Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 19.4.
Rostislav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Zločin v Jetelové 15 - závěr
Autor: brouk (Občasný) - publikováno 26.1.2004 (00:30:47)

IV. část

 

A v tom jí spatřil a jeho srdce rozpálil plamen vysoké výhřevnosti. Stála pod vzrostlým bukem na rohu ulice a její dlouhé černé vlasy se leskly v žáru odpoledního slunce. V nevinných očích studánkovitého charakteru se dala vytušit potlačovaná vášeň zesílená přísnou katolickou výchovou. Mezi nimi se vyjímal roztomilý pršáček, zdůrazňující její řecký profil. Barokní hrudník se zdvihal v rytmu dívčina dechu ukrytý pod blůzou z příjemně vypadajícího materiálu. Valerián rázem zapomněl na útrapy cesty, vyšvihl se z vozidla a přistoupil k neznámé.
,,Slečno, nevíte prosím, kolik je hodin?"oslovil ji neotřele.
Poté předvede několik tanečních pohybů podobných směsi latinskoamerických tanců kombinovaných s epileptickým záchvatem.
Dívka udiveně rozšíří oči. ,,Co to děláte?"
,,Namlouvací rituál jihoafrického kmene Bora-Bora, naučil jsem se ho při svých objevitelských cestách."
Neznámá se zapýří, Valerián konstatuje, že jeho technika opět nezklamala a počne se na těle dívky oddávat roztodivným prostopášnostem. Po půlhodinovém maratonu vyhlásil Valerián přestávku.
,,Ty už mě nemiluješ?" oslovila ho dívčina s pláčem.
Náš hrdina jí místo odpovědi uštědří přátelský štulec do oblasti solar plexu. Jeho nová přítelkyně nemůže vděčností popadnout dech a věnuje mu oddaný pohled.
,,Mohu tě pozvat na malou vyjížďku? Ale promiň, ještě jsme se nepředstavili. Valerián Lodyha."
,,Vilhelmína Bathoryová, velice mě těší."
,,Á, cizinka. How are you?"
,,Děkuji, dobře. Můžeš mluvit česky, jsem zde naturalizována už od narození. Pouze můj otec je z větší části Uher."
Valerián si v duchu pomyslel, jak je dobře, že Vilhelmína není dědičně poznamenána touto kožní patálií a oba nasedli do samohybu.

Cestou se Valerián plně věnuje řízení vozidla, což mu nezabrání, aby občas nevyplnil dívčinu touhu po milostném aktu v přestávkách mezi řazením.

Konečně dorazili na prosluněný lesní palouček lemovaný pokojně se pasoucími srnkami a dovádějícími zajíčky nezbedně se kočkujícími s několika liščími mláďaty. Tu Vilhelmína propukla opět v pláč.
,,Musím se ti s něčím svěřit", vzlykala. ,,Ale pak mě asi přestaneš mít rád."
Valerián na ní povzbudivě pohleděl svým jiskrným okem.
,,Můj otec trpí těžkou Pneumotorií", pokračovala Vilhelmína. ,,Na příčinu této vzácné choroby přišli vědci teprve nedávno. Až před několika léty bylo prokázáno, že ke spuštění zhoubného mechanismu stačí sluneční paprsek zalomený hladinou vodní plochy mezi třetí a čtvrtou odpolední letního času odražený zpětným zrcátkem kolem jedoucího automobilu do pravého oka náchylného jedince. Postižený pak trpí periodicky se opakujícími plicními záchvaty, přičemž vyráží neartikulované výkřiky a má pěnu u úst. Bohužel léčba je i finančně velmi náročná a naše rodina nemá dostatek prostředků, neboť otec přišel o všechny peníze při neslavně proslulém Černém Pátku na burze zánovního šatstva v Praze Pyšelech.
,,Ano, ten den jsem naštěstí neinvestoval, bylo to strašné pro většinu podnikatelů." přerušil na chvíli Valerián tok dívčiny  řeči. Ale Vihelmína pokračovala opět dál.
,,Rozhodla jsem se tedy z lásky k otci vykonat zločin. Po několik měsíců jsem sledovala každý tvůj krok, nenápadně odposlouchávala hovory tvých přátel a dozvěděla se o tvé slavné sbírce. V nestřeženém okamžiku jsem se pak vplížila do domu a odcizila ten nejcennější kus. Jak se ale ukázalo, šlo o bezcennou kopii, což jsi také netušil. Já jsem teď bez prostředků a brzo budu i bez tvojí lásky. Snad mi dokážeš alespoň odpustit a pochopit, že jsem byla zoufalá."

Valerián se zachmuřil a jeho hlavou se honily černé myšlenky. Pak povstal a několikrát za sebou Vilhelmínu surově zmlátil. Jeho srdce naplnil klid a mír. Vzal dívčiny dlaně do svých a přitiskl své rty něžně na její čelní lalok.

,,Vše ti odpouštím. Zločin z lásky není zločinem. Slavnostně prohlašuji, že tě budu milovat do konce života. O svého otce si nemusíš dělat starosti. Jsem totiž odporně bohat a o pár kaček míň na ústavní léčení mě nevytrhne. Ale nyní již musíme jet."
Vilhelmíniny oči zaplavily slzy štěstí a ruku v ruce pak spolu se svým vyvoleným nasedli do vozidla a odjeli vstříc zapadajícímu slunci.



Poznámky k tomuto příspěvku
Max Bubakoff (Občasný) - 26.1.2004 >

ehm...to je nějakej záměr??přeskočit jedenáct dílů a rovnou to ukončit???:o)))


<reagovat 
Pierre Bosquet (Občasný) - 26.1.2004 > nojo, ze on to herr Brouk chtel mit uz za sebou :) 3+--, po zaokrouhleni 3
Body: 3
<reagovat 
brouk (Občasný) - 26.1.2004 >

Psal jsem to před čtyřmi lety, takže dneska už bych ten závěr udělal asi trošku jinak. Je takovej neslanej. Nicméně je to moje jediná povídka, uznávám, že to není bomba, ale jsem s ní neskromě celkem spokojen. Byla tady zmínka o Jirotkovi a Jeromovi. Saturnin a Tři muži patří mezi moje nejoblíbenější knihy a možná jsem se bezděčně jejich stylu snažil přiblížit. Ale tuhle věc jsem napsal po přečtení knížečky B. Viana Poplach v Andénách a kdo máte rád absurdní humor a parodii, tak jí vřele doporučuju.


<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter