Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Bez východiska
Autor: P.i.k.o (Občasný) - publikováno 12.12.2003 (12:28:16)

   Seděla v klubíčku schoulená v koženém křesle a pod teplou larisou se chvěla jako po jarní bouřce. Zrak měla upřený na darované zlaté hodinky a s nimi odpočítávala dlouhé vteřiny. Čekala a přitom se moc bála, co ji blízké skoro dotýkající chvíle přinesou.
   "Sakra, kde je?", ptala se sama sebe.
   "Snad se mu...nebuď naivní hloupá huso", pokárala se.
   "Určitě mu nic není a teď se někde parchant válí s nějakou kurvou. Nebo... raději nemyslet - jen už aby tady byl já mu to ... - sakra, co mu chceš počítat", tvář se jí prohloubila do stavu beznaděje. Nevěděla, jak se má zbavit toho neutuchajícího strachu, který se zasídlil pevně v jejím doposud šťastném životě.
   Z protějšího pokoje najednou uslyšela jakési šramocení. Otevřela dveře do místnosti a spolu s ní i nahlédlo světlo z obývákové lampičky, která plápolalo pod oranžovým stínítkem. Starostlivýma očima vyhledala malou postýlkou. "Asi se Petříkovi něco zdá.", povzdechla si. Opatrně uzavřela místnost a nechala ji plout v nočním čase.
   Vrátila se do křesla a o něco více zesílila televizor, aby přehlušila to nesnesitelné tikání zlatého zpomalovače času. Přimhouřila oči a znenadání je přikryla celými víčky.

 

   V předsíni neurvale bouchly domovní dveře. Lekla se. Letmo si protřela opuchlé oči. Vyšla mu vstříc.

 

   "Víš kolik je hodin?"
   "Co? ", zabručel. Podíval se na ní, pečlivě si prohlédl její ustaranou tvář. "Tak kolik?", popíchavě jí vrátil odpověď s provokativním úsměvem.

 

   "Půl třetí - volala jsem Ti celý večer, kde jsi - nemáš ani kousek slušnosti mi zavolat a říct mi to? Nemáš, jak na Tebe koukám."

 

   "Dobře."

 

   "Povíš mi, kde jsi alespoň byl?", zamířila k tématu, který ji více zajímal.
   "Nebo bych měla zase odpovědět za tebe?"
   "Moc dobře vím, že si … že se valíš s nějakou …", třásla se jí brada a celá znejistila.

 

   "Uhni.", přistrčil ji ke stěně, když procházel okolo ní.
   "Nebudu odpovídat na ty tvoje hovadský otázky. Nevím vůbec, co ti do toho je … jediná kráva jsi ty. A už o tom drž … zobák. Nemam náladu něco s Tebou řešit."
   "Něco bych sežral.", ušklíbl se, když spatřil prázdný stůl a k jeho překvapení na něm nečekala teplá večeře.

 

   "To by se Ti líbilo, aby si přišel přímo ze šuku k večeři, co?"
   "Tak ty tu držku nezavřeš, jo? Tak to Ti jí zavřu já." Vůbec nečekal na její reakci, rána dopadla přesně, vytáčela ho už jen její přítomnost. Upadla na zem a držela se za hlavu,   nedokázala rozeznat epicentrum bolesti - zatmělo se jí před očima.
   "Ty drzá svině, budeš dělat to, co já Ti řeknu, a budeš mluvit, když se Tě na něco zeptám!" Kopal do ní a bylo mu jedno, co jeho rány zasáhnou.
   "Je Ti to jasny?!?"
   Bála se už cokoliv říct.
   "Tak je ti to jasny?!?!?"

   "Jo.", odpovídala s krvi, která ji zvolna vytékala z úst.
   "Super."
   "Tak dostanu něco k večeři?", jeho hlas slábl nikterak ho neopouštěla zlost
   "V troubě máš lečo."
   "Ježiši.", procedil mezi zuby.

   "Do prdele neválej se. Neslyšíš, že si probudila malýho Petra?"

 

   Pokorné se zvedla na čtyři. Břicho, do kterého se dvakrát trefil, ji nesnesitelně bolelo. Podepřela se o skříň a vyšla velmi těžkým krokem k dětskému pokoji …


   Ráno, u zrcadla si prohlížela napuchlou tvář. Byla otupělá, ani se nesnažila přemýšlet, kde se stala chyba. Přemýšlela o všedních záležitostech, co a kde musí zařídit. Uvařit. Postarat se o syna. Vědomě potlačovala minulý večer. Znenadání se jí zvedl žaludek. Snídani pak vydávila do záchodu. Umyla si pusu a rozhodla se zajít k babičce. Sama by to v téhle chvíli asi už nezvládla.

 

   "Zastavíme se za babičkou, Péťo? Tak zastavíme?", promlouvala s nemluvnětem, které ji pozvolna probouzelo do poupěte, které se těší ze života.
   "Ty si můj kluk, viď?", smála se a byla vděčná za to robátko.

 

   Na chodbě potkala sousedku. Neuniklo ji, ze si ji se zájmem prohlíží. Rychle otevřela dveře od výtahu a sjela do kočárkárny.

 

  U babiččiných dveří dvakrát zazvonila, jak bylo jejím zvykem. Úsměv, který dceru vítal posléze zmrzl jako kostka ledu.
  "Proboha Věro, co se stalo?"
  "Milan mě zbil.", nevydržela  to déle v sobě dusit.
  "Pojď ke mně.", velmi teplým obětím chlácholila dceru.
  "Nepůjdeš dovnitř? Přece tady nebudeme stát."
  "Chceš čaj nebo kafe?", ochotně nabízela.
  "Udělej mi, prosím, čaj a pro Petra taky.Dík" Vytáhla kapesník a otřela si nos.
  "Povíš mi, co tomu hajzlovi zase přelítlo přes nos?"
  "Já ani nevím, mami. Asi je to mnou. Jsem domácí puťka nebo já nevím. Jsem prostě kráva."
  "Tebou to rozhodne není - je to kurevník a ožrala. Ale já jsem Ti to, Věro, říkala, jak dopadneš."
  "Ale dřív takovej nebyl. I s vámi si rozuměl.", bránila se.
  "Jo to přede mnou - vlastně přede všemi se chová jako svatoušek, ale doma je … je přesně takovej jakej je."
  "Odejdeš už konečně od něho? Dyť Tě jednou zabije.", naléhala.
  "Mami, kolikrát jsme to probíraly? Já odejít prostě nemůžu. Bez Petra se nikam nehnu."

  "Tak odejdi i s ním."

  "Jo a vzápětí mám v patách ten jeho gang. Kdo ví, jak by to pak dopadlo, třeba by mě fakt zabili. On se Petra nikdy nevzdá. Má ho rád."

 

 

 

"Víš co, mami, já už raději půjdu domů," rozkrojila to pusté ticho.
"Musím vařit oběd." Sice ji babiččina přítomnost udělala dobře, ale nechtěla už ji déle trápit problémem, který si celou dobu utvářela.
"Kdy se zase zastavíš?"
"Brzy."

"Ahoj."

 



Poznámky k tomuto příspěvku
Sallome (Občasný) - 12.12.2003 >

to je tedy... co na to říct?... je to drsné a nejhorší je na tom to,že je to ze života...

 

 


Body: 5
<reagovat 
Hulís (Občasný) - 12.12.2003 > Krásně popsaná zoufalost jednoho a ubohost druhého. Díky!
Body: 5
<reagovat 
Max Bubakoff (Občasný) - 12.12.2003 > no nevim, holka je zřejmě masochistka, ví jakej ten její týpek je a eště ho takhle dráždí......hmmmm....
Body: 4
<reagovat 
Lian (Občasný) - 12.12.2003 >

To jo, myslela jsem, že to udělal poprvý, jestli ne, tak by nebyla tak blbá, aby na něj dotírala a nasrala ho...nee, tak blbý ženský nejsou......ale sou tak blbý, aby s takovejma hajzlama zůstávaly. Jaký si to uděláš.......

Máš tam pár chybek a překlepů.....


Body: 4
<reagovat 
 P.i.k.o (Občasný) - 12.12.2003 > Lian> 

jako kazdou prozu, tak i tuto si musim trochu obhajit. :o) Znam jen podstatu pribehu a zachytne body - ostatek je "umelcova licence".:o) vychazel jsem z predpokladu charakteristickeho rysu zeny )* a takove te chvilkove nepritomnosti ( nikdy se Ti nestalo, ze se postavis necemu, kuprikladu tyranovi a chces mu vsechno vytmavit, s tim, ze malou chvili pote zjistis, jakou obrovskou chybu jsi udelala )

Ano jsou holky, ktere u tehle blbcu zustavaji, ale z lasky k nemu. Sice jsem jasne nenaznacil, ze by ho milovala nebo nemilovala, ale duvod byl zrejme jiny ( a ten duvod je skutecny ) Pak jsou tam drobnustky, ktere tezko cizi oko postrehne, ale vykazuji dobu seznameni a celeho ziti.( ale na ty jsem nekladl zadny duraz - v pribehu jsou nepotrebne a nepodstatne )

Doufam, ze si ty chyby opravila?.o))


<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 12.12.2003 > Zatraceně to je děsivě reálne
Body: 5
<reagovat 
Lian (Občasný) - 15.12.2003 > O.K., máš je opravený....že jich tam ale bylo. Nepíšeš háčky a čárky, dávej si na to pozor.
<reagovat 
 P.i.k.o (Občasný) - 15.12.2003 > Lian> 

ja na pocitaci pisu bez diakritiky - a pak to opravuji - takze co mi word nepodtrhne tak to prehlednu a neopravim. o)))) no jeste ze mam Tebe .o))


<reagovat 
Dommi (Občasný) - 15.12.2003 >

Je to krutý jako sám život. A ty se v tý krutosti vyžíváš. Jde z toho úzkost.


Body: 4
<reagovat 
 P.i.k.o (Občasný) - 15.12.2003 > Dommi> Vyzivam? Jak je to mysleno? No o motylech se mi psat zatim nechce - no ale pokud by si mela napad - tak sem s nim.:o)
<reagovat 
 Dommi (Občasný) - 15.12.2003 > P.i.k.o> podívej se na své prózy - o čem jsou? nejspíš ti dělá dobře psát o utrpení, krutosti, neštěstí druhých.  Jinak by jsi o tom nepsal ne? Proto jsem napsala že se v tom vyžíváš. Kdybys měl psát o motýlech....tak bys jim utrhal křidýlka.
<reagovat 
 P.i.k.o (Občasný) - 16.12.2003 > Dommi> 

Aha - velmi zajimava logika - v praxi neocenitelna, ze? Treba jen zduraznuji problemy v zivote, ve svete ... kdybych psal o motylech - psal bych jen o jednom - a ten kridla nema.


<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter