V hlavě mám asi nasráno. Jak je možný, že ostatní jsou na tom líp? Budou asi chytřejší. Jasně, maj větší mozkovou kapacitu. Možná jenom já jsem takovej blb, kterej nic neumí a nepochopí, a proto na tom sem, jak na tom sem. Jen se na ně podívejte, vymydlený voholený ksichty, brejličky, švýcarský hodinky, mobil a rychle, rychle. Běhaj sem a tam. To aby jim asi neutekly nějaký peníze. A ty namyšlený paničky. Vysokej podpatek, kalhoty tak úzký, že by se mi do nich nevešla ruka, plno tašek, pozor - značkové zboží. A to samý. Pořád ve spěchu. Mobilní telefon skoro přirostlej k držce. Vsadim se, že si to s nim i dělaj. Celej tenhle divnej svět jenom spěchá. Nerozumim mu, protože jsem mu dávno unikl. Komunikační chaos, globální svět, internet...Ne, do toho bych se těžko dostal. A ani nechci, když ty lidi vidim. Jak povýšeně a pohrdavě k nám zhlíží, ohrnují svoje jemňoučký nosánky s pH 5,5 a někdy se při pohledu k nám pěkně otřesou. Jo, jenže my z nich máme srandu. S klidem si řikáme - hele, ty platíš svýmu domácímu za byt, kterej chce pořád víc a víc, platíš za vodu, plyn, elektriku, telefon, televizi a za hromadu dalších věcí, tebe buzeruje v práci šéf, manželka ti zahejbá, protože pořád jen vyděláváš a nemáš čas, tvoje děti v tobě dávno neviděj vzor, maj přece televizi a přece ten "internet", možná fetujou a na tebe serou, chovaj si tě jenom pro prachy, určitě máš mindráky jak to všechno zaplatit, uživit a přežít, při všech těch sračkách co se na tebe valej ze shora. Pár namyšlenejch idiotů ti předepisuje jak máš žít, politici, úředníci, lidi zavřený v kanclu, co na tebe přes skleněný vokno s vyříznutým kolečkem prskaj a řvou, že si to blbě vyplnil tady a tady, ty debile nesmíš škrtat, vybíjej si svoje mindráky, protože sou impotentní. Žij si v tomhle bordelu, nech si srát na hlavu, za všechno zaplať a poděkuj! Kdo ti stojí o to - ráno vstát, doprovodit děti do školy, makat v práci a hrát někoho kdo nejsi, pak jít pro děti a domů, sníst chlebíčky z ledničky, čumět na televizi s vyvalenym pupkem a lahváčem, pak si to sám vrznout na hajzlu, protože se hádáš s manželkou, jít spát a ráno vstát...Ne chlape, život neni jenom vo tom podlejzat a smát se na úplný debily jen pro to aby si udělal kariéru, pak se párkrát podívat do Itálie a na Kanáry a nakonec vychovávat svoje vnoučky. S timhle se di vycpat a nech si ty soucitný pohledy debile. Stejně by si nám všem nejradši nakopal prdel, protože děláme bordel, válíme se po ulicích, žebráme a kradem. Buď sám sebou, nepřetvařuj se, nejsi ve svý kanceláři, klidně si na nás plivni. Nejsi první ani poslední kdo ze sebe dělá pana dobráka, přitom si svině co má radost z ponížení druhejch, blaží tě, že si to někam dotáh´ a že jsi na tom líp. Nejsi, kámo. Máš doma bibli, ale nikdy si jí neotevřel, máš na krku křížek, ale neumíš ho použít. Ztratil si hodnoty, víru a naději. Všechno totiž překryly peníze a úspěch. Nažer se jich a praskni. Můžeš tomu řikat pracovní úraz a z pojišťovny pak vyždímat nějaký prachy...
Dáš si, zeptal se mě Marx a podal mi láhev vína. Hm, dík dědku, napiju se a vychutnám si chuť kyselého vína klouzajícího do mého prázdného žaludku. Někdy takhle na podzim zahřeje. Porozhlídnu se po tý naší tulácký partě. Sem zvědavej, kolik z nás přežije zimu. Marx si vezme láhev zpět, uchopí jí do svých špinavých pracek v bezprstých rukavicích, odplivne si, otře si rukou nažloutlý vous, mlaskne a zahledí se do dáli. Chvíli jako kdyby se díval skrze všechny kolem, jako kdyby byli průhlední a viděl něco co ostatní vidět nemohou. Z ničeho nic řekne: A nyní takto praví Hospodin, stvořitel tvůj a učinitel tvůj. Neboj se, neboť vykoupil jsem tě a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty. Když půjdeš přes vody, s tebou budu, pakli přes řeky, nepřikvačí tě, půjdeš-li přes oheň, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe, zavírá oči a hlasitě si vydechne. Spustí ruku až láhev cinkne o dlažbu. Usměju se, otočím se na něj a dloubnu do něj loktem. Víš, že vopravdu vypadáš jako Marx? Už mi ale nikdy neodpověděl.