Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 20.4.
Marcela
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Mystika, filosofie
 > Mystika, filosofie
 > Filosofie
 > Náboženství
 > Duševno, mystika
 > Literatura, odkazy
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Místo člověka v přírodě II.
Autor: superbus () - publikováno 22.1.2001 (16:15:15), v časopise 22.1.2001
Zabývejme se nyní první z těchto fází a pomocně ji rozdělme na dílčí oddíly:

Zalidnění

Člověk se po Zemi mohl rozšířit nevídaným způsobem především proto, že byl schopen reflexe a tím i shromažďování a podpory jednotlivých prvků, tvořících lidstvo. Původně začalo polidšťování především v oblasti Středomoří a Afriky, ale daleko jasněji lze expanzi lidstva sledovat v Asii, kde došlo ke třem hlavním pulsacím. Nejblíže nám, současníkům, je třetí vlna pulsace – vlna neolitických zemědělců. Tak se dostáváme k dobře známé neolitické revoluci, jejíž význam spočívá zejména v přechodu lidstva od rozptýleného k organizovanému společenství., k čemuž vedl především objev zemědělství a chovu dobytka.

Civilizace

Jejím úkolem je především konsolidovat a strukturovat nově vzniklou vrstvu osídlení Země člověkem. Je až zarážející autorův přístup, kdy jednotlivé národy a civilizace vidí přísně biologicky. Tím je jejich vzájemné válčení, střídání jedněch novými, progresivnějšími, jen přirozeným proces, snad v duchu zákona o přežití lepšího a silnějšího. Ale zamysleme se, z jakých pohnutek mezi sebou válčili primitivné kmeny a co je příčinou dnešních technologicky vyspělých válek

Na rozdíl od živočišné říše, kde může docházet pouze k vzájemnému vytěsňování a potlačování jednotlivých živočišných skupin, je v rámci lidstva možné i jejich spojování a slévání, což je především umožněno psychickými vazbami v rámci společenství a nikoliv jen příslušností a sounáležitostí z hlediska čistě biologického.

Toto mísení jednotlivých etnických skupin sebou přineslo nové mutace, ne však biologické, ale socializační, kdy si řada národů a civilizací uvědomila, že na této planetě nejsou osamoceny, a snad zde byl již učiněn první krůček ke globalizaci, jak ji chápeme dnes.

Účinky ortogeneze

Pod ortogenezí vidí Chardin proces zkomplexňování vesmírné látky, završující se v cerebralizaci a vzniku nervové soustavy. Za posledních dvacet tisíc let v tomto procesu nemůžeme pozorovat žádné pokračování – jinými slovy, náš mozek se za tuto dobu nijak nezměnil. Lze namítnout, že se jedná o velmi krátký úsek ve srovnání s celkovou dobou jeho vývoje, ale na druhou stranu je třeba si i uvědomit, k jak velkým změnám okolního prostředí došlo, jak fundamentální je rozdíl mezi okolím neolitického zemědělce a jak velké nároky jsou kladeny na člověka po propuknutí průmyslové revoluce. Snad by se i dalo říci, že náš mozek došel na fyzikální a chemickou hranici zkomplexňování. Přesto si příroda našla východisko a navíjení vesmíru může dále pokračovat v lidstvu, osídlujícím planetu Zemi.

V posledních tisíciletích se sice naše nervová soustava dále necerebralizuje, ale dochází k neuvěřitelnému rozvoji vztahů mezi jednotlivými jedinci a jejich mozky. Tak vznikají morálka, etika, kolektivní vědění, kolektivní výzkum a historická paměť lidstva. Každý jedinec, který se rodí do současného světa, je obklopen kolektivní pamětí, kolektivní minulostí, která jej rázem povznáší na vyšší úroveň civilizace a on tak nemusí znovu absolvovat celý koloběh poznávání světa.

Zkomplexňování se uskutečňuje dále ve vytváření čím dál tím více složitějších vazeb v rámci lidské civilizace.

Individuace

Rozmach civilizace a vědění, rozšíření procesu zkomplexňování s sebou přináší i negativní znaky. Jedinec, který je za normálních okolností silně vázán druhovou příbuzností, pociťuje pokušení osamostatnit se, vymanit se z kolektivu a vyzkoušet svoje vlastní schopnosti a možnosti. Koneckonců, k čemu spěje současná civilizace? Ke snaze vychovat co nejvíce schopných a samostatných jedinců. Kolektivní vědomí příslušnosti přežívá snad jen výjimečně u některých přírodních národů. Náš smysl pro druh je potlačen na minimum. Dostáváme se do doby, kdy práva člověka a občana jsou stavěna proti kolektivní druhové sounáležitosti. A jen čekáme, “kdy se vynoří osamělý nadčlověk…”

Zdá se, že jediným smyslem západní civilizace je vydělovat ze sebe stále soběstačnější částice, nezávislé, nekolektivní.

Utváření noosféry

Jak známo, dosáhl člověk svým intelektuálním pokrokem mnoha zlepšení a zjednodušení života. Z těch nejdůležitějších pro utváření noosféry jmenujme neolitickou a průmyslovou revoluci.

Jistě, že by bylo možno zmínit i mnoho jiných proměn v rámci lidského rodu. Ale právě zmiňované “revoluce” měly zásadní význam pro socializační a totalizační procesy probíhající lidstvem.

Země, planeta, jež je naším domovským přístavem i matkou, je konečná a její povrch je s ohledem na měřítka vesmíru nepatrným. Gigantickým se však zdá ve srovnání s rozměry lidskými. Ano, ale Země není obývána jen jedním člověkem, ale již miliardami, které se zde objevily právě následkem neolitické a průmyslové revoluce, jež dokázaly zjednodušit, zkvalitnit a prodloužit lidský život zajištěním dostatku potravin, přístřeší a mnoha dalších vynálezů, které vedou konec konců převážně k tomu, že délka lidského života se stále prodlužuje a přírodní zákony o přežití nejsilnějšího a přirozeného výběru jsou zatlačovány stále více do pozadí. Člověk se nezadržitelně vzdaluje své biologické podstatě

Naznačili jsme, v čem především spočívá vytváření noosféry – v socializaci ve fázi stlačování.

Jak jsme se již dříve zmínili o individuaci, zdá se tato v kontextu stlačujících procesů jen iluzorní. Člověk se rozmnožil do takového množství, že tato planeta je v jistém ohledu již poněkud malou. A právě rozmnožení a vzrůstání hustoty osídlení nastartovali socializační procesy.

V historii docházelo k setkávání různých etnik, k válečným konfliktům, k vzájemnému vymezování teritorií. Tato “územní konkurence” byla již počátkem socializace, kdy bylo nutno buď zvítězit nebo uzavříti dohodu, aby bylo možno přežíti. Vzájemná konkurence a nedostatek prostoru vedla k hromadění energie, která posléze vyvěrá v ekonomické a technické organizaci lidstva.

Stlačování lidstva jeho migrací a stále dokonalejší reprodukcí mělo za následek nebývalý narůst organizačních snah. Nutnost existence vedla k vytváření organizovaných struktur, ať již na úrovni sousedních kmenů či moderních států. Zajímavé je i uvědomění si skutečnosti, že v místech s velkou demografickou hustotou se vyvinuly obecně vyspělejší civilizace, protože socializační a stlačovací procesy nutily jednotlivé lidské části k hledání stále komplikovanějších řešení soužití, kooperace a organizace.

S tím, jak docházelo k rozrůstání ekonomické a technologické organizovanosti lidstva, vystanuly další fenomény, jako rozvoj vědění a okruhu působnosti. Globální technologie nám umožňují komunikovat s kýmkoliv na této planetě, přijímat informace z libovolných zdrojů, čímž dochází k další provázanosti, komplexnosti lidstva a tak i noosféry samotné.

Nezapomeňme však, co je ústřední myšlenkou celého pojednání – neustálé zkomplexňování vesmíru. A bylo by jen slepotou myslet si, že svého vrcholu dosáhlo právě v lidském mozku – v jediné složité jednotce. Proces zkomplexňování prostupuje celým vesmírem a tak v kontextu předchozích řádků si uvědomujeme, že již nikoliv jen člověk, ale lidstvo samo, se stává důsledkem totalizačních sil stále organizovanějším a komplexnějším.

