Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 15.12.
Radana
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Výtvarno, kresby
 > Výtvarno, kresby
 > Kresby, skici
 > Malby
 > Koláže
 > Klasická grafika
 > Ilustrace
 > Blbůstky-pokusy
 > Experimenty
 > Prostorové objekty
 > Teorie, historie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Rectangle
Autor: Pollock (Pravidelný) - publikováno 1.10. (11:22:09)


Poznámky k tomuto příspěvku
zochrova (Stálý) - 2.10. > zvláštní
<reagovat 
Li-po (Stálý) - 2.10. > - Parádní dílo,- nálada díla, jako celku,-!
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
čtenář kolemjdoucí - 3.10. > neuchopitelný
<reagovat 
čtenář pollock - 3.10. > čtenář Lugones , pleteš si hochu pojmy pokud chceš usměrňovat myšlenky při pohledu na umělecké dílo tak se bavíme o realismu ten je od toho aby divák nedostal jiné možnosti výkladu než je obsah díla ale u abstrakce je to přesně naopak ta má působit na divákovy smysly a emoce a ty nejsou stejné u žádných dvou lidí to jsi trochu mimo a právě technika přispívá k rozšíření vnímání uměleckého díla o stránku formální takže ty tvoje teorie jsou doslova na hlavu postavené a když si bereš do huby abstrakci nemůžeš mluvit o konkrétních prvcích a už vůbec ne o konkrétních smyslech to je nedosažitelná věc a pokud by měla takto fungovat tak stačí sáhnout po klasických technikách a věnovat se tomu co tu bylo již tisíce let, ale pokud ti vůbec něco říkají pojmy jako informel, artbrut a podobné tak bys mohl aspon vědět že tímto způsobem se umělecké dílo netváří jako něco co není ale vytváří nové světy a dává do souvislostí zdánlivě neslučitelné prvky a to opravdu nesouvisí s nějakým debilním konkretizováním a směřováním divákovy představivosti do mezí a pravidel protože v abstrakci si každý určuje vlastní pravidla a jediné pravidlo pro umělce je že žádné pravidla nejsou což je katastrofa pro lidi kteří nemají jako ty talent a vlastní invenci :)
<reagovat 
čtenář Pollock - 4.10. > dílo které bylo postaveno z ničeho? hm tak to je jediné co jsem byl schopný z toho tvého sáhodlouhého blábolu o ničem pobrat protože tvoje dadaistické a nihilistické postoje jsou opravdu odrazem člověka který bude radši sedět na gauči než dělat něco smysluplného a já ti fakt nebudu vysvětlovat rozdíl mezi sfetovaným magorem a člověkem který dřel desítky let ve fabrice (o školách radši pomlčím) a při práci ještě vymýšlel techniky o kterých fakt nemáš ani páru takže jen odsuzuješ výsledky práce která nevzešla z ničeho hochu ale z konkrétních situací a prostředí takže žádná náhodička a emoce, které se nedají zprostředkovat ale cílevědomá činnost a nezařaditelné umění - ani abstrakce se to nedá nazvat víme chytráku? btw kdybys četl taky co píšu o svých pracech věděl bys že tuto cestu jsem už pro sebe prošlápl a teď pracuji na uplně jiných obrazech takže se asi fakt nepochopíme že? protože opakuji poněkolikáté že s člověkem který má plnou hubu teorie a sám nedělá nic se můžu bavit jako s abstinentem o kvalitě vína k tomu se taky musíš propít víš hochu?
<reagovat 
čtenář Lugones - 1.10. > Problém této práce - a i všech ostatních tvých věcí co jsem koukal - je (podle mého názoru) to, že dopřáváš divákovi moc prostoru. Ano, i abstrakce by se měla usměrňovat - každý dokáže otisknout to nebo tamto, bez ohledu na techniku (však můžeme fotit i oprýskanou omítku zdi), tedy to kde je nekonečně mnoho možných interpretací a autor se pak může chvástat jak všechny potěšil, to však není pravé umění. Pravé umění je zachytit tu jednu svoji soukromou emoci a tu vyjádřit a předat ostatním. K tomu je však zapotřebí trochu přesnější techniky
<reagovat 
 čtenář kulisa na poušti - 4.10. > čtenář> Myslím, že píšeš hlavně o svým očekávání. Když stojíš před obrazem, může se stát něco vzácného, ale to se nestane jen tak samo sebou. Obraz jenom je. Není ale k tomu, aby splňoval to, co čekáš (ty a já a kdokoli). Ale jasně - aby divák něco uviděl, to s sebou nese riziko, že neuvidí nic, nebo že ho to prohlédnutí zraní. Ty asi nechceš divákovi přinášet riziko bolesti (z narušení zažitého) a chceš mít obraz bezpečně usměrněný. Takový přístup je taky možný, "bezpečné" umění, které člověka ukotví v něčem pevném. Stejně jako je možný i přístup opačný, kdy umění je nutnost skoro až zločinu, po kterém už divák nebude stejný.

Zachytit a předat jednu soukromou emoci, to je taky možné, ale stejně nevíš, jestli ta tvoje emoce bude přečtená tak, jak jsi chtěl. Smysl je v tom, že různí lidé vnímají různě, každý si pro sebe vytváří vlastní obraz, když se dívá na ten tvůj. Ani nevím o mnoha situacích, kdy bych vnímal jen jeden izolovaný pocit. Snad jen v extrémní bolesti nebo extrémní radosti a myslím že ani jedno člověk dlouho nevydrží (například omdlí). A když se díváš na obraz určitě se ti toho vynořuje víc než jen jedna věc. Například z toho Muncha, kterého tady odkazuješ, vnímáš jen jednu emoci? Melancholii? A znamená to pro tebe "negativní" pocit, obrácený do sebe, bolestný? Nebo je v tom obrazu i naděje, otevřený prostor? Smíření, uklidnění? Atd. Taky můžeme říct, že ta zachycená tíže prožívání je plodná, protože přetvořila tíseň v krásu nejen vizuální (a to je právě to, čeho je umění schopné - vyjádřit něco nevýslovného).

Dívat se na obraz má svůj čas, a nevěřím že by divákovi stačilo během toho času vnímat jen jednu emoci. Spíš věřím že mnozí autoři chtějí různými prostředky zachytit celou škálu emocí a svého vidění světa. Takový člověk se bude uchylovat k jiným metodám než ten, kterému jde o nějakou jasnou vodící linii.
Můžeme taky říct, že je snazší dostat do obrazu něco konkrétního, co umožní akcentovat jednu z myšlenek nebo pocitů, zatímco abstraktnější vyjádření je sázka na jazyk obrazu samého, důvěra v ten jazyk bez pomoci názornosti - a to je skutečně riskantní v mnoha směrech - ale tvorba v sobě nese mnohá rizika (a divákova percepce taky) - to už se opakuju.
<reagovat 
 čtenář pollock - 3.10. > čtenář> pravé a nepravé umění jo? konkretizovat abstrakci co? seš ve všem totálně mimo a o technikách které používám nevíš ani hovno tak co čekáš že ti řeknu že máš pravdu ne? chacha jdi doprdele ty teoretiku o abstrakci mě nebudeš učit nic to zkoušej na někoho kdo ji nedělá a bude ti žrát ty tvoje kecy o tom jak má a nemá abstrakce vypadat takových vás tu je hned několik a vlastní názor nemáte a to nemluvím o tom že jste nikdy nic podobného nezkusili udělat takže co já mám z takových keců he? hovno :)
<reagovat 
čtenář Lugones - 4.10. > Ne tvrdý, ale důstojný svého pohlaví minimálně. Pokud se nedokážeš kontrolovat při vnímání cizího díla, těžko se budeš kontrolovat při práci na vlastní tvorbě.
<reagovat 
 čtenář emoce a pocity - 4.10. > čtenář> Takže když jsem ženská, mám tvořit jinak, důstojně svému pohlaví. Muž má taky tvořit důstojně svému pohlaví. To jsou tak intenzivní myšlenkové perly, že to nepobírám. A nemluvíte s pollockem ju? Já se nekontroluju při malování, to nejde. Ale já můžu, já jsem ženská. Tady je to vážně samý myšlenkový borec.
<reagovat 
 čtenář Lugones - 4.10. > čtenář> Pokud jsi ženská, tak tvořit důstojně svému pohlaví, znamená netvořit vůbec. Jak ti mám nehanlivě napsat (poděkuj feministkám, nikoliv nedostatku mé slovní zásoby), že by ses měla starat o svého muže, čistit mu štětce a palety a stát při něm?
<reagovat 
 čtenář emoce a pocity - 4.10. > čtenář> Prostě se tady sešla společnost, která myšlenkově čerpá v dobách dávno minulých. To je takových kravin najednou, že se to nedá. :DDD A umělce bych si nevzala, kor kdyby něco zkoušel se štětcema, nechci chcípnout hladem. Na tyhle kratochvíle si stačím sama.
<reagovat 
Čtenář - 5.10. > šak to tvrdim furt že malba je mrtvá, leda jako hobby místo sudoku
<reagovat 
čtenář Lugones - 4.10. > Asi jsi mě nepochopil, nejsem odpůrcem abstrakce a přívrženec realismu, proč hned tak černobílý pohled? Ani nechci abys uznal že mám pravdu, jen jsem se ti snažil naznačit, že mezi realismem a abstrakcí je škála stejně bohatá jako mezi dvěma barvami, a rozhodně je snažší (a taky zbabělejší) stavit se dobrovolně na úplný kraj ať už v kterémkoliv z těch dvou směrů, v tomto případě vystupovat jako tvůrce myšlenkově neuchopitelného absolutna, tvůrce který nekontrolovaně přenáší city a emoce. Ona pak ta kvalita díla taky ani nejde nijak změřit nebo zhodnotit a taky hádej co, taky k tomu ten tvůrce nemusí nic umět díky tomu jak jsou detaily i celek subjektivní, protože v abstrakci přece nejsou žádná pravidla jak tvrdíš, není zde nic o co by ses objektivně mohl opřít a reflektovat práci i kdyby jen sám pro sebe. Je to stejné jako by tady vystavoval malíř jehož hyperrealistické malby jsou k nerozeznání od fotky - mohl by sis s ním podat ruku a právě proto že stojíš na opačném konci jste si tak blízko. Co třeba tohle, co soudíš o této práci? Je to realistické, je to abstraktní? Přenáší to city, je to dobré nebo špatné? https://goo.gl/QmiK9n . Vedle toho tady ty ukazuješ svoje mravenčí chodbičky a mluvíš o emocích? Stojíš jen krůček od prototypu umělce-magora který si dá lsd, pustí si na pozadí šamanskou hudbu, máchá štětcem po plátně jako ichtyl a pak to označí jako geniální autentické umění - a proč? Protože přece přenesl do obrazu své emoce!!! Ano, přesně to udělal - měl uvnitř sebe totiž tooooolik napětí, a to napětí muselo ven, a prostřednictvím své energie přenesl všechny své pocity do obrazu, to je jasná věc, jinak to přeci ani nejde!! A vy nic nevíte, vy jste si to nezažili, já to vím protože jsem tam ty emoce přenesl!!! Realisticky jsem maloval v mládí, teď jsem dospěl k abstrakci, to je jediná přirozená cesta!!! "když si bereš do huby abstrakci nemůžeš mluvit o konkrétních prvcích a už vůbec ne o konkrétních smyslech" - přesně tak, dílo které bylo postaveno z ničeho - žádné konstrukční prvky, jen ten celek a absolutno, rovněž žádný cíl nebo ambice... No, už seš hodně blízko příteli, hodně blízko... ta absolutní abstrakce je nic, jen sedět na gauči a čumět do zdi, tak proč se obtěžovat a vůbec něco tvořit?
<reagovat 
 čtenář poušť na kulise - 4.10. > čtenář> Takže říkáš že tenhle způsob je alibistický protože si v něm každý může najít co chce. Vyčítáš tomu nedostatek usměrnění, což je stejné jako bys někomu jinýmu vyčítal nedostatek volnosti. Jenže nemůžeme uplatňovat na každého stejné a zobecňující požadavky, ani nemůžeme vyčítat obrazům vlastnosti na kterých stojí. Můžeme je na sebe nechat působit a hledat jaké nám konkrétně přinášejí zprávy. Můžeme se nechat vést obrazem, nebo i jít v rozporu s jeho vlastnostmi, a ony zasáhnou o to silněji, pokud je obraz silný, nebo ne, pokud není, atd.

Pollockovy práce jsou pro mě o smyslovém a instinktivním prožívání, takže jim nemůžu vyčítat třeba nedostatek racionality, oheň se nechová jako dřevo. Pollockovu tvorbu vidím spíš jako mapování cesty do neznáma, rozpínající se organismus - přesahuje z grafiky, z plochy, do reliéfu, prostoru, hloubky, ta živelnost a prostornost obsahu i formy je vlastností jeho děl, ne nedostatkem. Vlastně mi to přijde (v dnešní době plné intelektuálních odosobněných instalací) v nejlepším slova smyslu prosté - pollock se pokaždé zaměří na nějakou prazákladní skutečnost spjatou s člověkem, se zemí a přítomnými silami, s jakousi mystičností, příběhem. Přirozeně skloubí světlo a tmu, "čistotu" a "špínu", agresivitu a něžnost, uzemnění a provzdušnění, a dál a dál, v konkrétních událostech nebo portrétech atd. Je to vyjádření vícerozměrnosti života a přitom něčeho obecně srozumitelného, takže realita nejen dneška ale realita přetrvávající, kolektivně nevědomě zakódovaná. S tím logicky souvisí i fascinace estetikou "škaredých" struktur nebo nádech archaičnosti, kterou mu tady kdysi kdosi vyčítal. Zároveň taková svoboda vyjádření není jednoduchá a není pro každýho stravitelná. Dokážu si představit že by se ti líbilo kdyby pollock ty svoje abstraktní prvky kombinoval s něčím realistickým - třeba člověk v pusté krajině, nesoucí na zádech jasné emoce, a v tom jeho strukturálním provedení ... což by asi bylo pro diváka pohodlnější než čistá abstrakce (ale proč by měl jít divák pohodlnou cestou?) a pollock tu už kdesi psal, že ta abstraktnější rovina je jen jedna část jeho tvorby :)

Ono to taky může být tak, že tvůrce si střihne realistický přístup, dojde v něm na svoje dno, pak projde abstraktním na svoje dno, a dospěje k propojení obou dvou, což taky ještě není konec. Každopádně každý si tím musí procházet sám na základě svých zkušeností a svýho přesvědčení a ne na základě toho, co mu někdo řekne. Nikdo nezačne takhle najednou měnit svůj přístup, to musí vycházet zevnitř :)

<reagovat 
 čtenář Pollock - 4.10. > čtenář> přesněji bych to neřekl ..jen dodám osobní vztah k uměleckým dílům když se tady píše mimojiné o různém vnímání různých uměleckých přístupů..já mám tu zkušenost že při pohledu na opravdu silné umělecké dílo pláču..brečím jako děcko a to třeba při pohledu na skutečného Pollocka ale i třeba některá díla Van Gogha takže skutečně nejde říct že to dokáže jen abstrakce nebo jen realismus nebo jen exprese ale musel bych taky povídat o tom jaký ten pláč je, jaké vyvolává pocity absolutního osvobození a není to o pochopení utrpení tvůrce ale o uvědomění absolutní možnosti všeho ..všeho co je možné docílit jen a jen uměním..o absolutní moci umění..a teď se těším koho potěším tím že dokážu cítit emoce když jsem tak totální a sprosté hovado hehe:D
<reagovat 
 čtenář Lugones - 4.10. > čtenář> Doporučuju zajít k doktorovi a optat se na léčbu testosteronem
<reagovat 
 čtenář emoce a pocity - 4.10. > čtenář> To jako že správný umělec má být tvrdý. Aha. Kokote vylízaný.
<reagovat 
 čtenář Pollock - 5.10. > čtenář> tak potom já tobě doporučuju jít do lesa a na prvním stromu si to hodit protože jako člověk máš morálku na hovno a jako pseudoumělec jen kydáš bordel ale nejsi schopný mluvit k věci ale obecně kafrat jako stoletý děda takových chudáků fakt svět mnoho nepotřebuje a jediný skutečně hrdinský čin bys předved kdybys šel a skočil z nuseláku ty zakomplexovaný šulínku
<reagovat 
čtenář Pollock - 5.10. > lugones - ty se můžeš doslova posrat vzteky že někdo dělá věci které druzí ocení že? ani netušíš kolik a jakých zkušeností mám s podobnou lidskou závistí a jaký věci jsou schopní lidi dělat aby mi házeli klacky pod nohy...ale to nic nezmění chlapečku právě naopak takovým já s úsměvem vytřu zrak a ještě jim šlápnu na krk takže se snaž jak chceš ale pro mě jsi jen ubohé hovno stejně jako tvoje věčně stejné kecy a mindráky a celá tvoje ubohé existence ;)
<reagovat 
 čtenář Lugones - 5.10. > čtenář> Hlavně neopustit to svoje pracně vybudovaný divadýlko, on pak ten pojem realismus ve smyslu reality dostává docela konkrétní obrysy a už se přibližujeme tomu čeho se vlastně tak bojíš. Podívej jak jen urážíš, poskytl jsem spoustu námětů k diskuzi, občas jsem se do tebe taky trefil uznávám, je však za tím obsah, pravdivý obsah, a ty se jen uplakaně vztekáš. Pak ale nelez na net, nepublikuj studijní práce pod kterýma se omluvíš s tím že to není tvoje hlavní dílo a nezapomeneš poznamenat že "Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku". Seš pokrytec, hraješ si na frajera který jde z kůží na trh ale pokud ti člověk nemaže med kolem držky jak bys chtěl tak brečíš citlivej umělče, jsi malý ufňukaný děcko který je nasraný že mu dospělej vysvětlil že už by měl dospět, však se vztekej dál, stáhni se do ulity a za půl roku tady publikuj další sračky, tentokrát tě už nechám bejt, to ti slibuju, moji pozornost si dále nezasloužíš, stejně vím že to sem dáváš jen kvůli mně, ale já svoje názory neměním, víš proč? Protože mám pravdu. A dělej to takhle stále dokola dokud nechcípneš, do toho jednou za pět let teploušskou výstavu kam přijdou jen tvý kámoši a ze soucitu ti řeknou že tvoříš dobře. A až jednou budeš chtít posunout svoje hranice, spolkni vlastní hrdost a znovu si přečti moje příspěvky. Až se očistíš tak si v tom mym plevelu třeba najdeš nějakou tu rozumnou výzvu a tvoje ego ti dovolí ji sportovně zkusit, však nemáš co ztratit, já výsledek vidět nepotřebuju.
<reagovat 
Čtenář - 5.10. > lugones tady je umění pro tebe to sem dávám jen a jen pro tebe jak si to přeješ :)
https://ostatni.bazos.cz/inzerat/78411612/Obraz-pussy.php
<reagovat 
čtenář Lugones - 5.10. > Perverzní? Máš to celý popletený příteli, jak se ženama tak s tvorbou, protože místo toho abys ty brečel před obrazy cizích malířů, měla by plakat tvoje holka před tvými obrazy, to by si tě však musela vážit a ty bys musel vědět že jediné co z tebe může ženská vysát je mrdka a maximálně nějaké falešné zadostiučinění, rozhodně ne city a emoce, těmi neplýtváme a necháváme si je zásadně pro vlastní umění, jinak bychom museli co? No ano, jinak bychom museli dělat trapnou abstrakci protože bychom skončili jako chodící pytel sraček a ne jako chlap který naopak dokáže ukočírovat svojí ženskou/ý, svoje umění a svoje emoce. Místo tvrdý duchaplný práce a snahy o duševní a fyzickou excelenci strávíš zbytek života manuálním řemeslem v kombinaci s vysvětlováním a současně omlouváním svojí tvorby, ještě k tomu na internetu. Hodně štěstí a sežeň si aspoň diazepam když už ne testosteron, aby ses trochu uklidnil.
<reagovat 
Čtenář - 6.10. > Hmm, Pollock se zase trošku více rozepsal. Je to opět sám se sebou?
<reagovat 
Pollock (Pravidelný) - 7.10. > no vidíte nakonec je z toho docela "plodná" diskuze i jsem se dozvěděl několik faktů k věci ..on to pan umělec Bernhard nemyslí zas tak špatně on je jen zvyklý posunovat lidi nakopáváním do prdele a já se i rád přiznám že i na mě je tato metoda dost účinná takže i ty jeho estrády beru jako určitou reflexi a můžu s klidem říct že si je i docela vážím jako názoru člověka, který i když ne definitivní a pravdivý má aspoň svůj názor..což je tady vzácné a pokud to navíc vychází z praxe je to pro mě docela velké ocenění a vážím si ho jako reakce člověka který o věci něco ví..můžu to tak brát protože v této rovině nejsem nijak osobní, velmi striktně odděluji věci jako obchod a kritiku od osobních emocí. Já jsem v podstatě stejný taky kritizuji lidi svým hrubým způsobem, ale je to jen hra a ve skutečnosti bych vás asi překvapil tím že byste jednali s naprosto jiným člověkem. to není nic proti ničemu to je běžná součást dnešní doby- každý hraje svoji hru a hra na pravdu nakonec přináší velké vystřízlivění protějšku a další nečekané projekce osudu, které mohou být dál realizovány například i jako umělecké dílo..ale potvrdily se mi nakonec i určité konkrétní fakta k mé tvorbě a to třeba tu otázku formátů, kterou nemůžu opět řešit globálně tak jak se to po mě vyžaduje, protože vím ze zkušenosti že třeba svá nejsilnější díla jsem udělal na malinkým formátu a i když to může být bráno i jako jen východisko pro další větší dílo (jak jsem už zmínil grafika je pro mne jako psaní deníku mám v ní zásobu různých barevných a strukturálních vzorníků a kompozičních řešení a mnoho jiného..)..tak přesto ty malé věci působí tak právě proto že jsou jakoby křehké že se tak dají skutečně i udělat aby byly co nejkřehčí a pak to nemůže působit jako našvihaná stěna ..to jsou dvě rozdílný věci jako je mnoho rozdílných přístupů k lásce apod. ..takjže opět k věci protože tu i zaznělo že třeba právě proto nevystavuji na inbternetu svoje jiné a zásadnější věci tak je to přesně tak protože jsem tyto velkoformátové reliéfy takto přes sociální sítě zveřejnit ale ony prostě "nepůsobí" jsou tak moc reliéfní a patinované že se to nedá ani při sebelepší kalibraci nijak zvlášť dobře prezentovat ..problém je i v adjustaci v prostoru protože hodně záleží na jaké pozadí se ta věc pověsí čili tomu prospívá přiznaný materiál jako cihla, beton, a další podobné a nasvícení případná adjustace do vitrínky apod. to je hodně věcí které teď budu řešit a protože to tak je jsou tyto pro mne zásadní věci k vidění jen na výstavách nebo u mě osobně i na netu jich pár visí ale opravdu to není co se od toho dá skutečně čekat..myslím že jsem snad odpověděl na všechny otázky které tu zazn+ěly a pokud jsem na něco zapomněl klidně mi to vytkněte nejsem bůh a nedělám věci jen po svém a dokážu vytěžit z mála hodně takže i takto zdánlivě bezvýznamná diskuze byla pro mne plodná a pokud i pro někoho dalšího tím líp :)
<reagovat 
čtenář Lugones - 4.10. > kulisa na poušti:

"Vyčítáš tomu nedostatek usměrnění, což je stejné jako bys někomu jinýmu vyčítal nedostatek volnosti." Vážně srovnáváš svobodu lidského bytí s neschopností tvůrce nastavit si vlastní laťku a tu dodržet? Protože přesně to je abstrakce a okecávat to můžeš jak chceš. Proto si vážím Muncha, než přistoupil k obrazu tak si sedl na prdel, analyzoval svoje pocity, svoje bolesti, racionálně je zhodnotil a hlavně uvážil to chce divákovi sdělit (jsou o tom bohaté deníkové záznamy), teprve pak šel s jasnou hlavou pracovat. Co seš ženská, aby ses nechal ovládat emocema? Kucí vy ste jen líní hledat nějaký obsah který by stálo za to komunikovat, nebo možná nemáte co říct a umíte jen ukazovat jako děti v pomocné škole, "heue kouečko heue ctveuecek" zkusili jste si pár krajinek, portrétů ale to neni taková švanda jako abstrakce, že? Emoci samozřejmě nemůžeš izolovaně přenášet jako nějakou stopu štětcem která na obraze zůstane a nějakým zázrakem ji někdo uvidí nebo ne, hádám že taky věříš v boha a když se ti stane nějaké neštěstí tak se půjdeš raději modlit než řešit problém tak že na něm budeš konstruktivně s rozmyslem pracovat. Je to strašně zajímavý že čím víc abstraktní malíř, tím víc keců kolem, to není náhoda, proč asi? Protože si ten obsah který mu chybí ve vizuálním díle, tu ne-komunikaci, musí něčím nahradit. A to nenahradíš ani manuální pracovitostí, můžeš abstraktně malovat 18 hodin denně ale stejně nebudeš naplněný.

"Pollockovy práce jsou pro mě o smyslovém a instinktivním prožívání" - přesně to jsou i práce staré senilní babičky která poprvé zkouší batiku protože jí už omrzely křížovky - zamysli se nad tím, jediný rozdíl je v estetice, a tu ty jako malíř máš vytříbenou. Zkus na to pohlédnout okem člověka který nezná Boudníka a který tudíž nedokáže ocenit ty sofistikované techniky, poněvadž to je to jediné co Pollockovy práce nabízejí. Je to technolog, ne umělec.

"Pollockovu tvorbu vidím spíš jako mapování cesty do neznáma" - přesně toto by ti řekl průměrný feťák nebo alkoholik, pokud by ses ho zeptal kam směřuje jeho život.

"pollock se pokaždé zaměří na nějakou prazákladní skutečnost spjatou s člověkem, se zemí a přítomnými silami, s jakousi mystičností, příběhem" - och anó, to je ono, sáhnu rukou do hlíny a cítím zemi.. Opravdu bych musel pokaždé a neustále používat přirovnání k feťákům a lůzrům kteří byli romantičtí naposledy před první světovou válkou. Mimochodem, to poslední slovo, "příběh", ukaž mi jednu práci od Pollocka která je alespoň náznakově příběhová. Tu určitě taky tvoříš abstrakci viď? Že si vymýšlíš a vkládáš věci někam, kde ve skutečnosti nejsou.

"v dnešní době plné intelektuálních odosobněných instalací" no tak pokud nasadíš tuto laťku, pak se už nemáme o čem bavit. Instalace a současný koncept to je póvl úplně. Zůstaňme u obrazu, co takhle Jakub Špaňhel nebo Peter Doig? Takto má vypadat současná malba, zde je ta hranice abstrakce a realismu který je "objektivně zdravý" a přesto to není mainstream jako filmy od Spielberga.

"Dokážu si představit že by se ti líbilo kdyby pollock ty svoje abstraktní prvky kombinoval s něčím realistickým - třeba člověk v pusté krajině, nesoucí na zádech jasné emoce, a v tom jeho strukturálním provedení" - no to on právě s touto mega-ultra-geniální technikou nedokáže, již jsem ho k tomu vyzýval, snažil se tu ukázat poraženého vola vyjádřeného jeho grafikou ale stejně pod to musel textem vysvětlit o co se jedná. Tato technika je efektní, ukázat jen nějaké tvary a nechat působit struktury, nic normálního v tom nevysekne.

"což by asi bylo pro diváka pohodlnější než čistá abstrakce (ale proč by měl jít divák pohodlnou cestou?)" - já chci složitost, ale jak obsahu tak formy. Pollockova tvorba nemá obsah, to je můj problém, a nejen můj, každého kdo chce umění a ne se jen esteticky kochat, od toho máme mraky a oprýskaná vrata, přírodu.

"Ono to taky může být tak, že tvůrce si střihne realistický přístup, dojde v něm na svoje dno, pak projde abstraktním na svoje dno, a dospěje k propojení obou dvou, což taky ještě není konec." Právě toto malíři před druhou světovou neřešili, neměli neustále před očima rothka a pollocka jako to mají tvůrci dneska, proto se k tomu dříve poctivě dopracovali. Tady Pollock si však může říct že deset let se věnoval realismu, tak "změní obor" (:DDD) a bude dělat abstrakci protože chce přenášet emoce. Co je špatného na tom starém způsobu, tedy postupně abstrahovat realitu, současně s tím zkoumat své pocity a emoce, ty se učit komunikovat, ale ne jako nějaká zavšivený anarchista ale jako dospělý pracující člověk který je ke svému umění alespoň trochu seriózní a uznává historii tím že ji neopakuje.
<reagovat 
 čtenář pryč s kulisami - 5.10. > čtenář> "Vážně srovnáváš svobodu lidského bytí s neschopností tvůrce nastavit si vlastní laťku a tu dodržet?" - Vůbec ne. Ale o nastavené laťce tu nevím nic. Myslíš že pollock tvoří bez ujasněného záměru, úplně anarchicky? Mně přijde že kdo bere umění vážně tak by to ani nedokázal. Tohle přece nemůžeme srovnávat s patláním nebo batikováním nějaké stařenky.

Estetika pollockových prací - samozřejmě že je to hodně estetický a docela pochopitelný že ti to třeba přijde prostě jen efektní na úkor výpovědi. Estetičnost u pollocka je asi do určité míry podvědomá - a možná i hledání hranic estetiky, stejně jako hranic abstrakce v sobě. Nevěřím tomu že by se tu roubovalo něco - prázdná estetika - na prázdnou kompozici. Mně se tam pokaždé něco rozehrává, ale můžeš říct, že to je jen moje projekce - a že jediný co ty obrazy dělají je, že dávají divákovi svobodu aby se aktivně účastnil a "dotvářel". A že ta je přece nutná vždy, i u realistickýho díla nebo i u "díla" děcka ze školky. A nebo že abstrakce už je vytěžená. Jenže jestli autor potřebuje tvořit abstraktně, tak mi přijde nesmyslný mu to vyčítat, je to jako bys mu vyčítal způsob vidění. Sice něco do sebe má i postoj ve smyslu "co je mi nejbližší, to budu odmítat" ale není to jednoduchý.

Dnešní doba je jasná akorát v tom, že nemá žádný jasný směr, ze kterého by umělci vycházeli nebo se vůči němu vymezovali, takže se většinou plácají v reflektování odcizení byť různými prostředky, s důrazem na originalitu - takže je logické, že někteří lidi se budou vymezovat právě vůči požadavku originality. Takže bys třeba tohle dílo mohl zařadit do padesátých let, a teď je otázka jestli je to problém. Protože to taky může být záměr a může působit silněji v kontextu s jinými pollockovými obrazy. Možná se ta tvorba dotýká otázek po časovosti a mimočasovosti umění, kdy technika vychází ze současnosti, proces je logicky "tajemství" a výsledky se obracejí k nějakým prazákladním elementům. Samozřejmě netvrdím že tohle je "to jediné umění", umění je neskutečně rozmanitý a proměňuje se aby zůstalo silné. Pollock má tvorbu jako odraz "intenzivního a smyslovýho prožívání" a to je to prostě jeden přístup, řekněme romantický. Jedna strana škály.

Myslím že ten starý způsob funguje pořád - tvůrčí vývoj se děje souběžně s osobním, teda jestli se děje. Prudší změna může být asi jen v případě že se autor dotkne své hranice v jednom přístupu a zjistí že dál už to nejde.

<reagovat 
 čtenář Pollock - 5.10. > čtenář> Co je špatného na tom starém způsobu, tedy postupně abstrahovat realitu, současně s tím zkoumat své pocity a emoce, ty se učit komunikovat, ale ne jako nějaká zavšivený anarchista ale jako dospělý pracující člověk který je ke svému umění alespoň trochu seriózní a uznává historii tím že ji neopakuje.- haha tak to je jasný případ akademického druhu ty jsi evidentně vystudoval vysokou uměleckou školku že debile? jinak bys furt netrval na tom svém abstrahování reality to se učí jako ten nejhorší konceptuální postup hlavně lidi kteří nemají žádný talent a vlastní přístup k tvorbě to se pak vezme kus nohy a rázem to má obsah který je pro takové jako ty čitelný a že to má být abstrakce to by bylo mooc špatně to je abstraktní hovno..poučím tě hochu víš že existuje směr hyperrealistická abstrakce? ta je přesně pro takové duševní ubožáčky jako jsi ty a nebudu ti vykládat jací primitivové se tímto směrem ubírají protože jsou to případy jako jsi ty a potřebují pojmenování vlastní tvorby..potřebují směr, styl a podobné hovna ale že by to bylo o tom do toho dávat něco ze sebe nebo na tom pracovat seriozně to fakt není a důkazy jsou že takové malby a grafika a kresby nasekají za 5 minut těsně před začátkem výstavy (sám jsem se o tom osobně přesvědčil u mnoha současných "autorů")..nebudu ti už vůbec dál muset dokazovat že moje věci nenesou jen strukturu to je tvůj problém že čteš co k tomu píšu protože například ta grafika poraženého vola je naprostý výmysl a udělal jsem to protože jsem přesně čekal reakci vola kterej se na to chytí a bude mi spílat i za to co vlastně po mě chce :D no já tě hochu nachytám kdykoliv budu chtít a jediné co skutečně nevíš tady nikdy viset nebude to vystavuji v galeriích a z toho lidi padaj na prdel ať se ti to líbí nebo ne jinak bych ty věci nemoh vystavovat prodávat za desetitisíce a víc :) ale tady ty perly házet sviním fakt nehodlám z více důvodů a hlavně pokud někdo považuje to že dokážu procítit obraz k slzám za nějaký emoční nedostatek tak se jen jedná o fakt(závist) že nedokáže pochopit co obnáší skutečně velký talent a práce s ním protože já hošánku vyhrával soutěže s grafikou a keramikou obřích rozměrů když mi bylo 5-6 let a to tobě ještě utírala prdel maminka :) takže se fakt nepotřebuji obhajovat a už vůbec ne obhajovat svoje techniky protože já se s tím narodil a kázat mi vodu a chlastat víno to je běžný v dnešní době chytráků kteří ví všechno nejlíp a na všechno mají odpověď jak jsi to předvedl tady v tom posledním komentu kde si pěkně otevíráš hubu a argumentuješ na každou větu kterou chceš za každou cenu popřít a nějak ti nedochází že umění je o komunikaci ne o vyvracení názorů druhých a už vubec o jejich popírání to je totalitní hovadský přístup debilního prasete říkajícího si člověk-navíc umělec hahahah
<reagovat 
 čtenář pryč s kulisami - 5.10. > čtenář> nějakej bůh, nevím co tím myslíš. Přírodu, umění, vesmír, nebo snad nějakýho dědu co batikuje na obloze... Nevím, nemodlím se, abstrakci nedělám. Ty asi taky abstrakci neděláš - jak teda víš že "můžeš abstraktně malovat 18 hodin denně ale stejně nebudeš naplněný" - nevím.

Prostě to že je moje práce úplně jiná než pollockova neznamená že mu budu upírat kvalitu, když tam podle mě je. Stejně tak proto že mi jsou například Špaňhelovy malby mnohem bližší než například malby Tomáše Císařovského, nebudu říkat že ty Cís. jsou špatný když nejsou žejo.

Bylo by hezký kdyby stačilo poučit se z historie a neopakovat totéž, ale spíš myslím že je to jako dítě který se spálí o sporák když bez vlastní zkušenosti neuvěří že se může spálit. A v umění na tom "spálení" může autor vystavět část tvorby, pokud pro něj to "spálení" není jednorozměrný, sám si tím něco objevuje.

Ale jasně, někdo si rovnou ujasní, že bude jiný. Jenže ta snaha být jiný mu pak třeba bere spoustu energie a vlastně ho odklání od toho čím skutečně je. Smysluplný je soustředit se svoje myšlenky a svoje témata a zkoumat jejich skutečnou opodstatněnost a jakou potřebují formu a potom to co nejvěrněji vyjádřit - s tím že něco je jasné předem a něco krystalizuje v procesu. Jak chce mít ale tvůrce jistotu že se nebude nikdy nikomu podobat, ať už z minulosti nebo současnosti - nevím. To by znamenalo nic nedělat. Nějaká míra podobnosti je nutná, jak by jinak mohl svět existovat?

Ale určitě je nutný odlišit parazitování na cizím stylu a osobitý přístup, který se tím stylem třeba inspiroval a později na základě toho vlivu a jiných vlivů vytváří "nové hodnoty". To ale můžeme posuzovat až v kontextu mnoha prací konkrétního autora, myslím si.

A ten staženej vůl ti přijde bez obsahu, jen jako kompozice? Nebo 3D plastový reliéf, nevede k příběhu? earth nemá v sobě nic, ani ty "transformované" portréty jako M nebo artfull nic nemají, jen techniku? (Nakonec, portrétů si vzpomínám byla celá školka. Portrét taky může být příběh) No ale mně je to celkem jedno, nijak ti nevyvracím teorii že abstrakce je k ničemu a zbabělost a že ji uznáváš jen v historickém kontextu, a že máš představy jak má vypadat současná malba a grafika, akorát nevím k čemu by to vedlo kdyby se ta škála umění zmenšila do nějaké krátké "akceptovatelné" úsečky.
<reagovat 
 čtenář Lugones - 5.10. > čtenář> To se ale musí rozhodnout, zda chce hledat ty hranice v sobě, nic proti, ale ať to sem necpe s tím že chce kritiku, vidíš jak těžce to pak nese. Anebo ať se pochlapí a ukáže tu něco obstojného co nebude muset neustále omlouvat nebo vysvětlovat slovy.
<reagovat 
 čtenář Pollock - 5.10. > čtenář> vyser se na něj vidíš že je schopný popsat celou stránku jen tím co chce aby druhej dělal podle něj ale sám dělá hovno ..to už se tu opakuje pořád dokola několik let jen to stále nic neříká o mé ani o tvorbě toho druhého takže spousta keců o hovnech nic víc ..btw jeho komplexy založený na tom že je budto buzerant nebo mu ženský tolikrát nasadily parohy že je nesnáší jsou komické :)
<reagovat 
 čtenář Pollock - 5.10. > čtenář> prosím tě nepleť si kritku s tím tvým ukájením a honěním ega a chobota to ti opakuji posté že do galerie si člověk nechodí honit péro i když ty to jinde nedokážeš tak to zkoušíš tady ale já nejsem tvůj člověk a mě nesaháš ani po kotníky ty buzno tak zalez zase do díry a přesvědčuj přes internet všechny jaký jsi bůh to ti určitě stačí k životu bez připojení bys chípnul
<reagovat 
 čtenář Lugones - 5.10. > čtenář> O ženských víš stejně co o umění, běž té svojí bohyni koupit kytky a říct jí jak jí miluješ a neustále na ní myslíš, ona se za to vychrápe s někým jako jsem já a ty se to borče nikdy nedozvíš. Chudák kterýmu podlomí nohy obraz od Van Gogha, co s ním asi udělá živá osoba opačnýho pohlaví, nejlepší materiál pro cuckolding a osobního otroka. Škoda že nemáš prachy ani status, můžeš tedy nabídnout jen ty svoje slabošské city, ty ženská taky potřebuje, ale rozhodně ne od stejného člověka který jí poskytuje tvrdý sex ;)
<reagovat 
 čtenář emoce a pocity - 5.10. > čtenář> Podle reakcí a názorů jste odporný úchyl, což některé ženy asi vyhledávají, nějaké masochistky, to, co popisuje Pollock, nemá s milostnými city nic společného, je to zkátka nějaká citlivost vůči duchovním stimulům.
Nemohl byste ho fakt už přestat otravovat? Co to sleduju, tak jste na něj přisátý a sprostě hrubě "kritizujete", celou dobu to ženete do perverzních podob, ani se nedivím, že po letech vaší "spolupráce" je z Pollocka psychopat s megaexpresivními reakcemi. On je proti vám normální člověk, vy jste perverzní úchyl, je to cítit na sto honů. Viz. vaše reakce na ženy, ale i kdybyste o ženách nikdy nic neřekl, je to prostě znát, že jste nenormální, vykolejený a perverzní. Fuj.
Vaše teorie jsou taky samé nesmysly.
<reagovat 
 čtenář Pollock - 5.10. > čtenář> ano to jsi přesně ty píču jsi viděl leda na obrázku a konec této plodné diskuze završíš svým způsobem nedoceněného mrzáka který dokáže leda strčit čuráka do každé kurvy která takovému ubožákovi podrží tak si to užívej tady protože v realu by ti nedal ani bezdomovec na hlaváku ty buziku hrajícího si na ohromného macha to má s uměním opravdu hodně společného..vyhonit si dělo když ti člověk jako já natrhne ego tvorbou che
<reagovat 
 čtenář Pollock - 5.10. > čtenář> no jen v klidu mě se to fakt dotýká asi jako kousnutí od komára to je stejná havěť taky si plete mrdání s uměním a takových zkrachovalých existencí už jsem za svůj život nakopal do koulí tolik že ze mě opravdu neudělali psychopata takové nuly ..teď můžete čekat jeho poslední stadium kdy mi začne vykládat jak mi rozbije hubu protože hubou už vymrdal moji bohyni a pokořil moje díla a vybral mi konto a nakonec skončí v záchvatu na zemi pod počítačem s pěnou u huby posraný a zachcaný ;)
<reagovat 
 čtenář Lugones - 5.10. > čtenář> "to, co popisuje Pollock, nemá s milostnými city nic společného, je to zkátka nějaká citlivost vůči duchovním stimulům." - sama víš - pokud jsi vážně žena a ne jen pollock převlečený do šatů - že to není pravda, pokud je muž citlivej tak ve všech ohledech, v podstatě je pro ženskou rohožka která když na ni promluví nebo se na ni podívá, tak jí vyschne kunda.
<reagovat 
 čtenář emoce a pocity - 5.10. > čtenář> No skoro bych tomu už i věřila. O co mu jde? O umění určitě ne, prostě je to úchyl.
<reagovat 
 čtenář emoce a pocity - 6.10. > čtenář> Tohle vám vážně nejsem schopná vysvětlit při sebevětší snaze podřídit se hormonu estrogenu, kterému se člověk nemusí podřizovat, to je kliďas, který by mě odvrátil od těchto nervy drásajících debat a šla bych dělat něco rozumného, prospěšnému bytí. Ne a ne, vítězí testosteron, co to je dneska za ženský. Nevím, musíme víc jednat, když tohle vidíme.
Sama vím, že citlivost a senzitivita se snoubí u umělců. I když díru do světa umění nemám ambice dělat, tu povahu znám a žiju s ní. Takže mi nedělá vážný problém představit si tutéž povahu u muže. Fotbalista tohle nepochopí, ani technik. To je prostě malé metafyzické tajemství mezi nebem a zemí. Prostě snášet něco ze sfér musí umělci, proto mají vybavení, aby to dali. Nic jiného jim nezbývá. Šamanská podstata, v současnosti spjatá s vědou, na náboženství není čas. Přitom to věda není. Je i není, to záleží na tom, kolik takových strašně chytrých lidí jako vy běhá po světě.
<reagovat 
 čtenář Pollock - 6.10. > čtenář> to je snadný všechno pramení z jeho dětství jeho matka nejspíš byla kurva která se před tímto děckem jebala a proto ten jeho přístup k ženám a kecy o perverzi a ženské umývající štětce velkému umelci manželovi to co sám nezažil a zažít by chtěl ale stejně toho není schopnej a vlastní fotr ho nejspíš řezal nebo ho mlátil jinej chlap a proto ty dominantní tendence a kecy o emocech pod kontrolou ..zajímavé je ovšem hlavně to jak mluví o izolaci a tvorbě v izolaci ale to je také věc kterou nezná protože kdyby ji znal věděl by že to jednal není naprosto nutné a že se člověk v takových podmínkách jednou vyčerpá takže ty všechny jeho žvásty jsou je bohapusté představy o věcech kterým sám nerozumí a už se uchyluje k urážkám na moji osobu protože on je zvyklý urážet tvorbu druhých tím nejjednodušším způsobem protože ví že lidi jsou přecitlivělí když se mluví o jejich výtvorech a u mě narazil takže se může posrat a chytl se té konrkétní věci kterou jsem mu schválně nahrál a to emoce před obrazy - on by je rád měl taky protože si je vědom že takto vnímat umění nedokáže a chytl se toho jako hovno košile aby si dokázal svoji absolutní pravdu takže ne že nechápe že pravda je jinde ale je to ubohá závist a to taková že tím jak lamentuje na mé techniky které si opravdový tvůrce má vymyslet vlastní tak to je věc kterou nikdy nedokáže a sere ho naprosto nejvíc takže je schopnej radši označit lidi kteří to tak měli jako Pollock a Boudník za zbabělce to je přece jasný vztek chudáka který se sice odvolává na historii a má kecy o konkrétní abstrakci ale rpávě u lidí jako je Pollock se těžko dá o takových podobně uměle vytvořených konceptech mluvit takže je fakt jen nadrcený nějakým blbem kterýmu nejspíš lezl na škole doprdele ale ten s ním vyběhl takže se považuje za zneuznaného umělce s větším talentem než má kdekdo proto si tak nádherně protiřečí když vytahuje tradiční umění a akademický přístup k abstrahování (což jsou ty nejhorší hovna) a tvorbu lidí jako byl Pollock což spolu naprosto nesouvisí ..má v tom takovej bordel že v posledním komentu už mele z posledního a háže všechno do jednoho pytle..musel bych mu opět vysvětlovat že emoce před obrazem a v životě jsou naprosto něco jiného že já nejsem schopnej jiných slz v životě než před obrazy, ale to je házení perel svini takže to radši napíšu vám i když je mi jasný že na to bude zase reagovat ten chudáček ;) on nutně potřebuje mít pocit že je důležitý protože mu ho nedala vlastní rodina tak tady bude tvrdit že já a i ostatní sem dávají svoje věci jen a jen kvůli němu i když názor debila kterej v životě nedržel tužku je pro každýho minimálně bezcenej ale toi zase skončí urážkami a jeho hrou na absolutní pravdu protože mu nedochází že jen blbec dělá odsudky a žádnou pravdu mít nemůže tak mu dopřejme aspon to že ho tady strpíme protože jestli je jeho existence životně vázaná na takovýto ubohý a upadnutý webík tak to musí být pro mrzáčka strašný život a než že my nemůžeme žít bez něj ale on nemůže žít bez toho aby dostával výprask od lidí jako já.. je to obyčejný masochistický chudáček se sadistickými sklony ;)
<reagovat 
 čtenář pryč z divadla - 6.10. > čtenář> emoce a pocity:

To je hned úchylný když někdo řekne že se žena má starat o svého muže a že má stát při něm? Žena má nějakou biologickou podstatu, dnešní svět zabíjí ženskost, tu skutečnou. Žena narozdíl od muže má mít mateřský cit, být něžnější a empatičtější a taky proto se nemůže tolik věnovat umění protože ty svoje emoce vyplácá na chlapa nebo na děcko - neumí to jinak, a pokud jo, tak sama sobě lže. Ale popořadě: Jenom žena je schopná porodit dítě, vychovávat ho, zútulňovat domov. Ženskost ve své podstatě není o tvoření ve smyslu přinášení nových myšlenek a technik a témat, ale je o tvoření směrem k dekoraci a o schopnosti pouhou svou existencí muže inspirovat. Možná to zní hloupě a zpátečnicky, nebo seš možná zmanipulovaná touhle pseudohumanistickou pseudoliberální společností která se snaží o rovnoprávnost a přitom dělá naprostý opak, dělá z žen muže a z mužů ženy. Vím že existují i ženy které bytostně potřebují tvořit a kašlou na požadavky okolí (například na založení rodiny), všechno věnují umění nebo třeba jinému oboru. Ale takových žen je málo a tam patří i některý feministky protože uvažují do jisté míry mužsky ale úplně nelogicky to vztáhly na zbytek žen a tím jim zasadily pořádnou ránu. Ženský to hodilo mezi dva světy a nemají ani čas zjistit jak to doopravdy cítí, jaké doopravdy jsou. Proč má v současný západní společnosti tolik ženských už od mládí různá psychická i tělesná hlavně endokrinologická nebo onkologická onemocnění? Protože tenhle stav nezvládají, nejsou na to připravené a nejsou ani připravené na to aby si to nepřipouštěly. A stejně jim to, že to přijaly, nepomohlo, "mužské" ženy jsou vnímané jako divné, kariéristické, a "ženské" ženy zase jako pitomé. Takže paradox a úplný popírání té utopické rovnosti. Seš žena takže s tím asi nesouhlasíš ale takhle to prostě je a to je taky jedna z tragédií téhle společnosti.

Otázka: Je žena schopná tak pevné lásky k něčemu, třeba k umění, aby kvůli tomu obětovala všechno ostatní? Můžeš říct že nikdo nemusí nic obětovat, že si může jen tak sem tam něco tvořit - a to jsme zase na začátku, takže muž = hledání nového a rozšiřování stávajícího, tvorba pro hloubku a pro vyznání samotnýmu umění, zatímco žena = tvorba pro povrch, dekoraci, zútulnění domova. Ženský ostatně pořád něco takovýho dělaj, pečou dětem dorty s autíčkama z lentilek a podobné blbosti nebo roztomilosti. Skutečná žena - ženství - je nekonfliktní, nehysterická, nehází kolem sebe odsudky jako "fuj ty odporný úchyle", nedělá psychiatrický diagnózy přes internet, stará se o domov a stojí při svém muži. Jenže dnes už tu svoji podstatu ztratily nebo odmítly a za to taky poděkuj feministkám. :)
<reagovat 
 bernhard (Občasný) - 6.10. > čtenář> Nádhera, už útočíš i na moji matku, k tomu bych se nesnížil ani já, a to jsem opravdu velký ksindl. Na tebe se přesto člověk nemůže zlobit protože působíš jako křeček kterého šťouchám prstem do bříška jen pro svoji zábavu. Vztekáš se a zalamuješ ručičkama a nožičkama protože víš že jsem kápnul na nerv pravdy. Ale tu svoji povrchnost neodkopeš ty břídile, protože takhle tlustou vrstvu nezvedne ani sopečné zemětřesení. Je fakt že jsem už teď trochu v rozpacích asi jako když po mně patnáctiletej kluk hodí míč a já nevím zda ho máš násilně převychovat anebo dělat že je vše v pohodě protože už z dálky vidím že je mentálně postižený. Soucit příteli, to je to co ve mně tvoje umění, tvoje kecy a tvoje osobnost vyvolává. Van Gogha odkopla štětka která byla těhotná s jiným, frajerka špinavá a zavšivená, řekla Vincentovi že ne že nemá šanci, on ji chtěl živit a mít s ní další děti. Dostal dýkou do srdce, bez metafory, přesto se vzchopil a dělal nové co si nikdo před ním nedokázal ani představit, v dopisech se sice odvolával na své vzory, přesto dřel v nejistotě do té míry že mu pak historici přisuzovali roli šílence. Ty seš oproti němu malé rozmazlené retardované dítě které pláče protože mu z huby vypadl dudlík, a když mu ho máma vrátí zpátky do pusy, brečí ještě víc, tak mu ho zkusí naopak vytáhnout jenže dítě brečí třikrát tak víc dokud svým řevem nedonutí matku aby se probudila ze snu ve kterém zavraždila svoje dítě protože moc křičelo. Tvorba v izolaci - už jsem ti o tom psal, je to jako genetika, buď jsi k samotě předurčen nebo ne. Většina lidí se samoty děsí, proč? Protože když je člověk sám, musí být bezvýhradně sám se sebou - a s nikým jiným, tudíž nekompromisně přichází nuda (bolest). To znamená, pokud člověk stojí za hovno, potom když je v izolaci je nucen se válet ve vlastních sračkách. Pro tu ilustrativní lepší půlku společnosti bude samota s přibývajícím věkem stále menším zlem, však proč jsou staří lidé tak klidní i když už nikoho nemají? Přitom 99% mladých by se v podobné situaci okamžitě bez rozmyslu zabilo protože jim k tomu velí jejich mentalita. Když má někdo dlouhodobou zkušenost se samotou, přestává od lidí cokoliv očekávat, protože si uvědomuje že by od nich nemohl něčeho získat, ví že až na vzácné případy nepotká nic jiného, než velmi defektní exempláře lidské povahy kterých je lepší vůbec se nedotýkat. Většina lidí je hnůj, já stojím výš a vím to, o opaku mě nikdo nepřesvědčí, člověk by snad ale raději nevěděl a zařadil se do stáda když vidí ty tupé a spokojené ksichty kteří si libují v ničem, v abstrakci asi jako ty. Techniky jsi vymyslel, ano. Jsou tvoje vlastní, ano uznávám. Sice na základu Boudníkovy tvorby což je v pohodě, to je vývoj, ale van Gogh narozdíl od tebe tu techniku aplikoval do té podoby, ve které si z ní mohli cizí lidé něco vzít. To je to čemu já říkám konkretizování abstrakce - uvědomuješ si abstrakci nebo koncept, ten ti umožňuje zpracovávat city a emoce. Zároveň si však uvědomuješ svůj intelekt - ano, to nudné, fakta, svoje trapné názory na svět, objektivní lítosti a vzpomínky ze svého života, to všechno je důležité a každý to máme v paměti, proč? Možná proto, že by to tam mělo být. Stejně jako bez výzvy a upozornění spolupracuje levé hemisféra mozku s tou pravou, tak by měla pracovat jedna část uměleckého vědomí s tou druhou a ten výsledek by to měl odrážet - realismus a abstrakce, současně. Na tom konkrétním poměru nezáleží, můj odhad např. na tvoji práci "1" pod přezdvíkou mgrart co jsi tu nahrál je cca 15% realita, zbytek abstrakce. V poho, nikdo neříká že to má být pade na pade, chce to jen poslouchat vlastní instinkt, pokud věříš že bys měl jet na 100% abstrakci tak jeď, já si však myslím že vzhledem ke svému technickému potenciálu máš na lepší výsledek. Baví tě technologie? Tak dej ty barevný sračky a matrice kterýma se roky pyšníš, dej to na tři krát dva metry, poser se a sestroj novej lis jako pan Tesla šokoval svými vynálezy, nebo to nějak poskládej, potom si pohraj s vlastníma pigmentama a hlavně aplikuj obsah ze svýho života. Totiž, tím kdy ztvárňuješ figurky, kdy vybarvuješ postavičky vymyšlené nebo skutečné, tak přitom podvědomě reflektuješ svoje pocity - a to je to co chceš, nechat emoce je v pozadí, v nevědomí, protože potom mohou být nejsilnější. Realismus je tu od toho aby odvedl pozornost od emocí, potom abstrakce nejvíce vynikne. Potřebuješ sám sebe donutit vyprávět příběh jako starej dědek, čím senilnější dědek a jednodušší příběh, tím lepší, na ten se však plně soustředit a skutečně se ho snažit odvyprávět, ve vší počesnosti co se týče řemesla (zde si ber inspiraci od architektů gotických katedrál). Postava nebo víc dělá něco v místnosti. Sni. Někdo páchá zločin, k tomu je určité osvětlení a nálada, představuj si to a zpracovávej to, promítej svoje názory tak jak ti přijdou do lebky, házej to chvíli v abstrakci, chvíli prostoduše projektuj nudnou realitu (která ti slouží, nezapomeň), to vše na velký formát kde máš dostatek prostoru. Zkus to vole, pak seš na světové úrovni - fakt beze srandy, fakt tomu věřím. Ty tvoje titerné grafiky potřebují dvě věci: obsah a monumentalitu. Potom máš všechno. Zatím seš jako Dr. Frankestein v začátcích, super že nám ukazuješ nehet mezi mikrosopickými sklíčky, my však čekáme na celýho člověka, tak to zkus dát ;). Když to bude stát za to, dostane se to ke mně i mimo Totem ;). Sbohem, sráči. Lugones
Body: 1
<reagovat 
 čtenář emoce a pocity - 6.10. > čtenář> Jste velice nekompromisní ve vyjadřování, ale míváte často pravdu. Jo, asi jo, nějaká disharmonie ve vývoji na jeho chování stoprocentně vliv má, nikdo se nestane takovým podivínem jen tak, ale v tomto případě bych si dost myslela, že to je v tom člověku už dané, nějaká v podstatě sexuální úchylka, má tendenci vás ponižovat, je to přehlídka psychopatie, dost vám škodí, ať chcete, nebo ne. Protože když publikujete dílo a máte pod tím nenávistný koment od nějaké takové podivné existence, kterou setřete svým svérázem, na nic netušícího diváka to působí dost podivně. Myslím, že vaše umělecká tvorba je tu jen zástupná, že v podstatě jde o něco jiného, o zlo samotné, to štve lidi proti sobě, iracionálně, hnusně, beze smyslu, tak jak se tu děje. Stojí za válkami, za týráním, za sebevraždami, za vším za hranou a nelidským. Vy to možná jste schopný prohlédnout, váš podivný nepřítel ne.
Každopádně jeho bezskurpulní sprosté kritiky i rádoby seriozní pojednání mluví o jeho úchylné podstatě, prostě je to cítit mezi řádky. V otázce tvorby stojím při vás, věřím vám, že vnitřní smysl těch děl máte v sobě, i když to nikdo nepochopí, tak to mluví mimoděk, jako tohle, což mi na první pohled připomnělo něco starověkého a vážného, prakticky nevím, co si o tom mám myslet, ale je z toho cítit, že to není jen nějaká mimoděčná hra na umělce. Má to vaši energii a vlastně se mi i líbí, jak jasně dokážete zareagovat a nebojíte se obhájit vlastní procesy tvorby.

<reagovat 
 čtenář emoce a pocity - 6.10. > čtenář> já jsem feministka, nevím, co si myslíte za hovadiny, ale absolutně mě to nezajímá. Doufám, že budete v příštím životě žena a budete si moct ověřit, jak moc máte tendence dělat lentilky z autíček, nebo obráceně, dělat dekorace a ležet nějakýmu chlapovi u nohou a starat se o něj. To zálšží čistě jenom na tom, kolik máte zrovna estrogenu v krvi, nic víc. Mužskýmu, který si tohle myslí, se to nedá vysvětlit, vy máte prostě ty zidealizované kraviny jako náboženství. Žena je pro vás ta, která má vychytávat všechno, velká maminka na malýho chlapečka. Kdy hodláte dospět??
<reagovat 
 čtenář pryč z divadla - 6.10. > bernhard> Jasně, absolutní abstrakce jako přenos "všeho" pomocí ryze obrazovýho jazyka je na okraji. Ten okraj ale má svůj význam. Abstrakce přišla s tím že vystaví divákovo oko podstatě věci a nebude ho zatěžovat obsahem, že obsah rozptyluje od "čistýho" vnímání. Protože, jakkoli osobitě obsah zobrazíš, oko se musí soustředit na to "co" a na to "jak". Kdokoli kdo nedělá úplnou abstrakci, chce tohle skloubit a ví, že má mnohem víc možností i naděje že bude jeho záměr čitelnější. Zatímco abstrakce diváka na jednu stranu osvobozuje od "jasného" obsahu, zároveň vyžaduje aby vnímal nejen estetiku ale právě možnost obsahu zobrazeného výtvarnými prostředky a ten nebude nikdy pro dva diváky stejný. V divákovi se rozehrají různé asociace které se koneckonců mohou záměru i vzdalovat, ale to je právě to co autor abstrakcí musí v začátku přijmout. Formát dělá strašně moc, jasně, ale malý formát může mít taky svoje pozitiva, působí intimně, v grafice nebo v kresbě má svoje opodstatnění. Samozřejmě zase jde o to, jestli tak působit má. Potom v kontextu celé tvorby autora má význam všechno. Jinak, už tady zaznělo že pollock svoje zásadní díla nezveřejňuje - cpát svoje zásadní díla na internet, to přece nemá smysl, když si vezmeš že bys měl před sebou nějakou orientační fotku, ze které nemůžeš mít logicky zážitek jako z realu včetně toho formátu a dalších vlastností.

Ale je šlechetné, jak se snažíš v pollockovi probudit touhu o světovosti :) a vidíš, jak jsi zůstal nepochopen. Kdyby ti ukázal že dokáže v technice jako udělal třeba Dual vyšvihnout na zeď aspoň 6x3m svou verzi posledního soudu nebo frontu důchodců v lídlu, kde budou konkrétní prvky naprosto zřetelné a zároveň technika bude jedinečná - tak by to byl důkaz o jeho Umění? Zatímco dokud bude dělat trapnou abstrakci a navíc v malým formátu, je to k ničemu. Jednoho by to málem zlomilo a začal by křičet "pryč s trapnou abstrakcí!" - jenže takový přístup (dělat co se čeká) znovu umělce degraduje na řemeslníka a vůbec to nevede k jeho tvůrčímu ani osobnímu vývoji ani k větší "hodnotě" obrazu - jenom by autor šel na ruku většině lidí, galeristům i veřejnosti, protože to je to co "všichni" chtějí, konkrétní definovatelný obsah v jedinečné technice, "chceme vidět co tu ještě nebylo, ale téma ať je nám obecně blízké, lidské a nadčasové". Ale to přece nechceš, aby kdokoli, třeba tady pollock, dělal co všichni chtějí, vždyť chceš aby následoval svoje instinkty.
<reagovat 
 čtenář Pollock - 6.10. > bernhard> nepřekvapuje mě že jsem se trefil že ses i zapoměl odhlásit :) takže to co vystavuješ tady jsou ty veledíla který má být jedno a takovejch rozměrů že asi rozměr dělá dílo a všichni padnou naprdel z toho že tě někdo učil že asbtrakce má být veliká??? jsi debil hochu a pokud mám mluvit k věci tak to co jsi tu vystavil jsou vedle mých grafik školácké cvičení na základě plenérových zkušeností ao to se snad nedí považovat ani za dobře zvládnuté řemeslo :)
<reagovat 
 čtenář pryč z divadla - 7.10. > čtenář> :) Že ses chytla těch blbostí jako autíčka z lentilek, to taky o něčem vypovídá. Píšu o základních věcech. Nemůžeš tvrdit že chlapi a ženský jsou stejný, to je sice to co se ti snaží společnost namluvit, ale k ničemu dobrému to nevede. A snad nechceš ženy degradovat na otrokyně estrogenu. I když samozřejmě mnoho věcí s tím estrogenem souvisí. Ženy prostě mají v sobě mateřský instinkt, dokonce i holčičky ho mají, asi s tím souvisí jejich citovost, empatie, neagresivita. Jenže dnes to ženské popírají stejně jako ty a ve jménu feminismu to zahazují. A s dekorativností souvisí i to, že ženy chtějí být krásné a to samozřejmě i tím co dělají a jak to dělají. Pokud tedy tvoří, chtějí aby to jejich umění bylo krásné - takže tolik ženských si maluje ta svoje zátišíčka, kde jim jde jen o estetiku, nebo nějaké spontánní abstrakce, kde dají průchod svým citům. Jasně že zjednodušuju, každá žena je jiná žejo, ženy můžou dělat i dobré obrazy, ale málokdy budou dělat obrazy výjimečné. Ale - výjimečné to může být, pokud tu ženskost (citovost, mateřskost) v sobě nezadusí a obrazy jí budou prostoupené, protože v tom je jejich síla. Ale málokdy budou dlouhodobě racionálně analyzovat svoje myšlenky, pohnutky a cíle, a s tím pak přistupovat k obrazu, vytvářet nové techniky a nové přístupy. Jsou víc na zemi. To uzemnění, usazení, domov, to prostě mají od pradávna v sobě, udržování chodu jeskyně, nemůžeš jim to odpárat. Samozřejmě míra toho se u každé ženy liší, ale nějaký základ tam je. Stejně jako jsou si v něčem podobné všechny stromy a v něčem zase úplně jiné.

A ten cit, ženy ho samozřejmě můžou dát do svýho umění, jenže jim to většinou nebude stačit - chtějí ho dát člověku a pokud chceš být opravdu poctivá tak si musíš vybrat jen jedno, čemu věnuješ všechno. Buď umění a samotu, nebo muže a rodinný život. Pokud si žena vybere obojí a zároveň nechce dělat kompromisy, tak má před sebou velmi těžkou cestu a zaslouží si respekt, ale je logické že ne každá bude chtít jít těžkou cestou.

Navíc je současná společnost pořád nutí do dvou životů, jednak přijmout tradiční roli a založit rodinu, být citová a pečující, a zároveň být chladně uvažující a efektivně pracující a být v jakémkoli oboru na stejné úrovni jako muž - což je naprosto nesmyslné a stejně tak je nesmyslné to skloubit. Takže společnost páchá skrytý násilí na ženách, zaštiťuje to utopickou rovností která je stejně nefunkční asi jako současnej hyperkorektní pseudohumanismus, a všichni jsou spokojení.

A nepodsouvej mi nesmysly. Ženy vůbec nemají vychytávat všechno, já po nich nechci vůbec nic, nemusí dělat nikomu a ničemu matku (ani metaforicky, když myslíš tu hrstku která mateřský instinkt nemá), jen jsem proti tomu jak se je tahle společnost snaží deformovat a sedřít z kůže a přitom jim nalhává jak je vlastně chápe a jak jim pomáhá.

Ty vole emoce a pocity, no jo měl bych dospět, to uznávám.
<reagovat 
 čtenář pryč z divadla - 7.10. > bernhard> Už těch keců nechám, jen poslední poznámka:

Jde i o to, proč autor tvoří právě takhle, to by měl mít v sobě zdůvodněné. Ale nemá povinnost nic objasňovat, proč se uchýlil například k abstrakci nebo proč k takové kombinaci reality a proč taková technika. Jakákoli tvorba je životní postoj, výsledek nějakých zkušeností. Nemůžeme říct že nějaký postoj je lepší nebo horší. (Nemluvím samozřejmě o mamině na mateřský která si něco napatlá když dítě spí aby měla co plácnout na zeď, to žádný postoj není). Jenže ty stavíš jeden postoj nad jiný, necháváš ze sebe mluvit vlastní preference - ale když dokážeš ukočírovat svoje emoce, dokážeš ukočírovat i svoje preference a dívat se na obrazy nezaujatě.

Rady ať člověk zkouší různé výzvy, pracuje v různých technikách, vypráví příběh, nebojí se ani reality ani abstrakce, zvětší formát, atd, to je rozumné a pochopitelné, kdybys to říkal někomu, kdo neví, jak dál. Tady mi to přijde zbytečné, pollock má pravděpodobně svou tvůrčí filozofii ujasněnou.

Podle mě musí autor věřit ve smysl toho co dělá a zároveň zkoumat svoje myšlenky, emoce, jejich opodstatněnost a třeba v čem bude přínos právě takového zachycení právě takovéhoto obsahu, "v čem bude svět lepší když v něm bude tohle" což zní dost hrozně a taky si tu otázku nesmíme malovat, ale musíme si ji držet někde v paměti jako vnitřního posuzovatele naší práce. Autor k sobě musí být přísný, důsledný. Nesmí se opájet svou tvorbou, musí neustále vědět co chce vyjádřit. Hlavně si svým uměním nelhat, nemlžit, dávat si fakt pozor aby nepodlehl nějaké manýře nebo rutině. A taky zkoušet se dívat na svoji práci i jakoby jinýma očima, třeba očima dítěte nebo babičky která by třeba při pohledu na Rothka řekla "to je ale velká vlajka".

Ale je spousta jiných přístupů, někdo je neřízená střela, tvoří stylem "letím nevím kam, vidím nevím co", tvoří ve vytržení. Pravdivost je v každým přístupu ve kterým je autor sám k sobě upřímný. A nikdo mu do té jeho cesty nemá co mluvit - leda kdyby autor nevěděl jak dál, ale stejně si to musí vyřešit sám. A pokud má jasno ve svým přesvědčení (klidně i ta absolutní abstrakce nebo hyperrealismus) tak ho nějaké řeči o jiných cestách ještě víc zatvrdí - není to k ničemu, akorát to rozděluje lidi i umění. Přitom umění je o spojování (no jo naivita), nerespektuje žádné hranice, stojíš před obrazem a může dojít k tomu že se s ním skutečně setkáš, že ho uvidíš v jeho nezměrnosti - to je ta prostá a zároveň zázračná schopnost umění. A proto snad nikdy nezanikne třeba malba nebo grafika, která čerpá z toho že dokáže i jednoduchý motiv vyjádřit s přesahem, není nutný zobrazovat velké drama, i něco nenápadného, všedního, může být ve výsledku velká věc, stejně jako práce na malým formátu může mít v sobě celé světy, protože vyvolá tolik emocí například... a tak.

Ještě k těm přístupům, přijde mi že dnes je každý nucený k tomu aby pečlivě reflektoval své dílo, pro někoho to je v pořádku ale jsou lidi kteří tvoří hlavně citově, spontánně a nechtějí nic popisovat slovy. A mohou mít velký talent, ale ten je určitého typu a nikdo by ho neměl přetvářet, protože co se stane? Ti lidi, zvlášť pokud jsou hodně mladí, budou zmatení, ztratí intuici, která byla jejich silou, a nakonec tvořit přestanou, nebo přijmou nějaký "vnucený" přístup, jejich tvorbu to oslabí a oni uváznou v sebeklamu. Nebo to odmítnou a ještě víc je to nakopne, aby se vykašlali na všechny kecy okolo - a právě to dělá pollock, on se nechce zamyslet nad tím co říkáš ty, ty se nechceš zamyslet nad tím co dělá on, prostě se každej utvrzujete sám v sobě. K čemu to je? Větší smysl má pracovat na tom svým a vědět, že vždycky bude něco, proti čemu se budeš vymezovat. Nakonec to vymezování potřebuješ, i třeba pro vlastní práci, mít jasno v tom co chceš, mít jasno v tom co nechceš.

<reagovat 
 Pollock (Pravidelný) - 8.10. > čtenář> jsem nekompromisní protože tu pravdu bohužel mívám a není to tím že bych se považoval za nostradama ale ti lidi vám to řeknou mezi řádky o sobě sami, a těmi svými výrazy jen akcentuji ten fakt že si to netahám z nosní dírky ale že se defakto jedná o prožité a probíhající věci a stavy věcí stejně je to potom s tvorbou nemusím si vymýšlet složité příběhy když už sama práce na výrobě každého jednoho dílka má svých vlastních příběhů spoustu (a to nemluvím o procesech přípravných studií zápiscích v denících a pod.)a pro mě je nejzajímavější vždy cesta k tomu cíli ne cíl samotný.. na výsledku práce mi záleží jaksi na posledním místě ..jedině tak si můžete zachovat ryzí zdroje a netrápí vás váš osobní názor na estetiku svých věcí a nemáte tendence na svoje obrázky hledět jako na svátosti protože víte jak jsou prchavé a že jich dokážete nasekat a lepších kdykoliv tuny -jen se donutit ..proto tvrdím znovu a dokola - jsem na začátku cesty a i když co jsem dosud vyprodukoval je kvalitní a spousta těch věcí žije vlastním životem, teprve se chystám na vykročení tou správnou nohou a sbírám všechny názory a podněty, které mě mohou posunout dál takže opravdu i tato zdánlivě bezvýznamná výměna názorů mi minimálně potvrdila některá stanoviska která třeba nebyla ještě ujasněná..
<reagovat 
 čtenář Lugberhnones - 6.10. > čtenář> Vidíš skepsi za vším a všude, byl to záměr, smazal jsem svoje práce a současně ti poslal svůj poslední příspěvěk, nekaž to ty demente ;). To co jsem ukazoval byly střídmé příklady dědy který si v poklidu maluje abstrakci na hranici reality. Ty máš na víc pokud se vzpamatuješ. A už mi nekaž odchod kurva, potřetí ti sbohem říkat nebudu ty przniteli vlastní duše. Sbohem.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení     Novější>>>

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + sedm ? 

  
  Napsat autorovi: Pollock (Pravidelný)   Zařazeno v Galerii  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter