Tělem ti protéká rudý oheň.

Nezapaluj, prosím, včerejší klestí -

už vyhořelo. Na Dambriena vzpomeň:

rozpáleným sklářským pískem

oplácel ti plamen;

a své bohy

podával ti na chladných střepech -

šla jsi po nich. Jizvily ti nohy.

Nyní je odliv. Z pobřeží dvou jezer

stahuje se bolest.

Přes hranice svojí kůže, svého těla - toho zčištěného těla -

chceš se zpátky k němu pronést.

a ty střepy... už nevíš že se staly

oko slepne tím,

co ústa neviděla.