Dostavník

Jezero. Kolem něj cesta

kamením, blátem dlážděná.

Tajemná úzkost

tiskne a svírá,

stromy jen krčí ramena.

Pochmurno. Nad vodou mlha

skor dotýká se hladiny.

V mrazivém tichu

vtom kdosi pláče.

Zní dětský nářek nevinný.

Pláč sílí. Hledám u přívozu,

obcházím rychle celý břeh.

Nikdo tu není,

snad tamhle v lese -

a mráz mi přeběh´ po zádech.

Dostavník. Po lesní cestě

k jezeru tryskem uhání.

Celý je v černém,

chybí mu kočí,

dítě se z něho vyklání.

Pláč ustal. Jen teskné ticho

a mlha stoupá z hladiny.

Uprostřed stojí

dřevěný křížek.

A ch, Bože, nejsme bez viny.