Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 21.4.
Alexandra
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Středověký příběh
Autor: Filip Koleják (Občasný) - publikováno 8.1. (10:33:31)

Žil kdysi velice zlý muž

měl u sebe stále od krve nůž

a jediné co měl rád

byl velmi starý hrad.

 

Stále do nových bojů se pouštěl

od svých zásad neupouštěl

svou ženu si jen pro peníze vzal

a ani trochu ji nemiloval.

 

Zavřel ji do hradu

a nechával ji o hladu

tísnivá otázka pro ni je:

Jak živá z bran hradu vyjde?

 

Jediná šance co tu je

je utéct s tím, kterého miluje.

I on ji má velmi rád

dělá podkoního pro tento hrad.

 

Hrad obtéká špinavá stoka

zlý muž do ní hází těla svého soka,

ale dřív, než dosáhne mrtvola dna

je hlava od těla oddělena.

 

Jediná šance našich milenců

je v době, kdy pán překročí mnoho kopců.

Ale i tak je velmi těžké opustit hrad bez problémů,

protože všichni sloužící jsou věrni pánu svému.

 

Setkali se tajně spolu:

Podkoní:

„Živí se odtud nedostanem

kdyby mne pán chyt

vůbec bych nebyl bit

ale zabil by mne samým blahem.

 

Jedině, že umíš plavat

a nevadí ti špína

na mrtvoly si pozor dávat

není pro nás šance jiná.“

 

Pánova žena:

„Co tím myslíš můj milý,

snad nechceš, abychom se zabili.

To se rovnou můžeme vydat pánu

ten nám rád uštědří ránu.“

 

Podkoní:

„Když je něco s některým koněm

vypadá jako by bylo po něm.

To po léku co mu dám

od jednoho zvěrolékaře já ho mám.

 

Je to lék co mu bolest uklidní

na hodinku tělo jeho znehybní,

když přestane působit

může se kůň na nohy postavit.“

 

Pánova žena:

„To chceš zkusit na nás dvou

považuješ mne snad za blbou,

odkud se tvá jistota bere

proč si myslíš, že to na nás zabere?“

 

Podkoní:

„Jednou jsem se strašnou bolestí soužil

tak jsem ten lék před spaním užil.

Sotva jsem lehl, byl jsem jak kámen

myslel jsem si tehdy, že je se mnou ámen.

 

Ale náhle s příchodem půlnoci

cítil jsem, jak se mi cit vrací,

už jsem byl zase živ

a svou bolest měl jako dřív.“

 

Pánova žena:

„No dobrá jsem teda pro

vlastně je to pro naše dobro

a jediná šance pro nás

jinak nás čeká něco horšího než provaz.“

 

Podkoní:

„Sejdeme se tady zítra v předvečeru

v tomhle koutě skrytém v šeru.

Tak dobrou noc moje drahá

zítra se dovíme, kam dojde naše snaha.“

Rozešli se.

 

Je to pro ně poslední noc na hradě zlého pána

oba nemohou spát nedočkaví rána.

Přes den dělají svou běžnou práci

k večeru se do nich veliký strach vrací.

 

Podkoní už má připravenou lahvičku koňské medicíny

jestli to nevyjde, nebude v objetí hlíny,

nebude zakopán v Matičku zem

bude až do rozkladu plavat stoky dnem.

 

A už se oba scházejí na svém tajném místě

oba vypadají nějak nejistě,

avšak touha po svobodě

jim přidává na náladě.

 

Už užívají koňský lék, moc jim nevoní

strašně se při tom ve tváři kaboní.

A teď rychle na místo kde je někdo najde

až k dočasné tuhosti těl dojde.

 

Svalili se akorát před jídelnou

takže nemohli mít lepší šanci jinou.

Ze dveří vyšel jeden starší strážný

ne že by byl nad tím vážný.

 

Začal řvát smíchy a zvolával „dobře jim tak“

až tím zburcoval celý hrad.

Všichni se shodli velmi rychle

že je dají do jednoho pytle.

 

Poslali rychle pro hradního faráře

ať jim na cestu jejich poslední něco vzkáže.

Akorát ve chvíli kdy končil svoje nudná slova

probrali se naši milenci ze stavu olova.

 

Dva strážní tohoto hradu

ve tváři se známkou chladu

pouštějí pytel do stoky špinavé

najednou je opět klid na její hladině.

 

Smuteční hosté se rychle rozchází

podkoní do pytle nůž vrazí

a řeže díru takovou jen,

aby mohli oba z něho ven.

 

Oba už vylézají na protější břeh

a dávají se ve velký běh.

Nenechají nic náhodě,

aby je někdo uviděl z okna na hradě.

 

Ve tmě, která rychle nastává

on i ona nosem svobodu nasává.

A už jsou v bezpečné vzdálenosti od sídla zla

z obou teď štěstí a láska plá.

 

Šťastní spolu:

Pánova žena:

„Můj milý jsem ti strašně vděčná

přeji si, aby naše láska byla věčná.

Jsi hrdinou, nad kterého není

teď se náš život změní.“

 

Podkoní:

„I já jsem štěstím bez sebe,

že se můžu stále dívat na tebe.

Teď si budeme žít líp než dřív

neopustím tě, co budu žít.“

Jdou dál za svoji svobodou.

 

A tak končí středověký příběh

i našich dvou milenců spěch.

Usadili se a budou spolu žít tolik nedělí,

dokud je smrt nerozdělí.

 

A zlý pán vůbec neměl vztek

nad smrtí těch dvou.

Z vítězného tažení si dovlek

novou ženu svou.

 

I tu vůbec neměl rád

stále měl v srdci jenom chlad.

Asi takový jako nože ostří

co za opaskem od krve nosí.

 

Dobrou noc přeji Vám,

příběh jdu vyprávět zas jinam.



Poznámky k tomuto příspěvku
Zeanddrich E. (Stálý) - 9.1. > "
..jelikož se zdá , že ..láska a pravda




zvítězí ..nad lží i nenávistí i u



Tebe, ..., nemohu já ..neodéčkovat .. :).
."
Doporučil 
<reagovat 
 Zeanddrich E. (Stálý) - 13.1. > čtenář> "

..ale to právě má v



sobě určité kouzlo přece .. :).
."
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + pět ? 

  
  Napsat autorovi: Filip Koleják (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter