Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
DO OČÍ ...
Autor: Tomáš Kroc (Občasný) - publikováno 10.4.2018 (09:25:21)

Podzim

(na motivy staré čínské básně)


Podzimní listí do větru padá

Utkáváš rubáš podzimní růži


Vydáš se na cestu

Dalekou cestu

Cestu

co nekončí

Cestu co neustává


Vydáš se na cestu

od města k městu

Tam potkáš lidi

co jinde nepotkáš  …














Nikdy jsem tam nebyl



Zvedám ruce k závojům vypůjčených hvězd

Rozhlížím se po údolí ohňů

Pokládám  bodláky

do klínů milosrdných samaritánek


Lidé v maskách

se chystají snít

prastarý sen o probouzení


Jsem cizinec

Zabil jsem pro kapku vody

Co moje matka?

Nevím …

Prosím?

Ne!

Tam jsem nikdy nebyl …










Hlavy

(Briser ton tete … )


Až uvidíš hlavu

s očima od trávy

Vezmi kámen


Až uvidíš hlavu

s azurovým mozkem

Vezmi kámen


Až uvidíš hlavu

s očima z marmelády

Vezmi kámen


Až uvidíš hlavu

s modravými rty

Vezmi kámen

Rozbij tu hlavu


Až uvidíš hlavu

s vlastníma očima

To nebude nic

Jen celkem všední umírání hlav


Vezmi kámen

Rozbij tu hlavu



U kašny



Tisknu tě u kašny

Bdělé oči jablek

Tisknu tě u kašny

Nohy pod fialovou sukní


Tisknu tě u kašny

Drtím tě

Spaluji


Zvětralý kámen sladkoticha

Vodotrysk tryskohlavý


Tisknu tě u kašny

ze zvětralých kamenů












Nikomu nic


Nikomu nic

A ani teď

Zeleň

Žluč

Karmín

Hněď

Nikomu nic



Bezradní svůdci zeptají se tiše:

“Kdo jsi  

že nebojíš se vlhké zimy? ”

Ty jim neodpovíš

Ani omšelými rýmy

Ani hořkou čarou cigarety

která leptá noc



Volat o pomoc?

K čemu …

Na místo zlého činu

přece jako první přicházejí hyeny

a přilétají supi?!




Nikomu nic a ani kdysi

Podpisy na dopisy

Pokrývat paměť kaligramy

Ne!

Nejde o paměť

Jde o všechno!























Budeme …


… zpívat u politých stolů

Budeme žít

a pak klesnem spolu

do náruče dívky

            co kosu nosí


Budeme jednou

někdy

někde

čekat na otázku:

”Co bylo ve štěstí?”


Odpovíme pak biřicům noci:

“Ne tudy žádné nohy nešly …”


Budeme sedět podél cesty

Sešlí

Nebudem?

Budem!

Chceš - li

Pavučiny budou vroubit včerejšek







PO BOUŘI



Bouřka ztlumila palbu tympánů

Ulice zvlhla jako oči panny


Břízy přicházejí v zástupech

Kondolují loutkám knihkupců

oděným do květovaných kuten


E- maily císařů

        a dalších blaho-sklonných pápěr

Telefonní linky se  zauzlovávávávávají  …



Večírky u pekelného grilu

Pojídání masa ze šílených krav

Odb(p)orný servis

Šílenství Nových zpráv

Obludný byznys krys


Netopýři pěšky putují

k dálnicím do Provence ...







KDYŽ


… naposled jsem marně spěchal

a chodil  pak po prázdném nástupišti

(v té chvíli nezbývalo žádné příští)

slyšel jsem tvá slova:

“Neujelo ti těch vlaků nějak moc ?!”


Když ujel první

říkal jsem si:

“Žádný další vlak mi ujet nesmí”


Když jsem zíral na červená zadní světla

druhého

a  pak čekal na třetí

znělo mi jen v hlavě:

“Incensis pater quantum …”


Dnes už ty vlaky nepočítám


Toho červnového večera

(bylo myslím třiadvacátého)

jsem dokouřil darované´doutníky

a zbytek noci prochodil

ulicemi Malé  Strany a Smíchova


V Kinské zahradě

v  místech

kde jsem se jednou vznášel

jako můra nad propastí

vlály závoje světel svatojánků


Ve čtyři ráno

jsem si pod Petřínem

připil se sochou stojící  uprostřed kašny

frankovkou přímo z láhve


To bylo tehdy

když naposled jsem marně spěchal



















SVOU MANDOLÍNU …



…  naladil jsem možná nejpřesněji

a potom drnkal

na ty polonaladěné struny

Znělo z nich cvrlikání cikád

Vonělo z nich víno


Zapálil jsem si

po dlouhé době

dýmku

Kouř kreslil na sklo okna

            RTG snímek  mojich plic


(V těch chvílích umíral můj

            otec na rakovinu)


Mandolína bylo tvoje tělo

Víno bylo krev

A ty akordy?

Moře ...







ŠACHOVNICE



Polem táhnou stáda PĚŠCŮ

Káňata pomlouvají třešně

Mají prý plody bez pecek


KRÁL kouří cigaretu ve višňové špičce

a promlouvá k břízám


STŘELEC sedící na chrpě

naslouchá DÁMĚ s větrnými vlasy


V dálce se tyčí VĚŽE keltských hradišť


Cikády v obilí jsou černí JEZDCI

pádící naproti vstříc podzimu













KDO NAUČÍ PTÁKY ZPÍVAT ?



Vyhnali jsme ptáky z  polí

          luk

             a lesů

Krajina  poleprázdná

Krajina lesopustá


Krajina lesoprázdná

Krajina polepustá


Ptáci

osídlili parky vprostřed měst

             křoviny podél dálnic

             zarostlé zanedbané jabloňové sady

(Slavíci prý nejraději tlukou  

na rumištích

mezi ojetými plášti pneumatik …)


Mláďata naslouchají pláči motorů

dusotu klávesnic

předení tiskáren

střelbě a výbuchům z televizí






Jejich písněmi brzy budou znělky telefonů

(Jistý profesor  Švédské akademie

pokřtil svého zahradního špačka Nokia)



Kdo naučí  zase ptáky zpívat?


Kdo

naučí zpívat nás?!























KASPAR  von KASPERL


(Pokus o životopis)




Zrodil se v komedii dell¨arte


V Lyonu ožil pod prsty Loutkáře


Řečnil a bavil

Kázal nesmysly


Svými

nesmyslnými smysly  chápal se současnosti

na jarmarcích i na barikádách


V  Plzni mu odhalili pamětní desku


když jeho místo po boku Spejbla

zaujal Hurvínek

nastal

definitivní  konec

Starých dobrých časů



Neděle u řeky



Brodít se vodou v zátočinách řeky času.

Hejna letošních rybek okusují oblázky porostlé šedavými řasami.

Prchat před bílými psy,rozhánějícími hejna kachen.

Po hladině plují kusy igelitu. Jako závoje utonulých Ofélií.

Smaragdové klenoty ledňáčků.

Vykotlaná vrba.

Ztracená pramice, zapletená do rákosí po včerejší povodni.

Psát verše do černého bloku a mlčet.

Mlčet,mlčet,mlčet …




















Konverzace



     Nikdo déšť neudělá z ničeho. Ten večer taky nikdo nezmění. Prohýřili jsme noc a pak jsme o tom povídali rybám.

   V šedivých rukavicích mlhy jsme podepsali Savojský dokument.

 Před záblesky hrotů našich per rybky asi nikdy nepokleknou, ale také nikdy nepřestanou volat: “Nepiš o tom!  Nepiš o tom!”

Byla to hrozná konverzace. Hrozná jak prohlížení diorámat deště.

  Jednou zmoknout - bezdeští.  Podruhé zmoknout - neštěstí?

Zmoknout potřetí to už je o debatu …

 Chvátáš nekonečně v podloubích.

 Ředitelky zámků na kopcích - ty dozorčí čisté rasy  anebo čistého třídního původu, teď zásobují úřední šimly kapitálu zbytečnými tiskopisy.

   Pegas, chcípajícího hlady, v okovech vede neviditelná ruka na jatka ...






Poznámky k tomuto příspěvku
zochrova (Občasný) - 10.4.2018 > no pořádný kus jsem s přečetla a musím říci,že se mi to líbí,kam chodíš pro inspiraci
Body: 5
<reagovat 
čtenář Milan - 11.4.2018 > Máš moc pěkné verše, ale příště je rozděl do více příspěvků, takto podle mne lidé ty poslední už nepřečtou
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter