|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jak uvnitř světla
je mi
jak v podeštích
jsem
unaven ránem a zpožděním vlaků
kdy věčný cestující, jehož potkávám v hodině mrtvých
vchází do čekárny mého spánku a já jediný jej vidím
jak naslouchá hlášením o přípojích
jež nádražní rozhlas pronáší jen šeptem
jako když mi říkáš, že mne miluješ či nenávidíš
v čemž není rozdíl
ta bolest je stejná
a noc páchne jako mokrý pes
jen neony hvězd skryté za oponou mraků
blikají jako maják v Pas-de-Calais a policejní vozy svítání
a v kalužích běží kruhy
to déšť pláče za přejeté kočky této noci
za první lež
za jízdenky s procvaklou duší
za šeď padlou do bytů
za varšavská předměstí
za punčochy přehozené přes židli
za činžáky z nichž omítka opadala jako má víčka
a mrtvé zářivky se vzácnými plyny
a pořád někdo někomu něco říká
stačí vstoupit do prostoru
a topím se ve slovech
i když ta by měla být skutečná
a sloužit jako tečky vět za pohledy do očí
ale jak hovořit se slepými
kteří si vypíchli oči televizí
zalili si uši rádii před tichem
své duše přibili na kříž za kosti v zápěstích svých dětí
a srdce vyhodili do kontejneru s plasty
jen aby nemuseli milovat
a ve zhasnutých tělech doufají, že jsou již
trochu shnilí
tak drž mne za ruku, ať vím kde zůstat
a ztratím strach ztratit cestu
naleznu vše
a řeknu nic
za zrcadlem této postele
na níž se milujeme
pro ten smutek potom jen
|
|
|
