Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 22.6.
Pavla
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
BYT
Autor: Furia (Občasný) - publikováno 25.12.2017 (11:40:56)

Dívám se ven oknem svýho bytu. Chodníky a omítky baráků jsou pokrytý puklinama, to aby mohlo město volně dejchat. Narozdíl ode mě. Už asi tři tejdny mě při pokusu o plný nadechnutí píchá na plicích a kašlu. Psychosomatika tvrdí, že potlačuju emoce; že existuje něco, co bych rád řek, ale něco jinýho mi v tom zabraňuje. Možná na tom něco bude. Jeden člověk mi o mejch fotografiích řek, že z nich cejtí hroznou agresivitu. Ze způsobu, jakym aranžuju výjev na nich, jak jednám s rekvizitama a jakej význam jim přisuzuju. Chtěl jsem odpovědět, že někde si ji vybíjet musim, ale rozmyslel jsem si to. V noci se mi často zdá o tom, že jsem někde uvězněnej a nemůžu najít cestu ven. Nebo že mě někdo znásilňuje. A překvapivě mi to nevadí. Ale ani se mi to nelíbí. Vlastně mi to je docela lhostejný, jako když vás někdo pořád buzeruje kvůli jedný a tý samý věci. Po čase to prostě...tak nějak přestanete vnímat. Vlastně mi v poslední době začalo bejt hodně věcí dost jedno. Je to totiž jedinej způsob, jak můžu se svojí osobností vnitřně přežít.


V bytě je chladno, okna jsou ale i tak opocený a je tu zadejchanej vzduch. Ten byt je vlastně docela tuctovej, ačkoliv se tváří poeticky. Žiju tak, jak bydlim. Jsem takovej, jak žiju. Jsem svůj vlastní byt. Moh bych vám vyprávět o tom, jak tu každej pátek pořádám večírky, při kterejch si pouštíme Milese Davise, vykouříme haldu cigaret a vedem opilecký debaty o kultuře a politice, ale ten příběh by nebyl pravdivej. Upřímně řečeno tu už hodně dlouho nikdo nebyl. Nikoho jsem sem už dlouhou dobu nepustil a ani vlastně nechci. Poslední člověk, co tu byl, mi urval topení a prohodil ho oknem a ono padalo pichlavě studenym vzduchem, padalo ze šestýho patra a málem spadlo na hlavu Vietnamci, co zrovna dole procházel. Pak jsem musel nějakou dobu spát s oknem provizorně zadělanym sáčkem do koše a lepenkou, protože jsem neměl na opravu. Byla tehdy zima a v noci hrozně mrzlo a v těch nejhorších chvílích, kdy jsem byl už vážně promrzlej na kost a drkotal jsem zubama, jsem si představoval, že jsem mrtvej; že jsem mrtvej a jsem v rakvi, která se pomalu blíží do kremační pece. Pak mi bylo aspoň trochu teplejš. A od tý doby jsem tu sám. A tak mi to i vyhovuje. Mám svoje knížky, psaní a umění. Vlastně mi tu nic mi tu nechybí. Občas byt pořádně vygruntuju, vyčistim jeho každičkej milimetr, nakoupim serepetičky a vyzdobim si ho, dám si na tom vážně záležet, ale dělám to jenom pro sebe a nikomu ho neukazuju. Jenom tehdy mám jistotu, že mi výzdobu nikdo nezkritizuje a nikdo mi tu nic nezničí.


V mym bytě už bylo plno lidí. Některý jsem sem pozval z vlastní iniciativy, některý se sem prostě vecpali. Často se stalo, že jsem je vyhodil kvůli tomu, s jak kritickym výrazem si prohlíželi moje záclony /ještě, že jsem jim neukázal sklep/. A nebo kvůli tomu, že chybně interpetovali seskupení obrazů, který mám nad postelí, a drze vytvářeli vlastní závěry, přičemž jistota, se kterou tuhle interpretaci pronášeli, byla víc než zjevná. Tolikrát usouvztažňovali věci v mym bytě s věcma ve svým bytě nebo v bytě jejich známejch... Lidi hledaj podobný znaky, aby mohli skutečnost nějak kategorizovat, a to i na místech, kde ty znaky vlastně vůbec nejsou.


Jednou sem možná zase někoho pustim. Odemknu, odstranim řetěz ze dveří, posunu zástrč. Otevírání dveří bude trvat dlouho. Pokud ale dotyčnej posečká, bude to znamení, že se vážně chce podívat dovnitř. Tentokrát už ale nebudu uklízet. Plíseň ve spárách mezi kachličkama nechám volně růst, nesundám pavučiny z rohů, nezametu chuchvalce vlasů z podlahy, nevyvětrám. A teprve tehdy, když bude návštěvník k mýmu bytu v tomhle stavu přistupovat jako ke galerii, teprve tehdy ho možná nechám, aby se ke mně nastěhoval. Ale jenom možná.







Poznámky k tomuto příspěvku
P.V.Ctihodný (Stálý) - 25.12.2017 > Trochu divný, trochu legrační, trochu depresivní.Nápsáno čtivě.
Body: 4
<reagovat 
 Furia (Občasný) - 25.12.2017 > P.V.Ctihodný> Děkuju.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter