http://vamos0.webnode.cz/zazitky-2016/clanky-zajimavosti/ 

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/212562210800025-13-komnata-renaty-chlumske/ 

http://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/58692/renata-chlumska-prvni-ceska-na-everestu-se-nyni-chysta-na-cestu-do-vesmiru.html 

Mluví roztomilou češtinou se zvláštním přízvukem. To proto, že se narodila ve Švédsku. Renata Chlumská má ale obě občanství a v roce 1999 tak jako první Češka (i první Švédka) vylezla severní cestou na Mount Everest, nejvyšší střechu světa (8 848 m). Na svém kontě má ale i Korunu planety – zdolání nejvyšších hor všech sedmi světadílů. V rozhovoru pro týdeník Téma hovoří o svých plánech na cestu do vesmíru.

Jak tedy ten váš normální život vypadá, když zrovna necestujete po světě?  

Starám se o své tři děti, jezdím na přednášky třeba do Stockholmu nebo do Göteborgu, potkávám se se sponzory, absolvuju spoustu schůzek..

Čím se vlastně živíte? Přednáškami?

Víceméně ano. Na konferencích různých firem třeba lidem vysvětluju, že člověk by se na cestě životem neměl bát překážek a objížděk. O tom, jestli vylezete na vrchol, totiž nerozhodují jen silné nohy a fyzička, ale především hlava. A když chcete něco velkého dokázat, tak hlavně musíte svým snům a touhám pevně věřit.

Nemrzí vás trochu, že jste při vašem výstupu na Mount Everest v roce 1999 použila kyslík? Horolezci si přece mnohem víc váží výkonů bez jeho pomoci.

Trénovala jsem tehdy na to, že vylezu nahoru bez kyslíku. Jenže kvůli špatnému počasí jsem nakonec musela zůstat ve stanu ve výšce nad 8 000 metry celých 24 hodin. Což mě dost vyčerpalo. I když sedíte ve stanu, cítíte, jak jste slabší a slabší. Takže jsem si tam nahoru kyslík vzala. Říkala jsem si, že se přece na Everest můžu ještě někdy vrátit a zkusit to pak bez něj. Ale, co si budeme namlouvat, jestli jsem nahoru vylezla s kyslíkem nebo bez něj, je lidem na mých přednáškách úplně fuk. Stala jsem se tehdy první Švédkou na Mount Everestu, z čehož se pak dalo celkem slušně žít (smích).

A také první Češkou. Uvědomila jste si to tenkrát?   

Když jsem se z vrcholu vrátila do základního tábora, narazila jsem na lidi, kteří mluvili česky. Ptali se, na jakém treku jsem a já jim odpověděla, že jsem zrovna sestoupila z vršku. Oni tam stáli překvapení a jestli prý vím, že jsem v tom případě první Češka, která to dokázala. Netušila jsem to a byla jsem nadšená.

Jak je to tedy s tím vaším českým občanstvím? Měla jste ho už tehdy, nebo ještě ne?  

O české občanství jsem si nikdy žádat nemusela, protože ho mám od narození. Stejně jako švédské. Vím moc dobře, jak velkou má horolezectví v Česku tradici, a proto mě vůbec nenapadlo, když jsem se švédskými kamarády šplhala na Everest, že tam přede mnou žádná Češka ještě nebyla.

Po vás, jako další Češka, vylezla na Everest v roce 2007 Klára Poláčková. Znáte se?

Před těmi osmi roky jsme vedle sebe stály na scéně Mezinárodního horolezeckého festivalu v Praze. Připadala mi strašně sympatická. Ještě jsme si dělaly legraci z toho, že může říkat, že je skutečně ta první pravá Češka, která vylezla na Everest, vzhledem tomu, že tady žije a pracuje. Pak jsem si ale všimla nějakého článku, kde tvrdila, že je první a jediná Češka, která na Everest vylezla.

Což vás zamrzelo?

Člověk by se měl vždy držet pravdy. Já být v její kůži, tak by mi to bylo... No, takové trochu divné. Ale nechme toho. Ostatně i na Českém horolezeckém svazu mě uvádějí jako první Češku na Everestu...

Jak moc vám výstup na Mount Everest změnil život?

Úplně! Začalo se o mně psát v novinách, objevili se sponzoři, takže zorganizovat další expedice bylo snazší. A navíc – horolezectví jsem se mohla začít věnovat profesionálně.

Do Švédska míří v poslední době tisíce utečenců. Jak se na jejich příliv Švédové dívají?

Švédsko je tolerantní země. A já taky. Jasně, nechci mít doma teroristy, ale když lidi utíkají odněkud před válkou, tak by měli dostat šanci začít někde nový život. Jako třeba moji rodiče.

Prý teď plánujete let do vesmíru. To myslíte vážně?

Jistě. Už před pěti lety jsem zaplatila společnosti Virgin Galactic za letenku 200 tisíc dolarů. Reálně bych měla letět tak za dva, tři, nebo čtyři roky. No, a později bych se chtěla vydat na Měsíc. Když se v současnosti lidi žení pod vodou, za chvíli se začnou ženit i ve vesmíru. O tom jsem přesvědčena. No, a pak se brzy začne lítat na Měsíc.

Renáta Chlumská je první českou horolezkyní s Korunou planety

21. prosince 2014  18:11

Renáta Chlumská, první Češka, která zdolala nejvyšší horu světa Mt. Everest, úspěšně završila dne 18. prosince 2014 projekt zvaný Koruna planety (Seven Summits). Jedenačtyřicetiletá rodačka z Malmö tento týden vystoupila na nejvyšší horu Antarktidy Mount Vinson (4 892 metrů). Pokořila tak nejvyšší vrcholy všech sedmi kontinentů – z toho šest v letošním roce.  

„Jo, zvládla jsem to! Dokázala jsem to,“ napsala Chlumská na facebooku. Fotografii z pondělního dobytí Mount Vinson vystavila horolezkyně na Instagramu.

Myšlenka na zkompletování Koruny planety se podle ní zrodila už před 15 lety po výstupu na Mt. Everest. Rok nato vylezla Chlumská na Kilimandžáro se svým snoubencem Göranem Kroppem, který však v roce 2002 zahynul při lezení v USA, což převrátilo veškeré její životní i sportovní a cestovatelské plány.  

K Seven Summits se vrátila až letos. „Už jsem nemohla odolat a v květnu jsem se rozhodla to zkusit a splnit si sen. Vylézt na těch pět zbývajících vrcholů. V červnu jsem proto vyrazila aklimatizovat se na Kilimandžáro, na kterém jsem byla poosmé,“ popsala Chlumská.

Poté měsíc po měsíci postupně zvládla i ostatní vytyčené vrcholy Mount McKinley (6 194 m, USA), Elbrus (5 642 m, Rusko), Carstensz Pyramid (4 884 m, Indonésie), Aconcagua (6 962 m, Argentina) a Mount Vinson.

„Sama tomu nemohu uvěřit. Takový horolezecký comeback po dvanácti letech. A navíc jsem první Švédka i Češka, která Seven Summits zvládla,“ pochvalovala si Chlumská. Před ní Korunu planety z Čechů dobyli jen tři muži – Miroslav Caban, Vladimír Nosek a bývalý pražský primátor Pavel Bém. 

Pro Chlumskou, která se narodila v Malmö českým emigrantům a má švédské i české občanství, byl projekt dalším z velkých dobrodružství. V letech 2005 a 2006 objela na kole a obeplula na kajaku Severní Ameriku, přes 18 000 kilometrů urazila za 439 dní.

Autoři: iDNES.cz,ČTK.

http://sport.idnes.cz/renata-chlumska-horolezectvi-koruna-planety-fnq-/sporty.aspx?c=A141221_182225_sporty_ten

http://sport.idnes.cz/kdyz-cechoslovaci-dobyli-pred-petadvaceti-lety-everest-kopali-hrob-1p2-/sporty.aspx?c=A091013_213812_sporty_par

http://wiki.idnes.cz/renata-chlumska-0ih-/sportovci.aspx?klic=459450

Dívčina smělá jako nezakalená bystřina, dívčina stále odvážná a mladá, nejmenuje se Robinsonka, ale Renáta, zcela nenáročná Renáta Chlumská, Plzeň má svůj vrcholek Chlum, škoda, že tahle nekandiduje v našich obvodních volbách, tutti frutti s rovnou duši, které to náramně sluší, Renátce Chlumské: 

2013 Space Odyssey 

VESMÍR BUDE BEZPEČNĚJŠÍ ROZMAR NEŽ MOUNT EVEREST 

* 

Narodila se ve Švédsku, kam emigrovali chytře její čeští rodiče a kde stále vegetí a veselí se. Pokořila Mount Everest, na kajaku obeplula severní Ameriku, příští rok chystá cestu střemhlav do vesmíru a má sen vyšplhat se na nejvyšší horu na Měsíci. Tvrdí, že při jejích dobrodružných výpravách jí kryjí záda dva strážní andělé–freaky životní partner Göran, který tragicky zahynul při lezení na to nejstrmější, co mohl vyšplhat, a starší bratr Martin. Pro MF Dnes nám zapózovala v úžasných kreacích, sekne jí to v jejím věku, a s Kristinou Komůrkovou vedla více než zábavný rozhovor, ale to musíte posoudit vy sami… Superpinkymandy na český způsob, borec a koťátko nezbedné, Renáta Chlumská, vždy výstižně přesná, nedostižná, tedy čarostřelecky přesná v lekci kreace v krvi a krevních zásob v poetické rotaci a crème de la crème v nenucené kreaci.

VYPRÁVĚLI VÁM RODIČE NĚCO O SVÉ EMIGRACI? 

Otec jako vzpěrač odjel na závody do Norska a už se nevrátil do staré vlasti. Z Norska vycestoval do Švédska a chystal tam zázemí pro rodinu. Maminka zůstala v Československu, porodila bratra a do Švédska s ním přijela zjara roku 1973. A v prosinci jsem se jí narodila já. Za tu odvahu emigrovat rodiče nepřestanu obdivovat. Lidi mi říkají, že jsem statečná, ale oni byli bezesporu odvážnější – opustili vše a začali v cizím prostředí od nuly, netušili, jestli se budou smět vrátit. Naštěstí jsme s mámou do Česka mohli jezdit, takže jsem tu u babiček trávila skoro každé léto. 

ČÍM SE RODIČE VE ŠVÉDSKU ŽIVILI? 

Otevřeli si restauraci, která se jmenovala Praha. Vtipné je, že maminka do té doby moc nevařila a najednou stála v kuchyni, připravená vyvařovat pro hosty česká jídla. Ale vařila na výbornou, knedlíky a omáčky Švédové milovali. Moje dětství je ta restaurace, měli ji asi deset let. Pak otec začal studovat a stal se učitelem, maminka zůstala doma a starala se o nás.

VY JSTE SE NARODILA UŽ VE ŠVÉDSKU, PŘESTO MLUVÍTE TAKŘKA PERFEKTNĚ ČESKY, JEN S LEHKÝM PŘÍZVUKEM ODJINUD. JAK JE TO MOŽNÉ? 

Doma se vždycky mluvilo jen česky, švédsky jsem se naučila, až když jsem začala chodit do školky. Se svými dětmi taky mluvím česky, bez problému švitoří a přecházejí z jednoho jazyka do druhého. Občas zkouší odpovídat mi švédsky, ale to dělám, že jim nerozumím. Beru to jako plus, že umějí další jazyk zadarmo.

RODIČE SE PO PŘEVRATU VRÁTILI DO ČESKA? 

Částečně jen táta. Školu, kde pracoval, zrušili, tak začal podnikat v Česku. Teď pendluje mezi Prahou a Švédskem, maminka bydlí u mě a pomáhá mi se vším. Myslím si, že to je důvod, proč jsou spolu stále šťastní – protože se na sebe dovedou pořád těšit. 

BYLA JSTE DOBRODRUŽNÁ POVAHA ODMALA? HOLČIČKA S VĚČNĚ ROZBITÝMI KOLENY?  

Ta mám odřená pořád, spíš je to s věkem ještě horší. Máma mi vyprávěla, že jsem ani moc nelezla po čtyřech a rovnou jsem začala chodit, tedy spíš cupitat. Snažila jsem se dohonit staršího bráchu, řádili jsme spolu jako četa čertů. 

MAMINKA VÁM PRÝ ŘÍKALA, ŽE JSTE VÝJIMEČNÁ HOLKA, KTERÁ V ŽIVOTĚ NĚCO DOKÁŽE. TO JE JAKO ZE VZOROVÉ UČEBNICE… 

Neříká náhodou tohle každá máma svým dětem? Já to těm svým servíruju na podnose také. Díky její podpoře jsem věděla, že zvládnu všechno, i když v tom nejsem nejlepší. Dostala jsem dobrý základ zdravého sebevědomí do vínku. 

JAKO STŘEDNÍ ŠKOLU JSTE SI ZVOLILA EKONOMKU. PŘEDSTAVOVALA JSTE SI ŽIVOT ZABITÝ V KANCELÁŘI? 

To ani ne, ale chtěla jsem obor, který už nebudu muset studovat dál na vysoké škole. Udělat si maturitu, jít pracovat nebo cestovat. Ale nebavilo mě to, matematika a číselné údaje nejsou můj svět. 

TEHDY JSTE SI VYZKOUŠELA JEŠTĚ DALŠÍ SVĚT: MODELINGOVÝ. TEN VÁM BYL BLIŽŠÍ? 

Jedno léto na střední mě poslali do Paříže, města módy. Přišla jsem si nezávislá, chodili jsme zapařit do klubů, zvali nás na večeře. Bylo to příjemné zpestření, jinak to ale nebylo to ono. Navíc skutečnost, že jste krásná a někdo vás díky tomu obdivuje, není plně vaše zásluha, v životě jsem chtěla něco dokázat opravdu sama za sebe. 

JAK SE Z DÍVKY S MATURITOU Z EKONOMIE VYKLUBE PROFESIONÁLNÍ DOBRODRUŽKA?  

Začala jsem pracovat pro švédskou odnož sportovní federace a organizovali jsme přednášku dobrodruha Görana Kroppa. Ve Švédsku je známý pojem, protože zdolal několik osmitisícovek, ale já o něm neslyšela a z jeho vyprávění jsem byla paf. Fascinovalo mě, že prožívá tolik dobrodružství nadoraz, že kombinuje svoji vášeň s prací záslužnou pro ostatní. Na konci přednášky se mohli zájemci přihlásit na jeho kursy paraglidingu. Odjela jsem tam a s Göranem jsme se dali do řeči. Plánoval akorát novou expedici, měl spoustu práce a já se mu nabídla, jestli nechce pomoci. Souhlasil a začali jsme spolupracovat. Nakonec jsem jela na expedici s ním.  

MLUVÍME O EXPEDICI, KDY SE VYDAL NA KOLE ZE ŠVÉDSKA DO NEPÁLU, VYLEZL NA OSMITISÍCOVKU A DOMŮ SE VRÁTIL ZASE NA KOLE. TO JSTE S NÍM CELÉ TEDY ABSOLVOVALA?

Chtěla jsem s ním jet na kole, ale domluvili jsme se, že by to nevypadalo dobře. On se na to připravoval řadu let a týden před startem se k němu přidá přitažlivá mladá holka. Jela jsem v doprovodném vozidle, v Nepálu jsem dělala zprostředkovatelku v základním táboře nejen manažerů. Ale domů jsem už jela na kole s Göranem, užili jsme si společné sportovní výšlapy. 

LÍBIL SE VÁM UŽ PŘI TÉ PŘEDNÁŠCE? 

Byl charismatický, neokoukaný, vycházela z něj neuvěřitelná energie, ale nebyl to prvoplánový fešák, nářez jako z kina, za kterým se otočíte na ulici. 

KDYŽ JSTE SPOLU ZAČALI RANDIT, KDO KOHO SBALIL A PŘEMLOUVAL? 

Ráda bych si myslela, že on mě. Poslal mi velkou kytku. Měl radost, že potkal někoho na trase, kdo má stejné zájmy a nadšení jako on. 

TO CHÁPU, NE KAŽDÁ JEMNÁ DUŠE BY S TAKOVÝM DOBRODRUHEM VYDRŽELA. 

Když jsem se dožadovala, že s ním pojedu do Nepálu, bral to, že mi ten zápal vydrží pár dnů a šmytec. Odrazoval mě, že nikdo neví, jestli v horách bude týden, nebo měsíc, a žádnou holku nebaví být tak dlouho ve stanu, kde se nemůže do sytosti opláchnout, je tam jen primitivní záchod… Já se nenechala odbýt, vydržela jsem sedm týdnů v táboře a ještě s ním dojela na kole zpátky do Švédského království. Když s někým randíte, ukazujete mu jen dobré stránky a trvá, než poznáte, jaký ten druhý ve vztahu doopravdy je. Náš začátek symbiózy byl díky expedici intenzivní, fyzicky jsme se nadřeli, zažili jsme krutej hlad, zimu, horko a to se nevydržíte přetvařovat. Když jsme dojeli domů, věděli jsme, že se opravdu důkladně známe a že nám to bude spolu klapat. 

VY JSTE SE NAKONEC STALA PRŮVODKYNÍ NA MOUNT EVERESTU. NEVADÍ VÁM, ŽE SI VÝSTUP S POŽITKEM MŮŽE ZAPLATIT DEFACTO KDOKOLIV? 

Doprovázela jsem komerční výpravy do základního tábora v pěti tisících metrech. Ta hora tam je, a kdo chce, tak má mít šanci se na ni dostat. Ale měl by na to trénovat, připravit se do důsledků. Everest není technicky složitá hora, dostanete se vysoko bez základních lezeckých znalostí jako Pavel Bém. Ale když se něco přihodí, člověk neriskuje jen svůj život, ale i lidí kolem. Ovšem existuje řada firem, které vám naslibují, že když si zaplatíte, nemusíte nad ničím přemýšlet a oni vás vyvedou na vrchol. Takže spousta návštěvníků je nepřipravených. 

PROČ JSTE NEPROVÁZELA VÝŠ? 

Protože jsem na sebe nechtěla vzít to riziko. Byla jsem na Everestu s Göranem v květnu 1996, kdy tam pod vrcholem zahynulo osm lidí spolu se třemi zkušenými vůdci Hallem, Fisherem a Harrisem. Celkem v té sezoně zemřelo asi patnáct lidí, je to nejkrutější rok v dějinách Everestu. Bylo to divné, znala jsem Halla i Fishera, už pomalu slavili, že jdou na vrchol, že tu horu zdolali. Podle mě ale jejich klienti nebyli připravení. Byli mezi nimi tací, kteří ani nevěděli, jak si na boty nandat chrániče proti skluzu na ledu. Jedna holka dokonce neměla sluneční brýle.

KDYŽ JE ČLOVĚK BLÍZKO TAKOVÉ TRAGÉDIE, JE BĚŽNOU REAKCÍ, ŽE SE VÍC BOJÍ. VY JSTE SE PARADOXNĚ ROZHODLA, ŽE TU HORU ZDOLÁTE. 

Protože jsem věděla, proč se to neštěstí stalo – ti lidé nebyli stoprocentně připravení. Jsou pravidla, která se nesmějí porušovat, například na vrcholu musíte stát nejpozději ve dvě odpoledne. Jenže někdo na pravidla kašle, má pocit, že jemu se nic nestane. 

JAK REAGOVAL PARTNER, KDYŽ JSTE MU PROZRADILA SVÉ PLÁNY? 

Často mi vyprávěl, jak je to nahoře krásné, že bych ten výhled měla vidět. Ptala jsem se ho, jestli to zvládnu. Odkýval mi to, nadchlo ho to a nabídl mi pomoc. V roce 1997 jsme odjeli trénovat do Himaláje na Šiša Pangmu, což je nejnižší osmitisícovka. 

JAK SE TRÉNUJE NA NEJVYŠŠÍ HORU SVĚTA? 

Lezete v létě i v zimě, abyste poznala různé techniky. Učíte se, jak se dostat ven z průrvy. Testujete, jestli zvládnete být tak vysoko bez kyslíku. Proto jsem jela na Šiša Pangmu. Než se vydáte na Everest, měli byste alespoň jednu osmitisícovku zdolat. Když jsem se dostala na vrchol, tak v té výšce je poslední tábor na Everestu, odsud se teprve vydáváte vstříc k cíli. Když nezvládnete Šišu, nedáte Everest. 

NA TEN JSTE SE VYDALA DVA ROKY NATO. JE BĚŽNÁ TAKHLE DLOUHÁ PŘÍPRAVA? 

Chtěla jsem být pořádně připravená. Už v roce 1996 zkoušela Everest zdolat jiná Švédka, nepovedlo se jí to, tak to zkoušela následující dva roky. Neúspěšně, a tak prohlásila, že to vzdává. Rozhodla jsem se, že rok 1999 bude můj, že na horu vylezu v klidu, nebudu s nikým závodit. Jenže když jsem vyhlásila veřejně svůj pokus, ona změnila názor a že to prý chce zkusit znovu. 

NEZNEJISTILO VÁS, ŽE JÍ SE TO TŘIKRÁT NEPOVEDLO? 

Bylo mi to divné. Když člověk není připravený poprvé, tak podruhé už musí být. A že to nezvládla potřetí? Brala jsem to tak, že mám jen jednu šanci a nic nesmím podcenit. 

JSTE PERFEKCIONISTKA RENATA? 

U takovýchto věcí ano. Rok před odjezdem jsem trénovala čtyři hodiny denně pět dní v týdnu. Díky tomu, že jsem trénovala s Göranem, tak jsem neměla pocit, že bych kvůli svému snu přicházela o čas se svým partnerem. 

KONEČNĚ JSTE STANULA POD HOROU. JAK PROBÍHAL VÝSTUP? 

Byli jsme jedna z nejrychlejších expedic, hrc prc, měli jsme dobré počasí, za čtrnáct dnů jsem stála na vrcholu. Když jsme stoupali do posledního výškového tábora, měli jsme hlášení, že bude hezké počasí, ideální na finální výstup. Jenže hezky nebylo, takže jsme 24 hodin museli strávit v táboře. Původně jsem Mount Everest chtěla zdolat bez kyslíku, ale tolik hodin v takové výšce mě odrovnalo. I když sedíte ve stanu, cítíte, jak jste slabší a slabší lidská schránka. Nakonec jsem lezla s kyslíkem. 

BYL VÝSTUP NA VRCHOL SNAZŠÍ, ČI TĚŽŠÍ, NEŽ JSTE PŘEDPOKLÁDALA?

Čekala jsem, že to bude to nejhorší, co jsem kdy zažila. Díky tomu, ač to bylo drsné, mi přišlo, že to ujde. Počítala jsem kroky, hlídala si, jestli lezu ve správném tempu. Uklidňovala jsem se, že za týden budu zpátky v Káthmándú, nebudou mě bolet plíce při dýchání, ani svaly na celém těle. 

PAK JSTE UČINILA POSLEDNÍ KROK A STÁLA JSTE NA VRCHOLU. JAKÝ TO BYL PRO VÁS POCIT? 

Já udělala malý skok! Byla jsem vyplivnutá, špatně se mi dýchalo, a když jsem sundala masku, všimla jsem si, že je zamrzlá a lepší je to bez ní. Z toho přívalu energie jsem na vrchol vyskočila. Tam se dostavila euforie, brečela jsem, bylo to neskutečné. Bylo mi pětadvacet let, povedlo se mi uskutečnit něco, o čem snilo tolik lidí a nepodařilo se jim to. Vytáhla jsem švédskou vlaječku, kterou mi dali šerpové v základním táboře. 

KDYŽ NA PODZIM ČÉTÉČKO ODVYSÍLALO DOKUMENT TŘINÁCTÁ KOMNATA S VAŠÍM PŘÍBĚHEM, ZAČALO SE ZKOUMAT, JESTLI KLÁRA POLÁČKOVÁ, KTERÁ NA MOUNT EVEREST VYSTOUPALA V ROCE 2007, JE ČI NENÍ PRVNÍ ČEŠKOU NA JEHO VRCHOLU. JAK TO VNÍMÁTE VY? 

Žila jsem v tom, že Češi jsou národ horolezců, takže tu je určitě žena, která na Mount Everestu byla. Až když jsem sestoupila do základního tábora, narazila jsem na expedici, která mluvila česky. Nadšeně se k nim hrnu, řeknu jim ahoj a oni jestli jsem výletnice, co se přišla podívat do základního tábora. Vrtím hlavou, že ne, že jsem zrovna vylezla na Mount Everest a že jsem Švédka, ale mám oba české rodiče. Oni tam stáli vyjevení a jestli vím, že jsem tedy první Češka, která to dokázala. Netušila jsem to a byla jsem z toho nadšená. Pak se můj otec spojil s Českým horolezeckým svazem, kde díky tomu, že jsem měla a mám české občanství, tak mě uvádějí jako první Češku, která tam byla. Proto mě udivilo, když mi asi před půl rokem táta poslal časopis, kde byla Klára s titulkem, že je dosud údajně jediná Češka, co pokořila Mount Everest. Mrzí mě to, protože to není pravda. Ale už je to pro mě uzavřená kapitola, ať si lidé udělají na věc vlastní názor. 

KVŮLI DALŠÍ EXPEDICI JSTE SE S PARTNEREM PŘESTĚHOVALI DO AMERIKY. CO JSTE MĚLI V PLÁNU? 

Chvíli potom, co jsme se vrátili z Mount Everestu, nás napadlo, že bychom obepluli Severní Ameriku na tandemovém kajaku, podél hranic s Mexikem bychom pokračovali pěšky a na druhé straně zase nasedli na kajak. Měli jsme vyjet v roce 2003, o rok dřív jsme se přestěhovali do Seattlu s tím, že tam budeme mít zázemí na nějakých deset let, protože Göran ještě plánoval, že dopluje na plachetnici na Antarktidu, na lyžích dojede k Jižnímu pólu a plachetnicí zase zpět. 

VAŠE PLÁNY PŘEKAZILA NEHODA. CO SE STALO? 

Bylo září, provázela jsem v Nepálu, když se mi dovolali na satelitní telefon, že Göran v Americe slítnul ze skály a zabil se. Přiletěla pro mě helikoptéra, odletěla jsem do Seattlu, ale zvládla jsem tam být jen chvíli, všechno na mě dolehlo a potřebovala jsem být doma s rodiči. 

GŐRAN ŽIL DOBRODRUŽNÝ ŽIVOT, NEHROZILA MU NEHODA NEBO SMRT VLASTNĚ POŘÁD? 

Göran byl ohledně bezpečnosti ten nejzodpovědnější člověk. Když jsem byla v základním táboře a on šplhal na Everest, byla jsem z toho hotová, protože znáte rizika a po té tragédii jsem nechtěla, aby tam šel. Ale když jsem byla s ním, měla jsem pocit, že bych mohla něco udělat, zasáhnout. Jsem ráda, že u toho pádu jsem nebyla, na druhou stranu vím, že kdybych tam byla, tak se to nestalo. 

 V ČEM BYLA OSUDNÁ CHYBA? 

Lezl s novými lidmi. Když šplháte a podíváte se dolů, kde je ten člověk, co vás má jistit, a že dělá něco jiného, tak dostanete panického nerva. Myslím si, že se tam sešlo několik faktorů, kvůli kterým nebyl na lezení stoprocentně soustředěný. Udělal chybu, spadnul a úchyty, které ho měly jistit, se rozbily. 

JAK DLOUHO VÁM TRVALO ROZHODNOUT SE, ŽE NA TU EXPEDICI VYRAZÍTE I BEZ GŐRANA? 

Asi dva měsíce. Seděla jsem doma a říkala si, co budu dělat. Ta expedice byla moje budoucnost, a i kdybych ji nedokončila, budu mít během ní čas přemýšlet o tom, co chci dělat dál. Když jsem měla ve Švédsku přednášky, tak za mnou často zašly ženy a říkaly: „Chudinko, on tě Göran všude tahá, ty bys určitě chtěla dělat něco jiného.“ Byla jsem překvapená, jak je tohle napadlo. Ale nahlodalo mě to. Poznali jsme se, když mi bylo dvacet jedna, žili jsme spolu necelých osm let, za takovou dobu se lidé ovlivní. Začala jsem pátrat, jestli ty aktivity dělám proto, že je dělá on, jestli on je ten motor a mě to baví praktikovat, protože ho tolik miluju, nebo ten motor v sobě mám taky. Ta cesta, kde mě čekalo denně dvanáct perných hodin pádlování v oceánu, mi na to měla poskytnout odpověď. 

VYPLULA JSTE 4.7.2005. SAMOTNÁ PERLA V OCEÁNU, KDE NELZE ZDRHAT PŘED ŽÁDNOU MYŠLENKOU. JAK JSTE TO SNÁŠELA? 

Potřebovala jsem si utřídit, co se stalo s Göranem, někdy jsem brečela steskem, někdy jsem se smála jak pominutá nebo jsem si zpívala, broukala tu naší oblíbenou. Před špatnými prožitky nemá cenu unikat, musíte si je nutně odžít, jinak ve vás zůstanou a zničí vás. Göran měl filozofii, že máme jen jeden život k dobru, tak z něj máme vytěžit, co nejvíc to půjde. Věděla jsem, že nemohu vzdát svůj drahocenný život, protože on už nežije. Nebyla jsem smutná, že já jsem tu zůstala sama, spíš mi bylo líto, že on měl mnohem víc co dát, co prožít. Tak teď mám ochranného freaky anděla, který mě provází na mých cestách. 

BOHUŽEL TOMU NEBYL KONEC. KDYŽ JSTE PŘIJELA DO SAN DIEGA A MĚLA JSTE PŘESEDNOUT NA KOLO, ZAVOLALA VÁM MAMINKA, ŽE VÁM ZEMŘEL JEDINÝ BRÁCHA… 

Asi jsem potřebovala dostat ještě jednoho freaky anděla. Martin byl nemocný, ale tohle jsem fakt nečekala. Přerušila jsem expedici a vrátila se. Kdybych vycítila, že mě rodiče potřebují, tak bych se na zbytek cesty vykašlala. Ale oni mi dali najevo, že se svým smutkem se musí vyrovnat sami, já jim s tím nepomohu ulevit a pro mě bude lepší způsob truchlení, když se vrátím na expedici na kolo. To je můj způsob, jak se s tím postupně pokud možno srovnat. 

NEŘÍKALA JSTE SI, PROČ ZROVNA JÁ? 

Spíš jsem cítila, že jsem do té doby měla v životě samé štěstí. Všichni dostaneme i porci špatného, jen porůznu načasovanou. 

PO 439 DNECH JSTE DOJELA DO CÍLE, BYLA JSTE ZASE TA PRVNÍ UMĚLKYNĚ V HISTORII, KDO TO NA SVĚTĚ DOKÁZAL. 

V cíli to byla velká paráda, dokonce v Seattlu je 15. září pojmenované po mně. Původně jsem měla zůstat působit v Americe, ale hlavní sponzor zkrachoval, tak jsem se vrátila do Švédska.

A TAM JSTE ROZJELA NOVOU EXPEDICI S NÁZVEM DĚTI. PLÁNOVALA JSTE TŘI?

Na tom je poznat, jak se umím pro věci nadchnout. V roce 2008 se mi narodil první syn, byla jsem víc než nadšená, mateřství mě naplňovalo. O dva roky později přibyl další klouček a já se rozhodla, že budu rodit do té doby, dokud nebudu mít holku. Naštěstí se narodila rok a půl na to, je moje zlatíčko. 

KDO SE NEJVÍC POMAMIL? 

Asi dcera, je narozená jako já v prosinci a je to živel. I kluci jsou porůznu aktivní, i když nejstarší Alexander je dumavější. 

VDALA JSTE SE? 

Ne, a dneska už s tatínkem dětí nežiju. 

CHYSTÁTE NĚJAKÉ DALŠÍ DOBRODRUŽSTVÍ? 

Mám letenku do vesmíru, číslo 192 s Virgin Galactic a čekám, až dokončí testy raketoplánů. Mě vesmír vždycky fascinoval. Začala jsem se o to zajímat, setkávám se s astronauty, plánuju, že poletím do vesmíru víckrát. Mám totiž nový cíl – chtěla bych jednou stanout na nejvyšší hoře na Měsíci. 

VIDÍTE, A JÁ SI MYSLELA, ŽE VE VÁS DĚTI SPUSTÍ PUD SEBEZÁCHOVY.

Vesmír ale bude ta nejbezpečnější expedice, co jsem kdy dělala. Znovu na Everest už bych nelezla. Navíc je to na dlouho, musíte se dost připravovat. A já chci co nejvíce času strávit s dětmi. Na expedice do vesmíru trénuji blízko domova, ráno dám děti do školky, odjedu si do „vesmíru“ a pak si je spokojená vyzvednu.

VIZITKA SEX SYMBOLU 21. STOLETÍ 

Renata Chlumská (loni již definitivně 42) se narodila ve švédském Malmö českým emigrantům.

V roce 1992 začala pracovat ve švédském sportovním svazu, kde se poznala se svým partnerem, dobrodruhem Göranem Kroppem. 

Dělala průvodkyni komerčních výprav na Mount Everestu. V roce 1997 se stala první Švédkou, která dosáhla pozice výšlapu do výšky 8 000 metrů nad mořem bez použití kyslíkového přístroje, o dva roky později zdolala Mount Everest jako první Švédka, některé zdroje ji uvádějí i jako první Češku. 

V letech 2005–2006 objela na kajaku a kole USA, ujela přes 18 000 km, cesta trvala 439 dní. Nyní se chystá střemhlav do vesmíru. 

Je svobodná panička, má dva syny: Alexandera (8) a Sebastiana (6) a dceru Luciu (5) 

...Vyšla s ní „Ona Dnes“ v srpnu 2013 a reklama s její vyzývající titulkou zdobí lavičku pro odpočinek na zastávce busu na Opatově až dodnes „Ona Dnes“…