Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 20.6.
Květa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Jak si asi představovat Ducha vánoc 2017?
Autor: mystikus (Stálý) - publikováno 22.12.2017 (08:59:02)

Aljaška v plamenech, filmování reality v zájmenech, sex appeal ucítíte s tématy vůně v testamenech

magiku šamanů bublající v pramenech, Eden jeden jarní rozšafně s konexí kouzel nevpouzel se v ramenech

jsem prý vzácný ohrožený druh veden jako černobílý kruh, nejsem rafan, to rozezná i tvor Pandy

a není se mnou žádná potíž, jedu v  praxi Asterixí a poznáte božství bojovnicky zocelující švandy


HIP HOP CONNECTION MAGAZINE

INTERVIEW, JULY 2002

 

Když byl studiový hip-hop ve svých počátcích, jeden člověk měl pozoruhodnou zásluhu na vývoji zvukových triků. Mělo to daleko od snadné věci, ale dědictví Mantronixu bude navždy kolovat v žilách, v mých žilách…

 

Jestli jste si třeba někdo sepsal seznam nejlepších dlouho zmizelých umělců hip-hopu, tak by blízko vrcholu vyčníval Kurtis Mantronik. Na základě dema s MC Tee podepsal kontrakt s vydavatelstvím Sleeping Bag v New Yorku a zakrátko se vyšvihli na scénu s hitem „Fresh Is The Word“ na začátku roku 1985. Dál následovala řádka úspěšných singlů jako „Ladies“, „Hardcore Hip Hop“ a „Bassline“, s prvními dvěma alby Mantronix KM upevnil svou pozici jako jeden z nejvýraznějších talentů na moderní produkování. Jakmile se zadařilo jeho hitům, tak také pravidelně produkoval písně dalším rapperům jako Just-Ice, T La Rock a Tricky Tee a v důsledku své druhé funkce ředitele A&R ve Sleeping Bag podepsal v labelu smlouvu vydávání desek s EPMD.

 

Ale jak jeho vazba se Sleeping Bag nabírala kyselou příchuť, nespokojený Mantronix se vydal na novou pastvu. Výnosná smlouva s Capitol vyplodila sice další tři alba, ale s poměrně větší ztrátovostí vloženého zisku. Když se vyhořelý Kurtis cítil vyčerpaně, okamžitě změnil prostředí, nakonec se znovu vynořil o pět let později inovující svoje řemeslo jako producent / tvůrce remixu a pseudonymní umělec na funky housové scéně.

 

Teď zakotvil v Británii, jeho poslední nahrávka znovu zabrousila k jeho hip-hopové minulosti a ke kořenům charakteristického zvuku pro Mantronix. That's My Beats! maluje impulsivním zvukovým profilem oblast velikého jablka v půlce 80. let a ve vzácném rozhovoru Kurtis vysvětluje důvod, proč je odhodlaný zpátky nastoupit za mixážní pult.

 

HHC: Jak se vůbec uskutečnilo „That's My Beats“?

 

KM: Má to tento průběh. Požádali mě, abych sestavil dvanáct skladeb, které mě ovlivnily před tím, než jsem začal skládat svou vlastní hudbu. Přikývnul jsem, ale nezačal jsem do chvíle, než jsem se dostal do vaší země, a než lidi řekli „tohle je hodně zajímavá kompilace – tohle je přesně hudba, co ovlivnila spousty lidí, kteří se v té době v Evropě věnovali hudbě“. Je to pro mě důležité album, protože bez těchto nahrávek bych nevěděl, kde by vůbec vznikal můj sound.

 

HHC: Odrážejí pro alba typické prvky disco, hip hopu a electra základní složky klasického zvuku Mantronix?

 

KM: Dostal jsem se do New Yorku v létě 1980 a všechny rádio stanice servírovaly taneční hudbu. Celá scéna byla živá a vzrušující. Šel jsem se projít po Central Parku a všichni skateři ladili rádia na stanice s discem… takže jste tu měli všechny dunící repráky naladěné na stejnou stanici a když přišly na řadu gramodesky, tak jsem kvůli nim rád chodil do klubu. Bombardovali mě s disko záležitostí a od prvního dne jsem znal „There But For The Grace Of God Go“ od Machine. Ta dost dominovala. Takhle nějak zněl New York – musel bys tu být, abys ucítil sílu celé věci.

 

HHC: Kdy nastoupil hip hop do srovnatelné pozice?

 

KM: Hryzala mě blecha rapu. Na rádiu moc rapové desky nepouštěli, to byla záležitost jen naživo v parku, kdy se dotáhli do ulice gramce a zapojili se do zdroje elektriky u lampy. Můj známej v Brooklynu mě hodně seznámil s celou hip-hopovou kulturou. Byl jsem oslněn tím, co všechno dovedli tihle kluci dělat s vinylovou deskou. Existovalo strašně málo rapovejch desek, jestli vůbec nějaká, kterou sis mohl koupit a poslouchat, ale jsou tak jedna nebo dvě z toho období, kdy mohu říct „okay byl jsem tady a tady jsem šel taky…“

 

A co obzvlášť dominuje?

 

KM: „High Powered Rap“ od Crash Crew je rozhodně jedna věc. Byla jednou z prvních rapových desek, co jsem slyšel. Vzpomínám si, jak jsem jí slýchával v Roxy s Afrikou Bambaatou, Jazzy Jayem a všemi tanečníky breaku. V té době zahrál Bambaataa všechno počínaje The Clash, až po Funky 4 a Crash Crew, pak zahrál Parliament a Funkadelic a necelých 4 000 lidí mu na to pařilo! To byla divoká jízda.

 

HHC: A co Tvoje electro výběry?  

 

KM: Uprostřed celého poslechu všeho toho disca a hip hopu se dostává do popředí Ruichi Sakamoto s písní Riot In Lagos. To bylo naprosto potrhlé! Disco stanice hráli tomuhle podobné věci a Bostich od Yello – tohle už dneska neskládají, proto to tehdy byla tak nádherná doba. Byla to velice pestrá scéna. O pár let později Art Of Noise vydali Beatbox a to bylo neuvěřitelné. Byla to elektronická kompozice s výraznými hip hopovými spodky. Tehdy jsem začal experimentovat s nástroji a vytvářet svůj vlastní styl.

 

HHC: Uhodil jsi do zlaté svým prvním demem. Co se vlastně dělo? 

 

KM: Chtěl jsem být DJ, ale nikoho na scéně jsem neznal, tak jsem dostal práci jako pouštěč desek v jedné prodejně v centru Manhattanu, jmenovalo se to tam Downtown Records. Jednoho dne mi povídá jejich stálej zákazník: „Víš co? Mám doma udělanej beat, ale sháním rappera“. Takhle jsem pak potkal MC Tee. Probíjeli jsme se s osmi stovkami dolarů společně a natočili jsme první demo. Všechno v tom tak dobře neznělo, tak jsem se rozhodl prohnat to stereo ekvalizérem v obchodě. Potom už znělo fantasticky.

 

HHC: Jak ses dostal ke spolupráci se Sleeping Bag?

 

KM: Will Socolov, majitel, jednoho dne přišel a můj šéf mu říkal: „Chlapci mají pěkné demo, chceš to slyšet?“ dal ho Willovi a další den se vrátil a říkal: „Tohle se mi dost líbí. Já půjdu a pohovořím s partnery, chci tuhle desku vydat.“ To mě dost potěšilo, protože to bylo první demo, co jsem dělal. Chtěl se mnou podepsat smlouvu, tak mě zavolal do studia, abych připojil na desku scratching. Ptal se: „Víš, co máš dělat, OK?“ a já jen kejvnul „Yeah“. Skončili jsme to tak, že jsme vydali „Fresh Is The Word“ a tím jsem začínal.

 

HHC: Překvapil vás jeho úspěch?

 

KM: Tahle deska měla v New Yorku masivní ohlas. Vyšvihla se v rádiu a tím kompletně explodovala. Bylo to tak velké, že téměř každá rádio stanice to hrála nejméně šestkrát až sedmkrát za den a to je moc. Hráli jsme také po klubech – docela často ve stejný den. Bylo to asi takové: v deset zahrajeme v Roxy ve dvanáct v Red Zone a tak dál. Kamkoliv jste vyrazili ve městě, slyšeli jste to z rádia nebo z aut, která se proháněla.

 

HHC: V kruzích hip hopu spočívá tvá reputace na prvních dvou albech Mantronix. Řadíš je ke svým nejlepším pracím?

 

KM: První album Mantronix bylo dost případ typu „pojďme se dát do práce a zkusíme si pár věcí.“ Bylo to spíše jako EP. Neměl jsem žádné nápady, jak bych udělal celé album, tak jsem si zkusil napojit do sebe megamix. Nikdo to přede mnou ještě nedělal, ale vlastně jsme ho natočili proto, abychom zaplnili místo. Daleko větší snaha na album bylo Music Madness. Od počátku jsem chtěl, aby bylo více elektronické a experimentální, protože něco takového nikdo v hip hopu nedělal. Skončilo jako kvintesenční Mantronix. Když ho dnes slyším, pořád z něj mám radost.

 

HHC: Jestli bys mohl vybrat jednu určitou píseň Mantronix z té doby, která by to byla?

 

KM: Tak určitě podle mého Who Is It a možná Hardcore Hip Hop. Who Is It jednoduše vzniklo tak, že jsme dělali rap na hotovej beat. To znělo nudně tak přesně na konci session jsem se rozhodnul, že připojím i zvučnej syntetizér. Už jsme míchali skladbu – bylo to přes hodinku na konci session a za hodinu jsme platili  $125 – když jsem řekl, „tak tohle fakt nešlape, dejte mi keyboard“ a uzavřeli jsme to za dalších 45 minut. S peckou Hardcore Hip Hop jsem chtěl udělat něco o dost drsnějšího a je to poprvé, kdy jsem slyšel vyslovit termín electro. Tahle věc skloubila hip hop s elektronikou, bylo to rychlé a zafungovala.

 

HHC: Co se stalo špatně, když jsi podepsal smlouvu se značkou Capitol?

 

KM: Podepsat smlouvu u Capitolu byla naprostá masivní chyba. Z jejich pohledu jsem byl jedním z nejlepších producentů široko daleko. Chtěli si užít s rapovou hrou a skončili tak, že na mě hodili peníze. Ale nepochopili to – byli zapojeni do něčeho, co bylo na bázi hype.

 

HHC: Byl jsi zklamán z alba In Full Effect?

 

KM: Ano, nebylo to silné album. Bylo složité ho točit, protože jsem jezdil po světě. Tee byl také součást vzniku, ale nemohl jsem ho usměrňovat co se týče dostat ho do studia v určitý čas. Měl jsem velké pochyby s tím, co jsem vytvořil. Já byl v uzavřeném světě, měl jsem všechny tyhle prachy a právníky a účetní kontroly a všechny lidi, co z toho těžili a nevěděl jsem, komu můžu věřit. Třeba u skladby Simple Simon – o té si všichni mysleli, že zaboduje i v zámoří a jen já jsem z ní byl rozhozenej.

 

HHC: Co jsi udělal s výhodou zadní strany?

 

KM: Já myslím, že se hitům dále dařilo. Je to obousměrná věc. Byli by zaplatili spoustu peněz, kdyby chtěli moje služby. Desky byly umělecký zážitek, ale Mantronix byla spousta těžké dřiny. Sralo mě, že jsem tři ze čtyř dní v kuse dělal na rapové desce a pak rovnou na taneční nahrávce, tak pařba na párty musela jít někam stranou. Možná že kdybych se zeptal Willa, zda peníze co mi potom nabízeli, byly opravdové, řekl by mi „Yeah a udělali jsme chybu, že jsme se od sebe odtrhli“.

 

HHC: Po problémech s Capitolem jsi vypadal, že jsi někam zmizel, co se stalo?

 

KM: Vypadl jsem ze scény v letech od 1991 do 1998. Přestal jsem skládat hudbu, protože jsem se cítil vyhořele. Musel jsem řešit několik legálních problémů a to si vybralo na mě svou oběť. Začal jsem s hudebním průmyslem ve svých 17 – pracoval jsem ve prospěch labelu Sleeping Bag den co den a vůbec mi nezbývalo volno pro sebe. Někdy jsem ve studiu zůstal rovnou na dva nebo na tři dny a přespával jsem tam na podlaze, protože jsem nechtěl ztratit svoje seřízení na pultu… po čase jsme z toho místa vyšli a byli jsme zelení! Začal jsem to těžko snášet a eventuelně jsem začal uschovávat spoustu věcí. V módě začal kralovat new jack a ten začal přebírat house.

 

HHC: Jak se změnilo působiště, terén?

 

KM: Tehdy mi začalo opravdové odtržení. Všechno se změnilo. Najednou jste měli rapové kluby a housové kluby a radiostanice už nepouštěly pestrou směsku – spíš jeli hip hop s R&B. Já byl zvyklý nastolovat trend a ne ho následovat. Musel jsem se odnaučit svůj způsob tvořivosti a to je dost těžké. Lidi řekli, že mám už zastaralej zvuk a pak po šesti měsících jsem se vzdal. Dělal jsem do spousty jídel a v podstatě jsem dál nepovažoval, že zůstanu v byznysu.

 

HHC: Co způsobilo tvůj návrat?

 

KM: Jednu noc zašel inženýr, se kterým jsem pracoval, na malou poradu. Představil mě jednomu člověku, který se ptal „Proč se nechceš vrátit? Všichni tvůj zvuk samplují…“ Neměl jsem konkrétní nápad, a ten člověk mi řekl „Ty máš obrovskej ohlas u lidí, co tě následují“. Vážil jsem se svým břichem hrozných 280 liber, ládoval jsem se jídlem, přemýšlel jsem, že tohle už nemohu dopustit. Ten člověk mě chtěl zastupovat a dohodil mi, že udělám remix pro Future Sound Of London. Tak jsem ho udělal, měl docela ohlas a zase jsem se začal do toho dostávat. Udělal jsem nějaké věci na scéně electro a drum & bass, pak jsem začal plodit disco a to je v téhle chvíli meta, kde jsem.

 

HHC: Jak se hip hop rozvíjel od éry klasik Mantronixu?

 

KM: Myslel jsem si, že by měla být produkce a rapování ve stylu o mnoho víc důmyslnější, než aby místo toho zase opakovalo cestu ke kořenům. Era ve které jsem se vyvíjel, všechno bylo o pevném rapování jako zvládal LL Cool J – všichni měli snahu zkušeně udávat tón a mít rytmus. Později jsem slyšel rapovat lidi a připadalo mi to jakoby texty četli z knihy a těm blábolům se nedalo rozumět. O něco lepší zkušenost mám s lidmi jako Timbaland, ale já jsem prostě z odlišné éry.

 

HHC: Proč jsi se rozhodl, že se usadíš v Británii?

 

KM: New York se odchýlil od toho být hlavním centrem zábavy a změnil se na to nejhorší místo. Starosta Giuliani ho v podstatě zazdil. Zavřeli tu všechny kluby – teď už existuje jen několik barů, kde se hraje hudba. Částečně to byla výhoda, když neurčití podivíni a individua chodili ulicemi. Mělo to správný charakter, teďko je to tam strašné a já tam bejt nechci. Jsem tu zatím chvilku a začínám cítit zase oheň. Chci se zase zapojit do hry. A jednou, až to budu cítit, se vrátím zase s nakopávajícím hip hopem.

 

…Jeho album „That´s My Beat“ vyšlo na značce Soul Jazz



MANTRONIX PRO MYLADY ALŽBĚTKU 1988:

SIMPLE SIMON (YOU GOTTA REGARD)  =  JEDNODUCHÝ ŠIMONE (MUSÍŠ BRÁT VELIKÝ ZŘETEL)

Dříve než vysypu
ze sebe to, co budeš s jistotou zbožňovat
posaď se v ohnivosti vášně
a opakuj, co je na tom tolik něžné
protože mému jazyku není těžké porozumět
musíš poslouchat, musíš brát zřetel

Tak tak
dříve než vysypu
ze sebe to, co budeš s jistotou zbožňovat
posaď se v ohnivosti vášně
a opakuj, co je na tom ne zběžně to něžné
protože mému jazyku není těžké rozumět
musíš poslouchat, musíš brát zřetel
tahle parta, my držíme cívku a prut
duo osmdesátých let a MANTRONIX je komando
tak prožívejte zábavu
váš úsměv bude pro nás výdělek
jsme ve vysílání televize pro všechny vaše oči
týrající příkazy mezi byrokraty
naše motto je láska shůry dána
je dána a není nutná
můžete si jí vzít nebo si jí posouvat kupředu levá, kupředu pravá
jako rukavice, hodí se jen, když je pro rukavici správnej pocit
tak jestli pocit vyhovuje vaší chuti, pak se zakousněte
rozkošně
je to jen fér potěšení
hudba je jasná
stačí druhý krajíc, druhá porce
toho, co je tak vzácné
nenahrazujte jen, co jste viděli
používejte váš úsudek mozku
protože handicap je dán těm, co žádnou pointu úsudků nemohou najít

Dříve než vysypu
ze sebe to, co budeš s jistotou zbožňovat
posaď se v ohnivosti vášně
a opakuj, co je naprosto jednoznačně něžné
protože mému jazyku není těžké porozumět
musíš poslouchat, musíš brát zřetel
knížtička (návod) Jednoduchého Šimona na to jak klesat ke dnu
protože Jednoduchej Šimon sepsal knihu, tak já jsem sepsal verše
v módě, která je vyšinutá
ale přijímaná jako potěšení
nám říkají MANTRONIX a my nikdy neumíme být smutní

Dříve než vysypu
ze sebe to, co budeš s jistotou zbožňovat
posaď se v ohnivosti vášně
a opakuj, co je pro kočičku s kocourem něžné
protože mému jazyku není těžké porozumět
musíš poslouchat, musíš brát zřetel
návod Jednoduchého Šimona na to jak klesat ke dnu
protože Jednoduchej Šimon sepsal knihu, tak já sepsal verše
v módě, která je vyšinutá
ale přijímaná jako potěšení
nám říkají MANTRONIX a my nikdy neumíme být smutní

Zřídkakdy nás zmírní,
na mě většinou pějou samou chválu
s radikálním stylem
který překonává, co je představené už
vy se potkáváte s touhou
mojí siláckou formou ohně
předvídám přicházející skandálek
požívám naprostou moc
ničím naprostou převahu
jako sen ve výzkumu
z právě prozkoumávané planety
moje každá obava si vezme z toho formu
jako tvoření zlata
tak metalické na dotyk
fungující s apetýtem
překypuje, unáší se bujností
svítí, jako by slibovalo báji
co se hodí dobře do všech mých textů
fráze ČLOVĚKA
dost chytrého na to, aby věděl a k tomu silného, aby se rozvíjel
potkávám všechny potřebné
plýtváním konzumní společnosti inspirovali oni
lidský výtvor života
tradice je dál sešlá, vyčerpaná
s plánem a šancí vyzkoušet
protože jestli on může dělat tohle, tak i já můžu
být oceněn na hodnotu se strachem
božský opar božská mlha
a zapálit jiskru tam, kde je tma
a pokračovat s posedlostí

Dříve než vysypu
ze sebe to, co budeš s jistotou zbožňovat
posaď se v ohnivosti vášně
a opakuj, co je tvému naturelu něžné
protože mému jazyku není těžké porozumět
musíš poslouchat, musíš brát zřetel

Dříve než vysypu
ze sebe to, co budeš s jistotou zbožňovat
posaď se v ohnivosti vášně
a opakuj, co je pro kočičí rodinku něžné
protože mému jazyku není těžké porozumět
musíš poslouchat, musíš brát zřetel


SING A SONG (BREAK IT DOWN) (ZAZPÍVEJ SI, VYKLOP TO)

Zazpívej zahlahol zazpívej oh nebo zazpívej proč
zazpívej na písničku, zazpívej, že písnička jsem já
mistr v závodu
vůdce tempa a rychlosti
ani známka po ostudě
„ZATRACENĚ“
natolik obyčejný prostor
povím vám tohle
protože já chci, aby mi nic neuteklo
abych byl dokonalé štěstí, to vyžaduju a na tom lpím
tak obvyklý jako je apetýt
díky mně rozpohybujete svou figuru
tak už sundejte prst ze spouště vaší zbraně
díky mně pocítíte škubavost a povalujete se víc, když váš stín mohutní
ten pokračuje nedozírně
ten hmatá po noci
znovuzrození je on, přízrak
když světlo září
lítost je možnost
rozvod je prohra
učíte se odpovídat nebo přihrát
každou otázku, co škrtáte
tak honem pojďte a zazpívejte píseň
naučte se poznání k otázce
která není správná ani špatná
berte to jak to chápete
ale nejdříve musíte vědět proč
král vládne v písničce
a ano, písnička jsem já

Zazpívejte na písničku
zazpívejte jemně nebo hlasitě
jako světlo, které září
z energie mraku
plavíme se na obloze a tma
zobrazuje Noemovu archu
jako pár jsme zachráněni
když vstoupíme na palubu
tohle je umění a zraje do lepšího tvaru
zaplní se jako dopis
s příběhem líčícím slávu a nádheru
s výpravou (scénérií) od skladatele
já všemohoucí lépe známý jako já
vyrovnávám co je moje a jsem tak rozhodnutý vyzkoušet
být nevědomky i filozofickým básníkem
vzpomínám to, co mi chybí, když to ukazuju
sobě samému…
zábrana je lék který musí být pocítěn
a projevoval se jako každá náprava
jsem potlačený všemi triky
jako citlivý optický klam
naředěný mixem
tak honem pojďte a zazpívejte píseň
naučte se poznání k otázce
která není správná ani špatná
berte to jak to chápete
ale nejdříve musíte vědět proč
král vládne v písničce
a ano, písnička jsem já

Zazpívejte zahlaholte zazpívejte pro Soulové veličenstvo
zazpívejte na písničku, protože je čas zmizet
odpočívám a odkládám si prádlo
beru si časopis, pročítám si tisk
medituju na bedně
svádí mě život, láká mě víra
a nehodlám si stěžovat
když přemýšlíte o MISTROVI HŘÍCHU
pamatujte si učence v duši
za hledáním hranice
dynamická budoucnost
ten kdo fascinuje jako vyzrálej
dělám povyk nejsem v klidu
a to proto, aby ustal můj hněv
takže klid v duši může upřesnit kauzu
kauzu být cokoliv
rozlišující a chytrý
tak prudký když mlčím
jako nespatřený terror
dám ti kudlu na krk
miláčku tohle můžeš uvést jako příklad
a udeřit mít říz
já zanechávám po sobě zlomek naděje
protože jsem všemohoucí
a písmenko í uzavře, co ze mě vyplývá





CO BY ŘEKL PYTHAGORAS DVACÁTÉMU DRUHÉMU PROSINCI JAKO SIMON TOHOTO STO–LETÍ? 

 

Zlato se zkouší ohněm, vizáž tygřice deluxe edice, muž docela příjemnou ženou

gramáž odvážně odpálenou ozvěnou, kreativní nápadník s 007 lascívní pekařkou Xenou

cenzurní programy či vystavená stagnovaná stěrka stěnou, vysoké pásmo hor horní ozvěnou

nahradíme gram serenád velkou galaktickou sochou, která nebude škálou tak oslnivě plochou

kázání k mladým obvykle s trpkým vínem, odepsaná alegorie vytušeným stínem

pryč s wich vychcánkem ze sedla dětinské kobyly, u mě není Lucky Luke bolestínem

zlato se pojí s ohněm, vizáž s dvojí mileneckou obměnou, Toy ok = kojot vyčichlým hermelínem

gramáž odvážně naváženou trhavinou, jen zlato kocouří zčerná a nesplývá s vavřínem

zlato se zkouší ohněm, žena zlatem, muž ženou, Ježíš milostnou scénou s Máří Magdalenou

ponechme stranou Sultánův harém, odkaz Vašich Betty oslnivých třpytek na obraze starém

vůně a statě, statě a vůně: „Sezame, otevři se lotosově“ Konkubíně poskytni parfém

Salvatora Dalí a nábožný obtisk mozaiky z architektonických magnetů magie Barcelony

budoucnost je nedostavěná ctnost Katedrál, plánů zkusit přizdít fanfaróny

lobbisty a jejich čelisti, národní zájmy obestřít výbušninou jednoho ženisty

co nebojuje proti slabšímu, jen proti nemorálním zvěrstvům žvanících návyků sadisty

zlato se zkouší ohněm, žena zlatem, muž ženou a motorka na říznuté zatáčce

motorová estráda nebo serenáda jede, přírodní zákon s namočeným jazykem v omáčce

HIP–HOP je výpravný benjamínek už skrze čtyřiačtyřicetiletou razanci se slibnou kariérou

banjo je výsadou trampů a country komunita u ohňů s doširoka wabi babykarotkou voliérou

i navzdory vzorné hygieně dál koketujete s kazem i kazu–vzdornou jazzy bonboniérou

nehysterčete tak ve světě dramatických profitů a daní podložených byrokratickou bariérou

zhasněte to nepovedené ústrojí u smutečního Údolí, rozžehněte OH, oktávu ohnivou premiérou

zlato se zkouší ohněm, žena zlatem, muž ženou, Pythagoras by jančil a tančil numera až nadoraz,

a zbytek už je značně komorní jarní nevykoukanou snad nevyfoukanou svíčkou: pro dva kantilénou

funky Jungy, Mantronix pro zvonky, Del tha jako delta funkee lední medvěd ledoborec Funky Homosapien snack anténou

Georges Méliès jako mílius s uhrančivou skotačivou kamerou v malíčku na malířku a Extázi Mylady Jungy hrnčířku

hrnu do ní jen hrnky jako trnky brnky, ale rád bych její novoroční Dvořákovu symfonii s punčem i s puncem sbližování našich úžasných koníčků



GEORGES MÉLIÈS (= NAROZEN 8.12.1861, kdyby byl jako Jirka 12/8, je to zcela naopak... Vynálezce filmového dobrodružství)

INSTINKT, Šimon Šafránek 8/2012



Vynalézal kouzla, pak i kamery. To vše, aby co nejpřesněji zachytil lidské sny. Syn obuvníka Georges Méliès byl výjimečným průkopníkem kinematografie. Režisér Martin Scorsese mu vzdal poctu na oscary nominovaným filmem Hugo a jeho velký objev. 


Starý pán sedí v malém nádražním krámku a klepe kosu. Obklopen cetkami si hraje s natahovací myší. V jeho tváři je zaseto pár hlubokých vrásek, ruce ale vládnou jemnými gesty. Snadno pochopíte, že stařec byl kdysi něčím mnohem víc než pouhým vetešníkem. Byl eskamotérem. Pravým kouzelníkem, mužem, který lidem servíroval něco, co nikdy předtím neviděli. Martin Scorsese dokázal starého pána zobrazit kromobyčejně živě, navíc mu dal tvář Bena Kingsleyho, který jako kdyby Georgesovi Mélièsovi z oka vypadl. Z toho měsíčního, které Mélièse proslavilo nejvíc? Jistě, záběr na tvář měsíce, jemuž do oka vletí lidská raketa – to byl obraz divoké představivosti, triumf kinematografie jako nositelky zážitků, které dosud byly vyhrazeny jenom snům. Georges Méliès přitom začínal jako švec – i když k obyčejnosti měl i tehdy hodně daleko. 



A pak přišel kouzelník 


Mélièsův otec Jean-Louis-Stanislas byl obuvník a jeho matka Johannah-Catherine byla dcerou váženého ševce, který dodával zboží na holandský královský dvůr. Pak mu dílna vyhořela a rodina se stěhovala do Paříže. Tam se v jedné továrně na boty mladí potkali a ze dveří už šli společně. Mélièsovým se brzy narodili dva synové. Otec měl vynalézavého ducha, vymyslel nový typ mechanického stěhování, práce mu šla od ruky. Krátce před Vánocemi 1861 se jim narodil třetí potomek – Georges. Rodiče ho v útlém věku poslali na prestižní lyceum, odkud jej vyhnalo až bombardování za prusko–francouzské války. Už tehdy si prý malý Georges spíš než z učitelského výkladu všímal svého sešitu, do něhož pilně skicoval, kde se co šustlo, a vyráběl jeviště pro marionety. S jejich výjevy pak rád oblažoval jakékoli publikum. 


Obzory malého klučiny se rozevřely jako opona, když v deseti letech poprvé viděl kouzelnické představení mistra Roberta Houdina. Ten fascinoval davy dosud neslýchanými kousky, u kterých si pomáhal nejnovějšími výstřelky techniky (elektromagnetismus) nebo chemikáliemi (éter). Robert Houdin si okolo sebe vybudoval takovou auru, že když později jeden americký kouzelník maďarského původu hledal profesní jméno, rozhodl se pro řízné Harry Houdini (a Beastie Boys ho s vervou nakopali do zadku). V neposlední řadě se pak vynalézavým Francouzem inspiroval Christopher Nolan při režírování dramatu Dokonalý trik. 



U verpánku nebudu


Přes okouzlení magickými triky se Méliès chtěl živit poněkud přízemněji – toužil být malířem. Pro praktické rodiče však něco takového bylo příliš éterické: „Půjdeš dělat štekle!“

 

Od rodinného verpánku ho na čas osvobodila vojna. Narukoval do kasáren poblíž Robert-Houdinova působiště a každou volnou chvilku trávil se starým géniem. Když si odkroutil tři roky ve zbrani, otec poslal Georgese do Londýna, aby se zdokonalil v angličtině a taky aby tam otevřel novou pobočku rodinného podniku. Mladíka nebavilo ani jedno, po večerech utíkal pookřát do divadel. Zaujala ho zejména kouzelnická představení mistrů Maskelyna a Cooka. Tihle dva přišli jako první například s iluzí levitace. Maskelyne pak svůj vynalézavý talent prokázal i jinde – navrhl třeba záchodový automat na mince. Svět britských eskamotérů udržoval v Mélièsovi plamen zažehnutý Robert-Houdinem a mladý muž čekal na příležitost, kdy bude moct pro svou vášeň naplno vzplát. Do Paříže se vrátil v roce 1885, úspěšně se ubránil rodinnému tlaku, aby si vzal za ženu bratrovu švagrovou, a raději se oženil s dcerou jistého rodinného přítele, která vládla tučným věnem.

 


Pak se obraz rozhýbal 


O tři roky později se starý otec rozhodl předat firmu synkům. Georges nelenil a svůj podíl okamžitě prodal bratrům. Obratem koupil divadlo Roberta-Houdina. V té době už měl za sebou několik vlastních veřejných vystoupení a i jako nový majitel divadla se činil jako výkonný umělec. Během několika let vymyslel desítky nových triků, do představení zařadil komiku, již viděl v Londýně a francouzské publikum na ni uslyšelo. O přestávkách diváky bavili automatonové, natahovací mechaničtí roboti, ať ve tvaru lidí anebo zvířat. Koncem devatenáctého století byla tahle hýbající se stvoření v Paříži v módě, jejich výrobě se věnovalo hafo firem. 


Kolečka zaběhaného světa se zasekla až 28. prosince 1895. Méliès tehdy vyrazil na první veřejnou filmovou projekci, jíž bratři Lumièrové uspořádali v pařížském Grand Café na bulváru Kapucínů, kde dnes stojí hotel Scribe. Na plátno se promítala fotografie s pouliční scénou. Náhle se dala do pohybu, kůň s povozem se hnali na publikum. „Seděli jsme tam s otevřenou pusou, užaslí a neschopní slova,“ vzpomínal na to Méliès později. Okamžitě bratrům Lumièrům nabídl deset tisíc franků za jednu kameru. Nedostal ji a musel se podívat po konkurenční technice. Obstaral si anglickou kameru. Zároveň v divadle začal promítat krátké filmy Thomase Edisona.

 


Pornu se nebráním 


Podle koupené kamery si Méliès brzy vyrobil vlastní, když jeho mechanici rozebrali několik Mélièsových automatonů. V tehdejší překotné době v Paříži ještě nebyly filmové laboratoře, a tak Méliès nakupoval v Londýně hrubý neperforovaný film, který se musel naučit vyvolávat. Filmařina byla v plenkách, stejně jako autorská práva. Kopírovaly se kamery i celé filmy, jež zatím postrádaly děj. Ovšem zatímco například Lumièrové vyslali kameramany do celého světa, aby zdokumentovali přírodní i lidské krásy, Méliès se ve své společnosti Star-Film věnoval zábavnímu programu. Už od prvních experimentů přicházel na zajímavé efekty – například když se mu v půlce záběru zasekla kamera, nezávisle na Edisonovi objevil stoptrik. V roce 1896 si Méliès začal na předměstí Paříže stavět vlastní ateliér. Byl to vlastně obrovský skleník, aby průhlednými stěnami dovnitř pronikalo co nejvíc světla. Kostýmy i make-upy se tehdy ladily do odlišných odstínů šedé, aby filmaři na vyvolaném filmu nežasli překvapením – barvy mohly na černobílém filmu vypadat všelijak. Méliès byl velmi pilný, do studia přicházel v sedm ráno a celý den se věnoval tvorbě kulis a přípravě scén. V pět hodin shodil montérky, odjel do města, aby už v šest byl v divadelní kanceláři. V osm už stál na jevišti, o pauze skicoval kulisy. Víkendy pak věnoval natáčení. Jel jako drak, do roku 1913 natočil 531 snímků. Vyzkoušel si každý myslitelný žánr, nejvíc si ale vyhrál s pohádkovými dobrodružnými příběhy. Sám v nich také účinkoval, pro ostatní role využíval ansámbl svého divadla. Objevil v něm i svou múzu, herečku Jeane d´Alcyovou. Mélièsovi se náramně zalíbila a později se stala jeho druhou ženou. Tak jako konkurence, i Mélièsova firma vyráběla pornografii. V jediném zachovaném kousku se Jeane d´Alcyová svléká do tělového trikotu a pak se koupe. Už v nejranější éře kinematografie také existovala reklama, Méliès točil spoty na čokoládu i kořalku.

 


Zpátky k podrážkám 


Postupem času byly Mélièsovy filmy náročnější a delší. V roce 1899 se pustil do ambiciózního kusu Dreyfusova aféra, v němž se věnoval židovskému kapitánovi francouzské armády, který byl neprávem obviněn ze zrady. Při promítání se nevrlí diváci porvali. Téhož roku natočil Méliès pohádkovou Popelku, čímž okouzlil publikum v Americe. V roce 1902 potom natočil svůj neslavnější snímek, Cestu na Měsíc. Trvala celých 14 minut, což byl režisérův rekord, a stála deset tisíc franků. Méliès prodával černobílé i ručně barvené verze. Ve Spojených státech se ale Mélièsovy zisky tenčily. Filmovému průmyslu tam dominoval Thomas Edison, a když viděl, jak se Francouzovi daří, snažil se ho vyšachovat ze hry obchodními zákazy. Ukázalo se však, že snadnější bude Mélièsovy filmy rovnou kopírovat a promítat bez povolení. Méliès proto otevřel kancelář v New Yorku a poslal bratra Gastona, aby si s americkými piráty vyřídil účty.


Méliès dál chrlil jeden film za druhým, po roce 1905 se mu však pomalu přestalo dařit. V jeho dobrodružných fériích se opakovaly na chlup stejné motivy, omílané příběhy se okoukaly, estetika výpravných kulis začala nudit. Tvůrce se však nezdával. V roce 1910 podepsal smlouvu s distributorem Pathé, kdy dostal velké peníze nejen za distribuci, ale podstoupil též právo posledního střihu. Měl velké plány, a tak mu nevadilo, že se zaručil i svým domovem a studiem. Režíroval velkolepá Dobrodružství barona Prášila, Dobytí pólu – a místo potlesku ho čekaly jen velké ztráty. Pathé proto začali jeho filmy sestřihávat podle svého, dokonce si na to najali Mélièsova ústředního rivala Ferdinanda Zeccu. V roce 1913 Méliès s Pathé skončil. Bratr Gaston zatím natáčel krásy Tahiti, ale materiál z jižního Pacifiku přicházel poškozený a exotické dobrodružství skončilo krachem celé americké pobočky. 


Když se Gaston vrátil do Evropy, Georges s ním odmítal mluvit, a to až do Gastonovy smrti v roce 1915. Méliès sám v té době už zkrachoval. Nedokázal se přizpůsobit novým podmínkám, přišel o peníze v Americe a potkaly ho životní tragédie. V roce 1913 mu zemřela žena, o rok později vypukla válka. Neměl chuť vyrábět filmy ani kouzelničit. Armáda mu ze studia udělala špitál, filmy zabavila a roztavila na podpatky. V roce 1923 pak jeho divadlo muselo ustoupit plánům na renovaci Haussmannova bulváru. Tehdy se už také Pathé zmocnili Mélièsova studia, na něž si distributor dělal zálusk už od války, tehdy ale kvůli dluhovému moratoriu nemohl zkrachovalci nikdo nic vzít. Méliès dokonal svou vizi ve zkáze sám, když spálil všechny zbylé filmy, kulisy i kostýmy. Zmizel ze společnosti, začal prodávat na nádraží Montparnasse. Jediným štěstím jeho pozdního života byl sňatek s Jeane d´Alcyovou, s níž pak vychovával pravnučku Madeleine. 



Objevený génius 


Až koncem dvacátých let se začali novináři pídit po osudu slavného vynálezce. Do světel zájmu se naplno vrátil v roce 1929, kdy proběhla velkolepá retrospektiva jeho díla – kopií bylo přece jen dost, času ani tvůrci samotnému se nepodařilo zničit veškeré svoje stopy. Louis Lumière pak v roce 1931 Mélièsovi předal Řád čestné legie a chvála se řinula ze všech stran. Filmaři se mu pak složili na pobyt v domově důchodců pro filmaře v Orly: „Mojí největší radostí je, že mám domov a chléb,“ svěřil se tehdy starý filmař. O pár let později kolegové přeměnili jednu prázdnou budovu v komplexu na filmový sklad a klíč svěřili Mélièsovi. Stal se tak prvním správcem podniku, z něhož se později vyklubala Francouzská filmotéka.


Na sklonku roku 1937 chřadnul a konec života strávil v nemocnici. Krátce před smrtí svým přátelům nakreslil perlící láhev šampaňského: „Smějte se, přátelé. Smějte se se mnou a smějte se za mě, protože já sním vaše sny.“ Zemřel 21. ledna 1938. Do dnešních dnů přežilo okolo dvou set jeho filmů a především plamen představivosti, tvůrčí ochota poslouchat sny a představy.

 

*

Vábí mne Vaše odhodlání ve tváři se znalostí spolehlivých bylin v herbáři

Mozartovy koule ve snáři a pilnost něhy účastna při bitvách s polštáři

já vlastním nefalšovaný včelí pud a Vy rozjíždíte celý úl dráždivý cool popud

vrkám do ústrojí, mrkám na madam jak expres vyslaný poštovní holub

bez holubníku zdravím holubinku, bez alkoholu dráždím pomalinku

očima kontakt 2 kuliček duhovek seřízené je máte opět švýcarsky na vteřinku

všechno nejlepší si přejte jako předehru, všechno důležité pro generálku

všechno do parády přihrávejte víc k premiéře a posuňte, Popelko pusou či posuňky Polárku

v pohárku s ledem upíjím český med se zázvorem protijed nebo znáte řecký jogurt z Penny

což není promyšleno korpulentně geometricky a lízám na lžičce jistě geny mocné Xeny

Dalskabáty hříšná ves tam není chcíplý pes, leč kamasútrami poměřovaný koumes

protože nestydatého chuligána strčí mazácky do kapes akrobat Vlastimil Harapes

krasobruslařce na olympiádě nepřebývá brusle, jako trubadúr o ní skládám puzzle

housle s notovým klíčem a mým chtíčem dovedou vyburcovat šmak v múze, která není kůzle

uprostřed neřecké svatby se zvířátky, prý poznáte, kdo se koncentruje na vrcholné dívčí vnady

zahaleny jsou šatečky Blanky Matragi pro Sandokanův nadhled srovnatelný s politickou písní Josefa Lady 



Méně nenávisti uspíší broučkům víc obdivu

méně předsudků více impozantní harmonie

méně slov víc obohacujících skutků

méně rozumu zákonitě více otázek

méně zubní pasty víc serózního hněvu z kousavého kazu

méně škodolibosti víc bohémské noblesy

méně mračících očí víc do dioptrií vpuštěného sluníčka

méně hudby víc žen i jakostních odrůd vína

žena je jak rozlévané víno, trpká jako šťovík,

sladká slaďoučká ve víru pulsující bravury a chutí

méně tajemná i ženská deziluze startující pro Desire

a hlavně začátek POEZIE ve hře reakce na štěstí.



Budoucnost zcela růžovou chuti Zinfandel
vášnivost hýčká slušivou u hodné Nymfy anděl
hodný anděl v rámci salsy lahodný objekt laskal, jako Pascal sváděl
žádné vylomeniny jen randílek andílek štramandu sem přiváděl
abstraktní pojem jako chytrá alfa správný kosinus
ta pravá má hezký účes jaký jí zkompletovali v kadeřnictví „Venus“
Milostivá, k Vám je vždy živý někdo snivý a dobrotivý, kdo není ani chvíli bezobsažná klapačka

kdo není už vymačkaná prázdná tuba a s kým není nudná ani lochtačka, ani do Vánočních statí pohádek klouzačka



Poznámky k tomuto příspěvku
Zeanddrich E. (Stálý) - 27.12.2017 > "

."
Doporučil 
<reagovat 
VíraEl (Stálý) - 30.12.2017 > PROBOHA,JO JE TO UJETÝ, CO PÍŠE, ALE TYHLE KOMENTÁŘE JSOU JEŠTĚ UJETĚJŠÍ,NA ČEM VŠICHNI TADY UJÍŽDÍTE?
<reagovat 
 mystikus (Stálý) - 30.12.2017 > VíraEl> díky za zastavení, ujetino nebo Felicie ojetino? Co je pro tebe více než méně? Slepice nebo její vajíčko?
<reagovat 
VíraEl (Stálý) - 31.12.2017 > Není zač :-)...to je na mě moc "filosofie" najednou, nic více ani méně, pa pa pa
<reagovat 
 mystikus (Stálý) - 31.12.2017 > VíraEl> zdar viktorko PM
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter