Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 28.4.
Vlastislav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Peristaltika
Autor: toyenka (Občasný) - publikováno 2.4.2003 (08:21:06), v časopise 4.4.2003

Prolog: pohyby hladké svaloviny nás provázejí celým životem, přesto se je nikdy nenaučíme ovládat......aneb: to je úleva..

J Á
Dosedl jsem na chlad bílého porcelánu a s úlevou pocítil odlehčující pohyby svých střev. Dotírající přetlak byl vystřídán nespoutaným podtlakem za doprovodu orchestru archaizmů. Jejich kličky se rozvlnily pravidelností zdravé peristaltiky a vyměšovací proces se dal nezadržitelně do pohybu. Píseň útrob přeplněných produkty 20. století se rozezvučela v tónině D mol. Na tváři se mi rozlil pocit blahodárné úlevy a pes, sedící jako vždy v mezeře mezi klozetem a ústředním topením zavětřil. Vlhkým čumákem zrevidoval mé načaté trenkoslipy a se zklamáním se stáhl do tepla radiátoru. Občasný záchvěv jeho vousů svědčil o tom, že jej stávající dění nenechává zcela klidným. Jen zvuky smyčců působily na psa tak depresivně, že chudák bezděčně klopil špičaté ušní boltce. Mezitím jsem právě díky pravidelnosti peristaltických pohybů dospěl k zázraku prázdna svých vnitřností a nabyl naprostého pocitu uspokojení. Plné útroby na mě působí zpomalováním, a to jak myšlenkových pochodů, tak i pohybových reflexí. Vyprázdněný cítím naprostou úlevu a spokojenost. Pěji ódu na bílý porcelán a drbu věrného společníka mých živočišných pachů a hmatatelného odlehčení za ušima.
 Bílý hedvábný papír s drobným tmavomodrým dekorem pohladil můj unavený vyhřezlý konečník a uspal jej opiem sugesce. Bezděčně si oblékám odložené svršky, zip se zakusuje svými kovovými tesáky do zbloudivšího chomáčku černých zakroucených štětin. Za doprovodu klení uzavírá těsné prošoupané džíny, zatímco pravá ruka stlačuje výpusť modravého vodního víru, ve kterém krouživě mizí tmavohnědé dobře zformované tuhosti, barvitě  žalující na včerejší večerní menu. S úšklebkem sleduji, jak je poslední, nejmenší vypuzenec  právě opustivší mé tělo nemilosrdně utopen a představuji si jeho pomalou pouť hnědavým vlhkem troubí.
 Lehce jsem vzal za kliku a pes v těsném závěsu mých šlépějí opouští zklamaně klozet.  "No Bene, příště to bude o něčem jiném.." slibuji svému stínu v chlupaté podobě. "Neboj, dnes nás čeká návštěva Mc Donalda a to bude bomba... Doopravy, kámo..."

 

S P O L U B Y D L Í C Í
Sežere, co mu do cesty přijde. Nepohrdne ničím, topinkou s česnekem, dortem s křenovou šlehačkou ani japonským suši. Žádná lednice si před ním není jistá. Nedivte se, že smrdí jako tchoř, a to by se tomu zvířeti měl ještě hodně nahas s pokorou ve tváři omluvit. Nevím, z čeho pramení to jeho nemožný sebevědomí. Nechápu, kde stále bere energii dohánět nás ostatní k šílenosti. Ten jeho nemožně šerednej dobráckej zablešenej pes se od něj nehne, chodí s ním i na hajzl. Nepochopil jsem, o čem si tam ti dva stále povídají. Jen je slyšet hrozný zvuky, provázený psím kvílením. Onehdá jsem musel mírnit Čendu, když chtěl v záchvatu paniky volat Ligu na ochranu zvířat slovy:
"Čendo, neblázni, voni si jinak docela rozuměj. Ten pes se vod něj nehne a nevadí mu ani jeho jediný, 14 dní v kuse nošený ponožky. A nevíš, jestli tam zrovna pomáhá pes jemu nebo von psovi. Říkám ti, nepleť se mezi ně.. Jestli ti jde vo to zvíře, kup mu šampon proti blechám, bude ti vděčnej, fakt.."

 

M A R I E - A N N A
Večer jsem si zapsala do deníčku: "Dnes, na svatého Valentýna mě pozval k Mc Donaldovi." Druhý den jsem pak téměř celé odpoledne strávila ve vaně plné pěny s vůní konvalinek. Zabalená do osušky jsem si hodinu lakovala nehty na bleděmodro a zkoušla, které z mamčiných trik mi sekne nejvíc. Konkurz vyhrálo to žluté s výstřihem a obrázkem srdce v jamce levého ramene.  
 Čekala jsem na něho před Mekáčem celých 20 minut, než dorazil v závěsu se svým nádherným pejskem. Od Mekáče nás s pejskem vyhodili, ale sedli jsme si pak venku na obrubník, ujídali z pytlíku hranolky, já jeden a on 4, nebo 5, možná 6.. Pejsek mu ležel u nohou a tloukl nervozně ocasem do mých lodiček, co jsem si taky půjčila od mámy. Bylo to světový, jenom jsem se najednou musela podrbat na břiše, za chvíli na stehně.. Nedalo se to vydržet, on se tvářil, že se nic neděje, pesan nezúčastněně mlátil svým chlupatým ocasem o mé nové džíny.. 
 Najednou začal zvracet. Tedy pes, ne on. Jeho tělo se svíralo v křeči, obrácené peristaltické vlny procházely psími vnitřnostmi a vyvracely obsah smísený se šťávami ven. Zezelenala jsem. On se na mě nezúčastněně podíval a jen prohodil:
"To ty hranolky. Ben je nesmí na lačno."
Pes se svíjel v křečích svých útrob a já ucítila v puse  najednou sladké sucho. Snad během vteřiny jsem pocítila počínající kontrakce svalů břišní stěny a narůst tlaku. Patro ustoupilo mohutné vlně a já se šťavnatě  rozzvracela spolu s Benem. Stáli jsme u obrubníku, já a Ben, oba zvraceli hranolky a On se na nás zhnuseně díval. Cítila jsem, jak se mi rozpouští po tváři mamčin make-up i její perleťová rtěnka, ale bylo mi to úplně fuk. On mezi tím od sebe pomalu odstrčil papírový pytlík s natisknutým logem Mekáče, omotal si Benovo vodítko  kolem zápěstí a chvíli jen tak stál. Pak jsem mezi návaly svých vln zvratků uslyšela jeho hlesnutí, "tak ahoj.." a zůstala zvraceje u kraje chodníku sama.. Děsnej kluk.. Ten pytlík od hranolků z Mekáče byl úplně prázdný.. A nesnědl to chudák Ben...



Poznámky k tomuto příspěvku
Lian (Občasný) - 2.4.2003 > Fí ha......super......teda, ta první je absolutně nejlepší......takhle popsat sraní... Netušila jsem, že to jde takhle vznostně (jestli tohle slovo vůbec existuje:-)) Do časopisu
Body: 5
<reagovat 
Pierre Bosquet (Občasný) - 2.4.2003 > po růžovém přišel na řadu i hnědej a blitkózní (ta barva je dost nejasná) tah štětcem...to tě tak vytočily narážky na přerůžovělost tvýho snu, žes tak obrátila ? docela mě pobavilo psí kvílení ;)
<reagovat 
toyenka (Občasný) - 2.4.2003 > Jo, možnosti psaní jsou neuvěřitelný. Díky za pochvalu, i já se občas psaním bavím, tak jsem kousek svýho chlemstání nad písmenkama poslala dál.. Ale tohle je skutečně jen zábava...
<reagovat 
toyenka (Občasný) - 2.4.2003 > Paleta barev je hodně široká a já používám všechny, mám ráda pestrost. Když růžová, tak sytě.. když hnědá, tak smrdutě.. Hm, proč by mě mělo něco vytáčet? Že jsem pro začátek poslala růžovou? že je fáfní?  No a?  Ale je to barva.. Mimochodem, svou dceru oblékám do modré, žluté a zelené.. Snad růžového nemá nic, chi chi.. Jsem neuvěřitelnej kliďas, já se tu docela dobře narážkami jiných bavím, jen tak dále, miluji diskusi a jsem mimochodem neuvěřitelně ukecaná..
<reagovat 
Pavelk (Občasný) - 2.4.2003 > Mám velkou fantazii, takže si ten hnus docela dobře představím a mám ho úplně před očima.Nikdy by mi mě nenapadlo, že se o tom dá taky psát a dokonce tak poutavě.Všichni většinou píšou o kráse, lásce nebo i neštěstí, ale tohle je opravdový ŽIVOT.
Body: 5
<reagovat 
toyenka (Občasný) - 2.4.2003 > Díky, abych pravdu řekla, čekala jsem, že mě tu za to téma roznesou na kopytech a ona prý vadí jen stavba věty.. Fakt díky..
<reagovat 
Pierre Bosquet (Občasný) - 2.4.2003 > ...kam se poděla poznámka od Filipa Sklenáře ? to jemu vadí stavba věty ?
<reagovat 
P.i.k.o (Občasný) - 2.4.2003 > Popis kaka a lulu je neskutecnej. :oD Celkove je to skvely.
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 2.4.2003 > No ... jen aby ses nam mamuline neskripla az moc mezi dratky a vymysli lidi na netu .... radi bychom te nekdy potkali takhle veselou, ukecanou a bez notase i doma ... jdu na cviko a jedu do brna:) ... mam se hezky, papik Bobik:)
<reagovat 
toyenka (Občasný) - 2.4.2003 >  až doma.... ale bez noťase?
<reagovat 
Lord Of Time (Občasný) - 2.4.2003 > K tomu se neda nic dodat...
Body: 5
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 2.4.2003 > je to vtipný...
jen mi tam logicky nesedí, když si ten kluk tak úžasně užívá vyměšování, proč by mu mělo vadit, že ta slečna vrhla? natož když mu to nevadí u psa... měl by zajásat, přivinout ji na svou mužnou hruď a pozvracet ji taky ;o)))
Body: 5
<reagovat 
toyenka (Občasný) - 2.4.2003 > Díky, kočenko. Jinak myslím, že tomu klukovi šlo o psa víc než o tu holku. Někteří tací jsou. Prostě zastavená láska k lidem.
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 2.4.2003 > A sakra. Tak tohle to mě dostalo!!
Body: 5
<reagovat 
Venuše (Občasný) - 2.4.2003 > to je ale romantika!!!
Body: 5
<reagovat 
DeadKennedys (Občasný) - 2.4.2003 >
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 2.4.2003 > Libi se mi,z jakych uhlu a hlavne jak naturalisticky lze popsat momenty v zivote lidi. Autor/ka nezakryte popisuje i ty neintimnejsi chvile kazdeho z nas a ocividne ji tento naturalismus bavi. A proc by nemel? Takovy je preci zivot. Takovi jsme my, lide. Libilo se mi vse. Povidka o ode na WC, i ta o odporne namnozenych tukovych bunkach jednoho Otesanka. Ale nejvic me dostalo "RANDE". Tak takove bych nechtela mit ani na apriiila, ani v patek 13. Mozna proto nechodim k Mekacovi na hranolky:) ...ani s tim svym

PS. jen tak dal!!!
Body: 5
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 3.4.2003 >  tak to mne dostalo
Body: 5
<reagovat 
ouvej (Občasný) - 3.4.2003 > Výborná. *****
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter