mám ještě nejmíň metr, od oka,

tak vážně, prosím, nerušte mě,

ta jáma musí být dost hluboká.

Až tenhle výkop vykopu,

do nezámrzné hloubky,

píchnu si propisku za klopu,

i nesplacené vroubky,

to bude tak někdy k poledni,

odložím na drny brýle,

svou vůli pozměním v poslední,

sluníčku pokynu mile,

na prsa dám si své povídky,

pod hlavu poezii,

přikryji se tou zeminou

a spořádaně shniji!