PRAVDA

Tolikrát jsi už z lůna Matky
pozved svůj zrak
a opět ruku v ruce s Nadějí,
svou sestrou z minulosti,
jsi budoucímu vyšel vstříc...

Ale i přes nespočetná znovuzrození
jdeš dál, jako bys poprvé žil.
A škodolibá Naděje
všechna Tvá budoucí zklamání
hýčká ve falešné své náruči.

Bezmocná tu žadoním: Tak prozři konečně!
Sestřiny ruce sejmi ze svých očí,
naděje krásné jsou jen pouhý sen.
Hle, Život, ač k Tobě tak krutý a drsný,
jen ten Tě dělá Člověkem.