Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 4.7.
Prokop
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Já netvrdím, že je pravá lepší než levá, ani obráceně tomu tak není
Autor: svatá Bohuslava (Občasný) - smazáno


Poznámky k tomuto příspěvku
Čtenář - 29.6. > Radši si běž umýt prdel, píčo zasraná, když neumíš napsat citlivou báseň jako my. Však mi tě odsud vykopeme, už se na tebe vaří voda, svině jedna. Naložíme s tebou jako s Trefancem, prasnice smradlavá! Těš se!
<reagovat 
Čtenář - 29.6. > Přesně tak. Tenhle pederast sem nikdy nedal ani jednu báseň, chtěl by nás ale poučovat. Proboha už ho vyhoďte, kdo se má na to pořád dívat! Přitom tolik opravdových Mistrů by chtělo na totemu publikovat, ale tihle je vždycky odradí. Hanba! Fuj!
<reagovat 
Čtenář - 29.6. > ???

BOHUNĚ ZAS JEBE😈😈😈😈😈
<reagovat 
Čtenář - 29.6. > Jak již všichni, co čtou mé články, jistě ví, tak jsem se nepříčetně zamiloval do ANČI z prasečince, do TONDY, do JUDLÍNY, to vše je ONA, má jediná!

Minule jsem jí nabídl věčnou lásku, která obsahuje i každodenní uspokojení její nezřízené sexuální touhy až do mokrého vyvrcholení a to jak do pičifundy, tak i obšírného, ničím neohraničeného, přetékajícího análu!
Bydleli bychom u nás v prasečinci, daleko od všech, blízko do nebe!
Vím z jejich chtivých komentářů Mistrovi, že i ona nyní bydlí kdesi mezi prasátky, takže by to pro ni měla být hladká nenásilná změna bydliště…

ANČO, proboha tě prosím, OZVI SE MI!
Mám strach, že když sis přečetla o velikosti mého klobana, že ses vylekala a chceš buď utéci ze země, či hodláš spáchat sebevraždu!
NEDĚLEJ TO!
Já ti slibuju, že budu něžný jako kdybych prcal kozu poprvé.
Bude to lahoda, neboj nic, slibuju ti, že vystříkneš jak rozšlápnutej švestkovej knedlík!
ANČO – POKLIDIL JSEM V PRASEČINCI, VYLEŠTIL JSEM SUKOVICI,
jsem připraven na tvoji návštěvu!!!

POPIS ANČI…

je malá až krpatá, má hrb, ale pro roztouženého kocoura to není důležité,
je pidlovoká, takže bacha, aby si vás nespletla se mnou, je nahluchlá a nezná pravopis, POZOR! Neříkejte jí básně, bude si myslet, že jí nadáváte, je totiž zpola negramotná, každopádně je to ignorantka a na půl mozku debilka. Na druhou idiotka.
Dle informací zasvěcených se liší velikost jejích ňader, něco mezi lentilkama a prověšenýma osmičkama. Nejspíš má 1 kozu tak a druhou tak, má beďary po celém těle i ksichtě, na prdeli velikosti kaštanu. Pozor na jejich vystřik, noste sebou ochrané brýle a pokud možno i brýle mámení…
Nohy má do X, to je zjištěný, jsou krátký a tlustý jako sloupy.
Je plešatá, miluje debilní rap, fetuje a chlastá, často zvrací!!!
Je všude chlupatá, prý nejvíc na kozách a prdeli, takže, jste-li slabší na žaludek-neošahávat, nicméně ona stejně smrdí na dálku, tak na ní moji prosbu křičte z odstupu! Je možné, že se ten ukrutnej smrad bude snažit překrýt kradenou drogerií, nějakými pánskými či zvířecími spraji, to je její největší gustíčko.
Má kníra jak Rumcajs a taky takový břicho. Je prakticky bezzubá, myslím, že se tomuto chrupu říká VYPÁLENÉ OHARKY.
Ukrutně, ale opravdu ukrutánsky jí smrdí z držky. NIKDY NEZAPOMENEŠ!!

A přesto už ji miluji! Je mojí jedinou královnou a u mě v prasečáku bude ozdobou.
Je to má princeznička a já chci být její prasečí pán a král!
Její vládce i sluha, její rohožka i otrokář, její Radek KUCHAŘ i Patrik BERGER, její Jágr i paní Jágrová (touží být jako Jágrova matka, víc než Kopřivka…

JUDLÝNO, ty děvče moje perverzní, chci ti být věrný až do naší blízké smrti,
chci tě klátit celé noci, horem dolem bez pomoci a jsi-li chlap – NEVADÍ, stejně to nacpem do řiťáku až ti shoří prdel!.
OZVI SE na A MYSTIKUS, zapřísahám tě, ANČE!

PROSÍM, šiřte tuto prosbu všude po republice, pošťáky prosím, aby zašli i do míst, kam se nikdy neodvážili, do zakopaných kyselých prdelí, do hanbinců a bordelů, do clubů pro transky a buziky, základních i zvláštních škol ale i starobinců (je jí něco mezi 12-66 lety, není to pro její obludnost poznat a pro mě to není důležité).
LIDÉ BDĚTE a DOPŘEJTE NÁM TU NAŠI LÁSKU!
)na Totemu ji najdete i pod novými nicky jako třeba

Děkuji, A MYSTIKUS
<reagovat 
 svatá Bohuslava (Občasný) - 29.6. > čtenář> Dobrá práce nudlo. Dalo ti to hodně práce, což? Zasloužíš ocenění. Tedy: ač na rozdíl od tebe egil nepoužívá vulgární výrazy, dobytci jste oba stejní. Je hezké, jak poctivě vykračuješ ve stopách svého učitele. Jen tak dál, jen tak dál.
<reagovat 
 Čtenář - 29.6. > svatá Bohuslava> BLBKO!!!!! TAKOVÝ PORNO JAKO PÍŠE EGIL TY SI NEVIDĚLA ANI V HUSTLERU, PÍČO POMRDANÁ.
<reagovat 
 Čtenář - 29.6. > čtenář> Ten dlouhý text je neuvěřitelný. Jeho autor, samozřejmě julián, se v něm na mnoha místech zapomíná a prosí nejen o pozornost, ale zejména o sex. Doprošuje se člověka, kterému se posmívá a tvrdí, že je ze všech nejškaredější. Existuje něco víc ponižujícího? Snad jen se v 65 letech doznat, že si nikdy neštrejchl. Ale to už je zase ten julek a - pořád dokola. Bože bože. Mně je ho snad i líto, mamrda zlýho.
<reagovat 
 Čtenář - 29.6. > čtenář> Héj! Opatrně s tou lítostí. O tohle nudlovi jde především. Vynutit si soustrast. Už nám tady stokrát oznamoval, že zejtra umře, takže bacha! Aby fakt neumřel. A kým by jsme se pak na totemu bavili, že?
<reagovat 
Čtenář - 29.6. > Píča Bohuna zase trpí samomluvou. Když tě to nebaví, a jestli tomu rozumím, tak mystikus to psal tobě, tak proč to dokola čteš a pořizuješ si i kopii, a proč nám to sem dáváš, mě tvoje intimní hrátky nezajímaj" Jestli nemáš vlastní příspěvky, tak jdi do prdele!"
<reagovat 
 Čtenář - 29.6. > čtenář> a bude hůř lakatoš, bude hůř:)))
<reagovat 
Čtenář - 29.6. > Předpokládám, že básně v této sbírce nebyly napsané „na jeden zátah“, ale vznikaly v průběhu určitého času. Budiž mé hypotéze oporou neznatelná, až nahodilá, „příběhovost“ jednotlivých básní, seřazených tak, že máme po dočtení dojem, že jsme byli přítomní velmi soukromému příběhu.
Název sbírky dobře vystihuje její hlavní tematické vymezení: psaní básní jako vyjádření a katalyzátor hlubokých vjemů a rozjitřených emocí. Škoda, že Jiří nenašel odvahu zařadit úvodní, a vlastně titulní, báseň Pero a slzy také na úplný konec. Mohl tak potvrdit jednu pravdu; že tvůrčí člověk má potřebu a přetlak své boly a radosti transformovat do uměleckého díla. Nikdy se mu to ale vlastně nepodaří. Je to totiž nekonečná cesta, kterou například dobří básníci podstupují znova a znova. Po dopsání básně jim mohou zůstat na tváři zase ty slzy - a pero na stole, připravené zase psát.
Tomešova poezie má opravdovost a naléhavost mladého, ve světě a ve svých pocitech ztrácejícího se, kluka. Jiří nemusel sahat po expresivních výrazech, ani scházet do slzavého údolí, aby mohl vyjádřit zmatení, hledání, trápení, vztah ke smrti, milostnou extázi a pochybnosti teenagera, který stojí na startovní čáře dospělosti.
Místy jako by ale bohužel volil opačný postup; s liknavostí volí výrazy, které nesouzní s poselstvím některých básní a srážejí je tak někam dolu, kde by taky mohly zůstat ležet zcela nepovšimnuty. Tahle pohodlnost se projevuje v nadužívání archaismů (lapit, pravil...), koncovek infinitivu –ti, podivný slovosled (Stínem nese se snob..., Hrobu ticho prořízl výkřik... ) a ve výsledku jsou to někdy podivné rýmy. Navíc chatrná tisková příprava sbírky srazí několik básní téměř na kolena.
Pokud odhlédneme od těchto kazů, setkáváme se s autorem, který nám několika způsoby dává nahlédnout do svého srdce, do tajemství své mysli a labyrintu své duše. V básni Bití času si velmi cením až erbenovské baladičnosti. Hodiny bijí / -BIM... BAM- / Jediné co vidí, jak potichu / umírám. / Ručičky tikají / -TIK, TIK, TIK-/ ptáci venku vzlétli / nezbyl ani jeden z nich. / Kyvadlo se kýve, / ........................... / Strom se větrem hýbe. / Smrtka s kosou ve dveřích. Působivé je i letmé navštívení romantika Karla Hynka Máchy v básni V hlavě. „... láska je člověku co věznice, / okovy na duši a srdce dělí se...“ Tyto návštěvy klasiků jsou samozřejmě jenom vzácností, protože Jiří je především svůj. Dokazuje to nejsilněji v mé oblíbené básni JK, kde skvěle využívá zkratku: „Milenci v mechu. / Tisíce vzdechů. / Bez dechu. / V lehu. / Něhu. Nebo v básni Snad z hrudi nevyskočí vytváří atmosféru a namíchá k ní něhu s krutostí: Šepot a dotyk, / očí pohled, / lehni si na zem, nedělej povyk / luna už ztratila nad námi dohled. A konečně působivost některých básnických obrazů: Lepím na stěny zežloutlé jizvy. / A do zbytku těla stíny malují / zbytečný kraj v básni Malování.
Čtenář Tomešových básní se nemusí brodit žádnou změtí nejasných metafor a nepřipadá si jako luštitel složitých křížovek. Jiří nám otevírá svoje srdce a my k němu nemusíme hledat klíč, protože nám ho sám vkládá do dlaně. Mohlo by se napsat: pořád ty samé problémy, s láskou, s holkama, klukama, „přítelíčkování“ se smrtí a hledání Boha o pomoc. Ne. Každé srdce je přece jiné. Každý bolestný i radostný prožitek je odlišný a každé nalezené štěstí je původní. Žádná otevřená zpověď dobrého básníka není stejná.
Jak jsem napsal na začátku zamyšlení nad Tomešovou sbírkou, jde ji číst také jako příběh. Pravidelně se opakující motivy a návraty k některým obrazům a vjemům vytvářejí pro pozorného čtenáře skrytý příběh jednoho mladého citlivého kluka, který nás vede s rozsvícenou lampou, pod svitem Měsíce, v záři Slunce a v doprovodu přítele Boha hustým lesem a cestami svého nitra. Hledíme s ním k nebi, kde nateklé mraky co chvíli spustí déšť, aby ten smyl všechny těžkosti a strádaní. Díváme se pod sebe na zem a šlapeme do špinavé kaluže, a na tom místě slyšíme rozhovor se zakalenou louží: ...“Jsi plná neštěstí,/ a přece nepláčeš!“/ „Život je nádhera, než slunce mě / vysuší, / chci si ho užít!“ Necháváme si vyprávět o prvním milování, které nebylo tím, čím mělo být a cítíme při tom pod nohama vlhkou hlínu, nasvícenou studeným svitem Měsíce, a ještě horký zválený mech.
Když se ale přiblížíme na konec putování, na obloze spatříme Slunce a Měsíc, jak jsou najednou spolu a vedle sebe. Oba jsou rozdílní, / jeden modř a druhý zář, / láskou jsou opilí, / však bez sebe truchliví...
Shlédneme znovu na zem a zjistíme, že stojíme v lese, kam se kdysi chlapcova bolest uchylovala do své samoty a hledala naplnění lásky. Ale tentokrát jsme na Měsícem osvícené mýtině a vnímáme, že láska a touha dvou milenců tu konečně našly svůj prostor. Ale něco za něco. Bez stromu – přátel. Lesy / nám mýtí.
Spustil se déšť a my se schováme do kostela, který jsme před tím jen obešli, a šli dál. Teď se tam chce totiž básník před lijákem schovat. Už ví, že provazy lijáku nesmyjí jeho bolesti a trápení. Může to být jenom hluboká vroucí modlitba. A přítel Bůh? Konečně má taky jméno: Amor!
Jako bonus je do sbírky zařazena báseň Omluva vlasti, omluva lidu (Poslední slova E. Háchy před jeho věčným odchodem podle J. Tomeše). Ačkoli se může „na první dobrou“ zdát, že se tato poměrně dlouhá báseň vymyká z koncepce celé sbírky, podle mě tomu tak není. Je totiž upřímným soucítěním s chybujícím člověkem, který umírá sám a většinou národa zatracený. Tomešovo hluboké souznění a básnická suverénnost v této (téměř) poémě překrývá i jistou kompoziční děravost a nabízí vskutku neobvyklý zážitek na závěr.
„Když se mě zeptáte, co je moje poezie, musím vám odpovědět, že nevím. Pokud se však zeptáte mé poezie, kdo jsem, řekne vám to.“ Tahle slova chilského básníka, novináře a nobelisty Pabla Nerudy (1904 – 1973) si Jiří Tomeš zvolil tak trochu jako vysvětlující motto ke své sbírce. Jiří nám skrze svoje básně řekl o sobě hodně, možná to tak ani nezamýšlel. Jejich přednostmi je naléhavost, s jakou sděluje, kým je a co cítí. A také poctivé hledání (a nalézání) básnického výrazu.
A to vlastně v přímém přenosu.
P.S. Sbírku básní Jiřího Tomeše Pero a slzy si můžete zakoupit ve slánském antikvariátu na Komenského náměstí.
<reagovat 
j.f.julian (Stálý) - 29.6. > BOHUNO, DOHODNĚME SE TAKTO - ty budeš všem kdo použije vykřičník a kdo napíše báseň říkat julián a na oplátku nám každý ráno prozradíš jestli budeš ten den za ženu, či muže, jestli budeš Bohuňa-Zkouška-Vikoš-Jára z bobří hory, nebo ty další nicky, či jestli budeš ten den trolit jen anonymně...

OK? Poradil bych ti, ale už vím, že by to bylo marné, raď někomu, kdo nesečte 1+1...
<reagovat 
 Čtenář - 29.6. > j.f.julian> ae to víš že se dohodneme nudlajzo:))) povídat si budeme, navzájem polemizovat o sluníčkářích. no s kym jinym než se sprostym neodpaněncem, že jo, vo nic jinýho lidi na totemu neusilujou. lakatoš lakatoš:)))
<reagovat 
 svatá Bohuslava (Občasný) - 29.6. > j.f.julian> Tak jo! Dneska jsem tedy Bohunka, zejtra budu Trefanec z Plzně. Každou druhou sobotu vikoš, o vánocích žaža, na státní svátky Jára z opičí hory, na dušičky Sklenář, v přestupný rok a každé první úterý v měsíci mistikus, za krubobití Zkouška. A ty si lakatoš. Bože bože, něco tak blbýho se fakt málokdy vidí:))).
<reagovat 
Sallybill (Stálý) - 29.6. > Tohle byl zbytečný klik.
Body: 1
<reagovat 
 Čtenář - 29.6. > Sallybill> ;ú. Tak hlavně když ty sis ne-zbytečně zakomentoval. A odvolávám svoji prosbu o neobtěžování prázdnem. Ty ten totem prostě potřebuješ, užij si tedy i na mmě. Čus, tvá božka
<reagovat 
ZDŠ Litovel 9A (Pravidelný) - 30.6. > S Bohunou je zbytečný všechno, už ji zas vojel beran, kdes nechala kozla, ty zrůdná kreaturo? ♿♿
<reagovat 
ZDŠ Litovel 9A (Pravidelný) - 30.6. > Litovel chce vědět esli sis už umyl prdel šmejde? 😲🐷🐖🐖🐖🐖
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter