|
| Vlastní literární program na Skleněnce v Brně jsem pravda včera příliš pozorně nesledoval, |
|
| ale zde strávený čas jsem využil k dopsání jedné vlastní básně a také k několika zajímavým rozhovorům. |
|
| Popovídal jsem si například s děvčetem, o kterém se domníval, že je mladší sestrou básnířky Kristy Kašpar |
|
| - ale ona tvrdila že prý ne, že s ní nemá vůbec nic společného. Hm. |
|
| A nyní již avizovaná báseň |
|
| krmily včera u nás holuby |
|
| krmily včera u nás holuby |
|
| tohle já prostě nikdy nepochopím |
|
| ženské |
|
| krmily včera u nás holuby |
|
| to já si holt |
|
| k nim zachovávám jistý odstup |
|
| ale nebylo tomu tak vždy... |
|
| třeba v Klatovech |
|
| tam jsem si koupil |
|
| za poslední drobné |
|
| linecké cukroví |
|
| a pak se bokem posadil někde na lavičce |
|
| a myslel |
|
| že budu mít klid na snídani |
|
| ale ono néé! |
|
| kde se vzali |
|
| tu se vzali dva kačeři |
|
| zobáky |
|
| jim jenom klapaly |
|
| a mě to prostě nedalo |
|
| a ty linecký kolečka |
|
| jsem je nechal sníst |
|
| ale |
|
| že bych je krmil úplně dobrovolně |
|
| to asi ne! |
|
| krmily včera u nás holuby |
|
| a tohle já nikdy nepochopím |
|
| ženské |
|
|
