Trochu se uvolnit

Přestat se rozpadat

Ve vůni květiny

Se nalézat

Být při tom

Až se odpoutám

Nenechat se ovládnout

A přece se podrobit

Větru severnímu

Ve vlasech co tvoří

K poslednímu dni

Sonátu narození

(Chtít všechno a nic

Ať šlehne nás bič

Sladce po tváři)

Nemohu zastavit

Tříštění pocestných

Teď když se rozpadám

Myšlenek bolestných

Se nezbavím

A „já“ ztrácí hranice

Země se rozpadá

Bez vnějších zdí

Co mě tak  napadá

Obrana pražádná

Nechám se pohltit

Vůní zkřížených cest…