Měl bych snad psát
dojemnou
srdceryvnou
báseň
o dvou lidech a o dvou letech
o Tobě a o mně
o schodech a rozchodech.
Děsnej doják
pro nezúčastněný ždímače kapesníků.

Na to vám kašlu !

Budu sedět, chlastat, hulit
čumět do zdi a nadávat
na zasranej svět, na mě a Tebe.
A až mě to přestane bavit
nebo až mě bude bolet hlava
- z Tebe
a žaludek
- z chlastu
nebo obojí,
kopnu do sebe ještě jednoho panáka
a půjdu ven.
Do toho zasranýho světa,
kterej třeba není tak špatnej
a nebo
je ještě daleko horší.
Ale u flašky to nezjistím.

A to by byla škoda.