Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Syndrom nezdravých budov
Autor: Aaen (Stálý) - publikováno 4.2.2020 (10:48:22)

 

 

Tato povídka je fiktivní. Osoby a události v ní jsou smyšlené.

--------------------------------------------------------------------------

 

 

Syndrom nezdravých budov

 

Až čtyři pětiny veřejných staveb v ČR způsobují lidem takzvaný syndrom nezdravých budov, a tím i syndrom vyhoření. Problém souvisí s kvalitou vzduchu v interiéru i dalšími podmínkami. Nejproblematičtější jsou otevřené kanceláře, takzvané open space. Vyplývá to z údajů Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví.

 

Ráno. Brzo ráno. Nevyspalej vstupuju do kanceláře a je to tu zas.

Říkám: „Hej lidi máte taky ten pocit?“

„Có?“ odvětila kolegyně s trochou moravské zpěvnosti.

„Jako bysme žili v kanceláři opic,“ odpovídám jí.

 

Právě přichází kolega Holanďan a říká:

„Hey guys do you have the same feeeling?“

„Ano, zas je tu smrad,“ odpovídám mu česky, protože mi nerozumí. Myslí si, že neumím anglicky, takže se s ním nemusím bavit. Aspoň o jednoho člověka na bavení míň. Se zbytkem kanceláře máme bohůmžel stejnou mateřštinu, tak se občasné odpovědi nebo reakci nevyhnu, no a počítají s tím, že jim rozumím.

 

„Telefon mám zapatlanej furt blbej!“ vykřikla moje sekretářka Ida.

„Ty nedáváš pozor, jsi úplně zbrklá,“ obořila se Ida na Lenku.

Lenka se ušklíbla. Někdy to dělám podobně a myslím si svoje, někdy se tu zhádám. Chce to vyvážit, jing a jang.

 

Venku prší a sněží. Přichází úplně promoklej šéf v koženém nízkém klobouku a já na něj volám: „Mrakomor!“, celá kancelář se mu začala smát a on asi pak taky. Tak on si myslí, že jsem blázen, tak to toleruje. Ještě jsem řekl „Pan Tau!“ a ještě jsem to všem poslal do mailu. „Přišel Pan Tau“. Kopii na šéfa jsem samozřejmě neposílal, to by už nebylo vhodný. Šéf před asi dvěma lety říkal, že když na něj mluvíme dva najednou, tak neví. Tak mluvíme vždycky ve dvou (tři lidi je moc, to by už bylo nápadný). Teď nás mluví všech jedenáct a říkáme „Mrakomor“, ale zase aspoň říkáme to samý, tak mu to ramka celkem pobere. A kdyby ne, nejde o nic pracovního.

 

Jeden grafik odchází, druhej nastupuje. Třeba je to »syndromem nezdravých budov«. Za poslední 3 roky, co tu dělám, nás tu zůstalo 5 ze 40, což mi připomnělo název jedné loterie. Já tu furt jsem, je to tu pro mě i přes syndrom nezdravých budov zdravý. Nevyjdu ze smíchu celej den, smích léčí. Zbytek dne je pak ticho. A ticho léčí taky. Pustím si pak obvykle do celouzavřených sluchátek debut od Machine Dead.

 

Čichovými buňkami moc nevynikám, tak mi to tady nevadí. Někdo má čichový, někdo mozkový. Holky u nás jsou spíš takový zvířecí. Zkrátka je tu denně smrad a nesmí se větrat, pokud tu je moje sekretářka Ida, protože jí táhne na nohy. A Ida tu je pořád, každej den. Má krátký kalhoty a krátký ponožky a táhne jí na kotníčky. Ida je v pohodě a je hodná. Dokáže toho unést hodně, na spoustu situací nereagovat, ale nesmí jí táhnout na ty kotníčky. A dneska navíc přišla s mokrýma nohama. Já jí říkal, kup si goretexy a nenos furt ty rozkřápaný glády. Ale prej je to známka punku... Nový si nekoupí, protože prostě tyhle jsou ty její. Nový kalhoty taky ne, protože k těmhle má vztah a něco s nima zažila. Má to tak i s mobilem a jak je na tom se spodním prádlem, nad tím nepřemýšlím. Připomíná mi to lidi „sběratele“, jak doma pořád něco sbírají a pak se v bytě nehnou a mají tam cestičky mezi odpadem a je to jeden velký smeťák.

 

V marketingu přibývá jedna blondýna za druhou. A chodí do práce každý den osprchované. Já ale nepracuju v marketingu.

Venku je sychravo a sněží.

Za oknem.

 

„Toho doktora máš omluvenýho v práci a pak jsi byl ještě dýl v práci,“ zase slyším, jak se tu řeší docházkový systém.

„Refreshni si to.“

„Já tě slyšim.“

„To je marný...“

 

„Dobrý den, nashledanou, tady grafika, já jenom objednávám obědy, nějak to blbne, no, dobře, nashledanou, tam chumelí, to je ten důvod, proč to blbne,“ zní koodinátorka z druhého koutu místnosti. Aspoň zkoordinovat jídlo by bylo dobrý...

 

Ani se nedivím, že se mi smajlík „biohazard“ začal objevovat na Facebooku pod záložkou „Aktivity“. Už i já začínám cítit, že ovzduší není v pořádku. Podobný jako čistička odpadních vod pod urbexovýma kasárnama v Horních Počernicích. Tam jsou taky značky biohazardu. Někdy mi přijde, že Facebook je napojenej nějak trochu na můj mozek. Stejně jako firemní intranet. Spousta nepravděpodobných synchronicit, Jung, Tesla a Carroll by měli určitě radost. Je zle, došel mi zelený pu-erh. Většina lidí má roušky, Michal si opatřil kromě stínítek k monitoru (Ida pořád rozsvěcí prostřední zářivku) respirátor s aktivním filtrem.

 

Grafik mele něco o výpravě do Tibetu, nikdo ho neposlouchá. Koordinátor prohlásil, že někomu brzo vymění zubní kartu.

 

„Přes noc to zmrzne a ráno bude veselo,“ řekla Ida.

Je to asi známka punku.

 

 

www.aaen.sweb.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter