Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Poutník a poutníci I
Autor: František Vyrut (Stálý) - publikováno 31.10.2022 (11:37:51)
Otáčím se zpět. Spatřím rozlehlou pláň. Za ní se tyčí hora. Přistoupím a začnu se jí dotýkat. Doteky způsobují růst a zároveň smršťování masívu. Zjišťuji, že bílá myšlenka způsobuje růst. Žasnu. Myšlenkou protékají příjemné vzpomínky, vtékají vzhůru, hora na ně pohlédne a šeptá, děkuji. Zkusím opačnou. Teď se probouzejí démoni, hora se jimi zmenšuje, naříká, v jednom okamžiku vrůstá do země..., až je zastaví rázné gesto bílé. Přede mnou se zjeví Mapa vzpomínek. Zkontroluj nás, prosí. Vždyť jste samé špatné! To je nepodstatné, odvětí hluboký mužský hlas smíšený s pisklavým ženským. Po dalším naléhání ustupuji a přicházím k Mapě. Jako první spatřím dvojici. Vystupuje na opuštěném nádraží. Nádraží pokyne a vpustí je do vlaku jedoucího k nejvzdálenějším záchvěvům. Poté spatřím dvojici, jak někam spěchá obrovskými kroky lásky. On ji neustále hladí, líbá, objímá, šeptá něžná slůvka. Vtom se oba zastaví a ona pronese směrem k nebesům, zemi, němu: mé kroky se zmenšují, a to je realita. Přicházím k pláni. Celá se chvěje třeskutým smíchem dalších vzpomínek, jež stojí ve dvojicích, se znaménky plus a mínus na černobílých tričkách. Dvojice spolu diskutují, zápasí, stoupají vzhůru, odtud hrubě urážejí všechny okolo, a tedy i mě... Snažím se najít aspoň jednu slušnou, ale žádnou nenacházím. Pro tuto situaci mě napadá spojení: neexistence fyzikálních zákonů ve společnosti. Další chování vše potvrzuje. V nastalé čáře času mě někdo zatahá za cíp pláště. Kolem bloudí postava, jež vyvrací předešlé. Chodí pozpátku, jemně našlapuje na paty a neustále vzdychá. Povzdech je to, co tě zlidšťuje, vrací do normálu, šeptám a cítím, jak do mě vstupuje klid. Máš nějaké zranitelné místo?, ptám se. Srdce, odpoví. Srdce je moje Achillova pata. Moje též, přikývnu. Asi by bylo lepší psát dějiny Achillových pat než dějiny válek. Oba tuto myšlenku pohladíme, proneseme pár povzbuzujících slůvek, rozloučíme se a odcházíme vstříc dalším osudům.


Poznámky k tomuto příspěvku
Mister NS. (Občasný) - 12.11.2022 > To bol sen?
<reagovat 
 František Vyrut (Stálý) - 13.11.2022 > Mister NS.> Asi něco mezi, píšu pokračování. Děkuji a zdravím. Franta.
<reagovat 
Zeanddrich E. (Stálý) - 18.11.2022 >
Je to snové

Rezignuji na snahu pochopit (rozklíčovat) jednotlivé obrazy :),..., jako celek zajímavé..
Doporučil 
<reagovat 
 František Vyrut (Stálý) - 20.11.2022 > Zeanddrich E.> Ahoj, jsou v nich obsažené Miniatury plus další nápady, jak přišly. Píšu další pokračování. Děkuji a zdravím. Franta.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter