Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
BEZDOMOVEC
Autor: Herwis (Občasný) - publikováno 22.10.2000 (18:57:42)
Bezdomovec

Ani nevím jak, ale stojím na stanici autobusu a moje hodinky právě ukazují sedm ráno. Ještě skoro se zavřenýma očima nastoupím a po paměti si najdu volné místo. Něco mě ale donutí otevřít oči a podívat se kolem. Nemusím se rozhlížet dlouho. Přímo naproti mě sedí někdo zarostlý a zamotaný v příliš velkém starém kabátě.
Při bližším ohledání je jasné, že se jedná o člověka, který nosí celý svůj domov v několika igelitkách a jiných taškách.
Jak si ho takhle prohlížím, najednou se pod změtí vousů a vlasů objeví veselé modré oči, které se na mě hned upřely. Polekaně ucuknu pohledem, ale staříkovi se tahle hra evidentně líbí, a tak mě pozoruje celou cestu autobusem. Na konečné vystoupím a bez ohlédnutí spěchám na tramvaj, ale lidé se najednou ohlížejí po mně.
Nejistě se rozhlédnu a těsně za mnou se drží stařík se svými taškami, ještě je celý zadýchaný, jak za mnou popobíhal. Pořád na mě upírá ty svoje oči a šťastně se usmívá. Tak akorát stihnu vběhnout do tramvaje, která ale nečekala jen na mě.
V těsném závěsu za mnou nastoupí onen dědeček, stoupne si naproti mně a se zájmem mě pozoruje. Musela jsem se začít smát, tohle někomu vyprávět, tak mi neuvěří.
U školy vystoupím a na staříka brouknu něco o pěkném dni, ani se radši neohlížím. Jakmile za mnou zapadnou těžké školní dveře - oddechnu si.
Vyučování mi dalo pořádně zabrat, a tak si na ranní příhodu ani nevzpomenu.
Jaké je ale moje překvapení, když po vyučování vyjdu před školu a můj známý tam stojí opřený o zábradlí s nedopitou lahví piva. Modré oči se na mě šibalsky smějí, když mi nabízí, abych se napila.
S díky odmítám a pomalu pokračuji dál. Skoro nadskočím, když se za mnou ozve: "Tak kam půjdeme teď ?"
Chvíli váhám, ale potom udělám něco, co i mě samotnou překvapí. Otáčím se a říkám: "Co takhle třeba na čaj ?" a ukáži na dveře nedaleké hospůdky. Vzápětí už slyším šustění igelitových tašek a vím, že jdeme. Když se usadíme u stolu, nedá mi to a já se ptám jestli mi nechce něco říct.
Zamyšleně se dívá z okna a teprve po chvíli začíná vyprávět příběh muže, který žil spokojeným a obyčejným životem. Po skončení vysoké školy se oženil s dívkou, kterou znal již několik let. Štěstí mu docela přálo - podařilo se mu najít zajímavou práci a za čas dokonce i vlastní byt.
Za pár let se jim narodila dcera. Bylo to zvláštní - vždycky si myslel, že by chtěl syna, o to víc ho překvapilo, jak brzo si nedokázal představit svět bez ní. Ona byla tak trochu kluk - chodili spolu na procházky, ale také na fotbal a do kina.
Byli spolu o to víc, že maminka se věnovala plně své práci a za nějaký čas i svému kolegovi.
Takhle to šlo několik let, nechtěl kvůli dceři nic měnit. Změna ale přišla bez jeho přičinění - žena přinesla žádost o rozvod.
I když nesouhlasil - a rozvodový soud se proto dost dlouho táhl - stejně nakonec vše dopadlo podle zaběhaného scénáře. Dítě přece patří k matce.
Bylo to zlé, ale pořád ještě přece mohl svou dceru pravidelně vídat.
Za nějaký čas ale dostal oznámení, že bývalá žena odjíždí se svým manželem na několikaletou zahraniční stáž. Tím skončila i možnost jeho schůzek s dcerou.
Pořád si říkal, že se přece vrátí a vše bude jako dřív. Potom se dozvěděl, že návrat už neplánují. Jejich adresa se několikrát změnila, poslední zpráva byla z Kanady.
Jeho držela nad vodou práce, věnoval jí všechen čas. Potom ale přišla sametová revoluce a změny ve vedení podniku. Najednou už ho v práci tolik nepotřebovali, volný čas si krátil popíjením s kamarády.
Potom to vzalo rychlý spád - alkohol převzal vládu nad jeho životem. O opilce nebyl v zaměstnání zájem, chyběly peníze ale nechyběli kamarádi, kteří poradili, jak si k penězům pomoct i bez práce. Přišlo nepodmíněné odsouzení a po pár letech najednou stál na ulici - bez bytu, přátel a rodiny.
Svou dceru viděl naposledy před deseti lety, teď už by se před ní asi styděl ukázat. Když dnes ráno pospával v autobuse, najednou měl pocit, že se čas vrátil. Viděl svojí holčičku zase před sebou.
Po chvilce dopil svůj čaj, poděkoval a odcházel.
Chci mu ještě něco říct, ale najednou vlastně nevím co.



Poznámky k tomuto příspěvku
bangabasawa (Občasný) - 23.10.2000 > Pěkný a výchovný příběh...
Body: 3
<reagovat 
Martin (Stálý,Redaktor) - 23.10.2000 > To je fantasticka prihoda ! V prvni puli povidky jsem se tu musel smat tomu pribehu, jak Te staricek pronasledoval ... pak to bylo smutne. Dik za precteni, clovek si z te povidky hodne odnasi ...
Body: 5
<reagovat 
Dusan (Občasný,Správce) - 24.10.2000 > Opravdu pěkný a smutný děj...zakončení nečekané. Jinak to Martin řekl už i za mě...
Body: 5
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 27.10.2000 > Pribeh ze zivota. Zajimave postrehy. Svizne psane. Libilo se mi to. Asi opravdu zalozime rubriku Zivotni pribehy. Myslim ze by to nebylo spatne, co rikas, Herwisi?
Body: 5
<reagovat 
mafesi (Občasný) - 31.10.2000 > jo,i takový je lidský osud..
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 3.11.2000 > Myslim, že kdyby ten bezdomovec seděl předemnou, asi bych se hanbou propadla. Je to opravdu výchovný. A my jsme opravdu takový. Bohužel.
Body: 3
<reagovat 
Paula (Občasný) - 28.11.2000 > Souhlasim s Martinem. Ja se bezdomovcu vzdycky bala, zdalo se mi, ze to jsou lide jen s oblicejem, bez minulosti, bez budoucnosti - zijici jen a jen tou smutnou, skutecnou a tvrde realistickou pritomnosti. Stydim se sama za sebe, clovek az prilis casto hresi ve prospech sveho stesti...tem kteri se od nej lisi dava cedulku a utika pryc do sveho sporadaneho a organizovaneho zivota. Sdilet s nekym jeho zivotni osud, umet naslouchat a odevzdat se do rukou neznameho i za cenu nebezpecneho a bolestiveho poznani, tomu rikam umeni pochopeni zivota a jeho priorit...Dekuji za vse, co si z tohot pribehu odnasim!
Body: 5
<reagovat 
sadaf (Občasný) - 11.12.2000 > Co dodat...snad jen děkuji, ano děkuji...protože kdo má takto otevřené oči, tak jako máš Ty, je ještě pořád naděje.
Ať všichni ti úspěšní, nádherní, bohatí, voňící ale bezcitní, ať si někdy vyzkoušejí ,jaké to je , být na dně...
Samozřejmně, nejsou ti bezdomovci všichni jenom obětí čehokoliv, jsou mezi nimi i takzvaní "Vychcánkové" ,ale to právě člověk jako ty dokáže vycítit, i když možná neví jak pomoci...
Přiznám se, také nevím jak pomoci...
Proto se alespoň snažím nikdy a nikomu se neposmívat...
Když se tak zamyslím nad tím, jak lidé řadí do nějakého pomyslného žebříčku hodnot na přední místa zdraví, štěstí nebo lásku, tak mě napadá, ano, to je správné, ušlechtilé a hezké...
Já osobně na první místo stavím slušnost a úctu.
Ke všem a ke všemu...
A od toho se podle mne odvíjí všechno ostatní...
Tvoje povídka mě silně oslovila a promiň, jestli moje úvahy nehovoří jinou řečí, než-li tou Tvojí...
Mír, slunce a lásku.
Tobě...
P.S. a naději...
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter