám vám to, abyste to věděli 
naše četa je vždy připravena, řvu hrdinsky „geronimo“ 
vaše je CIA, vidíte, že si z vás neutahuju 
Martin Luther King a Malcolm X, oba mají nezměrné zásluhy o osvobození naší rasy 
nevyprávěný příběh, pravdivý, ale neznámý 
Professor Griff ho zná, „já nejsem žádnej přičmoudlej toast“ 
a nechlubím se ani se nenaparuju jako egoista v metropoli 
a navíc nemám tajemství, proč mi odposlouchávají telefony, ačkoliv 
bych mohl to uchovat v tajnosti 
tak jsem se rozhodnul, že do toho kopnu jo 
a ano je to závažné jak tuna 
zase už to připomínám, konstatuju, 
že mě oslovují jejich nepřítel – nikdy nebudu přítelem jejich státu 
těch, co mají omezené zaklapnuté mozky, neví, že jsem rapidně rychlej 
způsob, jak o tom vedu rapovej výklad 
je působit pro ně jako pružný element yeah 
nikdy jim dobře neposloužím, protože nejsem Tomáš 
to není žádné tajemství 
že jsem hlasitější než na uši nastražená výbušnina
  
Zůstávám ve střehu u nálože 
břemeno ničí formu 
já nekecám, nezapírám, že mi kontrolují můj kód 
jestli já vyzvídám, když mi odposlouchávají telefon – pro informaci 
neřeknu vám, kdo se zaprodává – síla staví na nohy celej národ tak… 
přidejte do sbírky, přičiňte se, pointa prázdného terče 
každý bratr je uvnitř dění – tak alespoň, ne, zapomněl jsi, no ne, 
brát vinu není marné, tady ochutnej 
trošku písně, proto abys nikdy nemusel bejt špatná pověst člověka 
jen trochu rady, protože my musíme zaplatit hodnotu 
protože život člověka je u každého bratra dán 
je to jako mrsknout kostku, nemám pravdu? 
tady to máte, tohle je to zase opět 
od bratra k bratru, Terminátor, skvělej obdělávač a kat s deskou na gramci 
jede dál a dál – nechává na pokoji dospělé 
dostává pořádně zabrat v roce 88, já to seskupím, abych dal najevo 
že má tlupa je furt připravena na akci – 98 v počtu 98 
moje banda přijde rychle, protože moje banda má průtokovou rychlost 
odposlouchávají mi telefony, nikdy mě nenechají v klidu 
já jsem dokonce prý zabiják, i když nejsem nijak ozbrojen 
protože jsem hlasitější než na uši nastražená výbušnina
  
D. je zkratka pro Nebezpečného interpreta
můžete se k nám přiblížit a poznáte, co zákon káže 
já rozdávám lekce a mluvím poznání 
takže když je to vysloveno, není to žert 
hlas elity 
místo se otřásá dunícím bassem 
řekl jsem jeden je ideální pro vejšku 
rytmus má rebelskou pozici 
tady máte funky rýmování, které odposlouchávají 
myslí si, že zkazím hudbu, já do ní zdatně rapuju 
CIA FBI všechno co nám vykládají, jsou jen lži 
a když to řeknu já, zaleknou se toho 
protože jsem hlasitější než na uši nastražená výbušnina! 


Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + jedna ? 

  
  Napsat autorovi: mystikus (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter