Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 20.11.
Nikola
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Řemeslnické elegie II
Autor: Radiolarit (Občasný) - publikováno 20.10. (06:00:00)
Když jsem jednoho krásného dne dorazil do sídla firmy, čekalo na mě překvapení v podobě dvou dvacetiletých absolventů učebního oboru instalatér – topenář.
Jak se ukázalo, zdaleka nešlo o překvapení poslední, protože během následujících hodin měl syn mé matky dojem, že ho šálí zrak.

Všechno začalo celkem normálně – potřásli jsme si rukama, tak nějak se neformálně představili, jak to u řemesla chodívá… a šlo se na věc. Tedy, přesněji, myslel jsem si, že se jde na věc...

„Profesore, zkus se tadyhle Tydýta zeptat na nějakej početní příklad,“ ozvalo se z průchodu do dílny, v němž se zničehonic zhmotnil Petr.
„Koho?“
Vytřeštil jsem oči, protože mi evidentně uniklo cosi, co na tvářích většiny zúčastněných vyloudilo pobavený úsměv.
„No tenhle tady je Tydýt, a fakt né jen proto, že furt tejrá tu svou Hondu,“ dostalo se mi konečně jakési kusé informace. Protože jsem se k ničemu neměl, Petr nadhodil sám:
„Hele, vole, kolik je 192 : 2?“
Otočil jsem oči v sloup a hodlal přednést pár slov o hloupých vtipech – zarazil mě ale Tydýtův výraz; opřel se o ponk a ve tváři se mu začalo zobrazovat cosi až nápadně připomínající úsilí lačného zhmotnit lejno.
„Mobila nech v kapse, vole – hezky z hlavy, ať to prófa vidí,“ dodal Petr.
Minuty trapného ticha se nekonečně vlekly, až z Tydýta, zpoceného doslova i na zadku, vypadlo, že to bude 91. Chlapi kolem se rozeřvali smíchy.
"Kurva, to sem zvědavej, jak pozná, že má někde vodměřit polovičku... to abysme pro ten posranej matriál jezdili vobhodinu," ozvalo se do všeobecného halasu.

„No, vidíš, co mi pověsili na krk?“ řičel Petr, pohlížeje krhavým zrakem na nebohého Tydýta. „A to nejni nic proti tomu, až začnou dělat, to bude teprve v prdeli… hele, tady je padesátka vingl, musí se z toho vyřezat čtvercovej rám a uprostřed každý strany má bejt díra na šroub, co nejblíž u vingle - tady máte vrták - šrouby s matkama si najdete támhle v pikslách“.

Hoši se pustili do práce - vingl si pohodlně opřeli tak, že flexa házela jiskry přímo do otevřeného auta, za což sklidili od obecenstva další "aplaus". Po vcelku nepodstatných peripetiích, jako bylo použití úhelníku a mastku na nakreslení čáry na vingl, došlo na řezání; k mé hrůze začali vingl namísto 45° řezat na 90° a následoval "pucuňk" ve stylu, kdeže něco takového viděli. Vzápětí prasklo to, co prasknout muselo - hoši netušili, jak si udělat na vinglu úhel 45°.
"Volové, vy nevíte, jak si udělat úhel 45°?"
"Petře, začínají ti praskat žilky v očích, klid," povídám; situaci ale vzápětí zabil sám Tydýt, který prohlásil, že ten úhel udělá od oka.
"No jasně, blbe, a já to potom budu dohromady vařit jak?" zaječel Petr.
"Máte přece úhelník, ne, tak podle něho... hele, je to padesátka vingl, tak si tam udělej podle úhelníku čáru, odměř si pět centimetrů a podle úhelníku udělej další čáru. Tím dostaneš čtverec a když uděláš úhlopříčku toho čtverce, tak máš úhel 45°, člověče," snažím se radit, ale Tydýtovo CPU bylo evidentně zahlceno přísunem informací a další nepobíralo.

"Vyser se na ně, profesore, jsou po vyučení a něco takovýho musej umět, jdem dělat," tvrdě prohlásil Moucha.
"Jo, jdu sekat ty dlaždice z podlahy, ať to máme připravený," povzdechl jsem si a nechal ty dva pochodovat vstříc jejich neodvratnému osudu.

Moje milované kango už na mě zdálky mávalo a zcela evidentně se těšilo na další rande. "Počkej, šibale," povídám mu v duchu,"dneska máš smolíka, 12 hodin muziky v empétrojce a žvýkačka mezi kusadly to jistí, protože ten tvůj proslov je přece jen trochu monotónní."

Uplynulo pár desítek minut, když najednou zvuky vydávané kangem i melodii "Nothing Compares 2 U" ve sluchátkách přehlušil hlahol. Pozastavil jsem oba přístroje a dopřál si chvilku odpočinku; k mému sluchu se vzápětí doneslo:

"Kreténe jeden, nevíš asi, jak do tý díry mam dát šroub s matkou?"
"Vždyť si řikal, že to má bejt co nejblíž u vingle," bylo slyšet nesmělou Tydýtovu obhajobu.
"No jasně, že co nejblíž, ale aby tam ten šroub šel dát, ne? Kurva, to vám musim fakt řikat všechno polopatě? Nervi z toho ten vrták takhle, dyk to celý dokurvíš!"
"A jak to mam vyndat, když to nejde?"
"Ta vrtačka má přece zpětnej chod, ne?"
"Jo? Ale já nevim, kde..."

"Budeme radši pokračovat - co ty na to, miláčku, dáš si dlaždičku?" obrátil jsem se s dotazem na kango. Vycenilo na mě svůj tesák, což bylo evidentně možno považovat za souhlasné gesto.

Uplynulo pár desítek dalších hitů, dlaždice i s vrstvou promáčeného betonu byly v Pánu a přišel čas oběda. V dílně seděl samotný Tydýt a o cosi se pokoušel u konečně svařeného rámu. Zvědavě jsem mu pohlédl přes rameno a spatřil, kterak se marně pokouší do otvoru po osmičce vrtáku vsunout desítku šroub.
"Ty vole, Pavle," obrátil se na mě se slzami v očích, "já už fakt nevim, co dělám blbě - támdleten šroub do tý díry šel a tydle další nejdou, a to sem to fakt poctivě měřil, ty díry sou stejně daleko vod vingle a sou i stejně velký... zase mě zjebou jak malýho psa..."
"Mno, hele, zase to nebude tak zlý... podívej se na ten šroub, co držíš v ruce a porovnej ho s tím šroubem, který do té díry šel."
"No, a co je s nima?"
"No, když se na ty šrouby podíváš, tak ten, co držíš v ruce, má o dost větší průměr... prostě, vzal sis jeden šroub dobrý a tři špatné. Koukej tam ty tři vrátit a najít ty, co ti tam půjdou... vezmi si ten, co ti tam šel, a podle něho vyber ty další - a hlavně to, proboha, nikomu neříkej."
"Dík," vydechl Tydýt, "to mě nenapadlo".
"No, děkovat mi nemusíš, rádo se stalo... jo a mezi námi, venku prší a nechali jste vrtačku na dešti - měl bys ji rychle uklidit, než to chlapi uvidí, jinak bude zase zle..."
"Ty krávo, no jo, už tam běžim."
"A až z vrtačky vyndáš i ten vrták, tak padej na oběd, dneska evidentně nemáš den."

Jak se ukázalo, den D nekončil ani po obědě. Tydýt při pokusu opustit dílnu zakopl o kabel od flexy, s níž právě dělal Petr, a na jeho hlavu se snesla hromada nepublikovatelných slov - nosná informace byla asi taková, zda se ho Tydýt nepokouší zabít.

Asi za půl hodiny nato se oba hoši zmocnili flexy, aby nařezali z trojky téčka 10,5 cm dlouhé kusy - bylo jich třeba 104.
Sledoval jsem Tydýta táhnoucího flexu před dílnu a jak tak na něj koukám, vidím, že kabel flexy udělal smyčku kolem kabelu "céóčka", kterým právě vařil Petr.
"Tydýte," zasyčel jsem, "ani se nehni."
"Proč jako, co se děje?"
"Otoč se a podívej se na ty kabely. Jestli za to zatáhneš, vyrveš Petrovi z ruky to céóčko a mám takový pocit, že by to nebylo zrovna nejlepší, co můžeš udělat. Polož tu flexu pomalu na zem, vytáhni ji z prodlužováku, opatrně to vymotej a zapoj venku."
Tydýt sice zezelenal, ale všechno se naštěstí obešlo beze ztrát na životech. Zapojil flexu před dílnou a začali řezat.

Ve finále to dopadlo tak, jak to vypadalo již od počátku. Tydýt dostal po pár dnech výpověď - a pokud máte tu odvahu dočíst článek až do konce, byl přijat na místo kurýra ke službě PPL... od té doby o něm nemám žádné informace.


Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + pět ? 

  
  Napsat autorovi: Radiolarit (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter