Šedivým ránem pospíchajíc na vlak;
mi ujel.
Snad mám štěstí,
jezdí autobusy, řekl kdosi.
Tak jsem zase o kus dál.

Šedivým městem pospíchajíc na vlak,
na jiný.
Snad možná ho stihnu,
kdo to ví.
Náhle jsem zhlédla malou vločku,
jedinou.
Je to snad vůbec možné?

A tak jsem přestala pospíchat,
jen natáhla jsem ruku.
Napadlo mě zda to není přelud,
ale na dlani mě zastudilo.
Odkud to sněhové kvítí zabloudilo?

Myslela jsem že to byl jen klam,
ale pár nesmělých sestřiček
přišlo na pomoc.
Snad to byl pozdrav od zimy,
však bez příslibu dalších,
šedivým městem byly pohlceny.

Ten vlak mi kupodivu neujel.