Jak jsem psychicky viděla problematiku času během procesů čarodějnických
multidimenzionálních válek o tento svět ve spojení s Galaktickou federací proti
Drakoniánsko – iluminátskému impériu temnot. Jsou to parapsychické – mentální zážitky,
náhled do dimenzionálního světa. Popisuji je tak, jak jsem je viděla a zažila.

Pojem „čas“ je obrovský fenomén. V čarodějnické válce, kterou jsem procházela,
jsem problematiku času řešila docela často.
Fyzikálně jsem viděla, že čas utváří a stabilizuje střed galaxie, nebo vesmíru, nebo nekonečna jako
takového – podle dimenzí. V naší Galaxii je střed černá díra a ta utváří základní gravitační a časové
pole. Viděla jsem princip, že čím více gravitace, tím méně času. Čím blíže černé díře, tím jsou
podmínky militantnější, napjatější a stresovější – což souvisí právě s nedostakem času. Ve stavu
nedostatku času je mysl pod tlakem a je nucená se chovat sebeobranným a eticky i rozumově
co nejpřesněji k jádru zaměřeným způsobem.

Během multidimenzionální války jsem se psychicky často prolínala s jinými časoprostory – skákala
jsem v čase, navštěvovala jiné doby, někdy jen o pár let, jindy o staletí, někdy i o mnohem větší
časové úseky. Vždy, když jsem byla psychicky v minulosti, vnímala jsem, že mohu udělat jen to,
co stejně nakonec povede k současnému stavu. Z vlastní situace, z vlastního současného paradigma,
ať jsem udělala, co jsem udělala, vždy to vedlo ve výsledku k současnému stavu. Nebylo možné
něco doopravdy změnit tak, aby se změnila přítomnost, jen se podle aktuálního stavu přítomnosti
srovnaly události v minulosti a já tomu pouze posloužila, aby se události nakonec poskládaly tak,
aby současnost dopadla realita tak, jak v přítomnosti reálně existuje.

Často je rozebíráno téma časových linií – jako kdyby byly nitky jednotlivých potenciálních
možností, kudy se vydat a jak bude vývoj probíhat, přičemž na každé takové časové nitce
se stěžejní události projevují jiným způsobem a vedou k jiným vývojům.

Jako příklad bych uvedla moment, který jsem viděla v hrozícím konfliktu s Íránem v r. 2019.
Existoval v tom jakýsi informační balíček faktu, který shrnoval výbušnou íránskou povahu
a majestát a nebezpečí, které z toho hrozí. Viděla jsem to jako obraz, kdy muž, který může
zmáčknout tlačítko na destrukci, ho v afektivním výbuchu vzteku zmáčkne a vypustí zbraně.
Tento efekt se mohl realizovat jako vypuštění jaderných hlavic a vedlo by to ke světové válce,
která by mohla být buď úplně likvidační, nebo by silně shodila možnosti lidstva na přechod
do mírové galaktické éry. V takové časové linii se údajně ocitli cestovatelé v čase, kteří údajně
z 80. let z tajných USA kosmických programů přišli do budoucnosti, která nebyla útěšná
a jeden ze stěžejních faktů byl, že tehdy v té pochmurné časové linii došlo ke konfliktu
s Íránem v r. 2019, který byl i jaderný.

V mé realitě probíhala v r. 2019 zuřivá multidimenzionální válka mezi impériem temnot
a světelnými sférami a události s Íránem vygradovaly na začátku r. 2020 vraždou generála
a následným ostřelováním americké základny v Íráku a nešťastným sestřelením ukrajinského
letadla vlastní střelou.
Je však otázka, nakolik bylo sestřelení toho ukrajinského boeingu nešťastné – protože se v tom
okamžiku naplnila vize horké hlavy, která zmáčkla tlačítko na destrukci. Ta událost, která visela
jako obraz, který se naplní, se naplnila tímto způsobem. Jedním z nejvíce mírotvorných, jak vůbec
jde, protože zrovna tento tragikomický okamžik zastavil potencialitu této války a nakonec žádný
takový děsivý konflikt nepropukl.
Chci tím říct, že efekt horké hlavy, která ve vzteku zmáčkla tlačítko, se v různých časových liniích
zrealizoval jiným způsobem a vedl doslova k jiným světům. Údajní cestovatelé v čase se snažili
změnit časovou linii i návraty do minulosti, včetně 2. světové války, která prý původně dopadla
vítězstvím 3. říše. Náš svět a jeho vývoj je možná výsledkem práce dalších cestovatelů v čase,
kteří k nám přicházeli měnit děje a kteří přišli ze šťastnějších časových linií z budoucnosti.
Pokračování příště