Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Vše
Autor: Miroslav Václavek (Občasný) - publikováno 5.8.2016 (12:25:50)
Zvedá se vítr
je cítit voda
za dveřmi je déšť
než jako ten komu nebylo odemčeno
zvenčí omyje okna i náhrobky tváří
a zchladí mou krev
tam v pokoji ze stínů a času
kde v dokonalé vzdálenosti od slunce
s níž nehořím ani nejsem změněn v led
dolévám petrolej do hvězd
a stahuji knot Měsíci
abych ztišil psy i mrtvé mých nocí
pak pochopím vodu pokaždé
když prší mi do otevřených očí a jizev
toho čím jsem chtěl být zraněn
jako třeba ženami a pěstmi
ale nejvíc láskou
neboť ta je nejvyšším vědomím
které vede k poznání, že světlo kterým hořím
navrátím jednomu ze svítání
a duši mou
z tisíce a jednoho ptáků
jež jsou mými nepokoji, závratí a tužbami
daruji hladinám, jež jsou zrcadly vod i nebe
bez lítosti s níž žiji a umírám každou vteřinou
o nichž vím stejné nic jako o hodinách, týdnech a dnech
jež v podobě písku sypou se k nohám
a všechna slova i ticho
jsou šlépěji na pobřeží
než vlna sedmá
ta nejdelší
smyje vše


Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter