Čarová Noc
/věnováno Alence/

Lepký Motýl lehce
vplouvá do krajiny,
kde hedvábně a měkce
údolím plynou stíny,
a mlžný opar lesů
vlní se na hladině,
jak hudba vílích plesů
se vůní noci vine,
a hvězdy jiných světů
v jezírku zrcadlí se
a z hrdel Letních Skřetů
zaznívá tklivá píseň.

Lepký Motýl pluje
pod hvězdnou oblohou,
a Letních Skřetů sluje
září u jeho nohou,
šmouhy bílých mraků
zahalují Lunu,
srdce hrozných draků
spočívá v země lůnu.
Diamanty rosy
tvoří blyštivé šperky,
jež krásné víly nosí,
když křísí vodoměrky.

Lepký Motýl líně
pluje nad krajinou,
až k nádherné mýtině,
kde stíny lesa hynou
a smutní bílí mloci
opjevují Lunu,
vše mocný Vládce Noci
vidí ze svého trůnu.
A tikot lesklých cikád
počítá vteřiny,
Lepký Motýl vzlyká
a mizí mezi stíny.