Chardin přirovnává průběh zkomplexňování celého lidstva k vlně šířící se od jednoho pólu planety ke druhému. Nejprve je několik málo autonomních jednotek, jejich počet však stále narůstá, stejně jako se rozšiřuje vlna, postupující směrem k rovníku, kde dosahuje svého maxima. To odpovídá velkému počtu autonomních jednotek s jistou mírou individuality a svobody. Na rovníku se však postup vlny nezastaví a pokračuje ve smršťování k druhému póly planety. Mluvíme o konvergentním světu, sbíhám, kdy neklesá počet jednotek, ale ty se sobě stále více přibližují, vznikají mezi nimi stále složitější a těsnější vztahy, což není nic jiného, než planetární zkomplexňování celého lidstva, probíhající stejně jako zkomplexňování biologické a pokračující již v měřítku celoplanetárním.

Položme si však otázku, zda hranice naší planety, jsou pro nás definitivními, jinými slovy, zda proces zkomplexňování nakonec skončí sám v sobě, na jakési nejvyšší hladině, anebo jednoho dne překročí hranici nebeské klenby, jež lidstvo obklopuje a rozšíří se po celém vesmíru.

Zdá se, že Chardin koketuje s myšlenkou ve stylu science-fiction, ale uvědomme si, že v době, kdy svoje pojednání psal, bylo pronikání člověka do vesmíru ještě v plenkách a tak si i přiznejme, že od doby, kdy člověk vkročil na Měsíc, nepřipadá nám osídlování vesmíru člověk zas až tak nereálným.

Důležité je si i uvědomit, že Chardin zasadil své pojednání do kontextu své doby, která se má nacházet právě v okamžiku, kdy jest na rovníku a chytá se překlopiti do druhé poloviny a pokračovat opětovným stlačováním ke konvergentnímu světu. Tak by právě tento přechod přes rovník mohl být vysvětlením strašných politických a sociálních bouří, jimiž lidstvo v autorově době procházelo.

Vraťme se ale opět k průmyslové revoluci a k tomu, jak se její význam projevuje v okamžiku překročení rovníku. Ať je kdy odpor k technice a vědě jakýkoliv, je nutno si uvědomit, že právě tyto vedou k dalšímu hromadění psychického a invenčního potenciálů lidstva. Srovnejme si, kolik času nám dnes zabere obživa, udržení chodu metabolismu a kolik času musel obživě věnovat např. středověký rolník. Následkem redukce naší obživy a zajištění základních životních podmínek na minimum, je dostatek času, věnovati se myšlení a vědecké činnosti, které čerpají právě z uvolněné psychické energie lidstva. Tuto volnou energii je třeba přelíti především do vědeckého bádání. Srovnejme si, jaké bylo postavení vědce v historii, kdy byl spíše považován za blázna a k jak ohromnému nárůstu vědecké činnosti došlo dnes, kdy pracují po celém světě rozsáhlé vědecké týmy a dostává se jim i patřičného uznání.

Výzkum, je podle Chardina vrozenou a přírodní formou, které nabývá energie lidstva v kritickém okamžiku osvobození. Snad by se i chtělo říci, že výzkum je přímo jednou ze základních vlastností živé hmoty.

Chardin psal své dílo v 60.letech 20.st. a již tehdy bojoval proti tvrzení, že vývoj lidstva je zakončen v individuaci tak, jak byla popsána dříve.

Po prvním raketovém stupni vývoje v podobě zkomplexňování vesmíru a biogeneze až k člověku, přichází druhý stupeň, svojí rychlostí i průběhem z prvního vycházející. Vývoj v podobě lidstva přešel z fáze, kdy lidstvo bylo utvářeno působením “venkovní sil” vesmíru či vnitřních sil biogeneze k momentu, kdy se lidstvo rozvíjí dále samo ze sebe, kdy si uvědomilo vlastní existenci, což lze říci i tak, že druhý stupeň vývoje vesmíru začíná okamžikem, kdy si vývoj, potažmo vesmír uvědomil sám sebe v lidstvu a kdy lidstvo se začalo dále navíjet v rámci noosféry z vlastních sil, ze svojí podstaty.

Vzpomeňme si a výzkum a uvědomme si, čeho se dnes dotýká. Zabývá se atomovou fyzikou, samotnou podstatou hmoty, genetikou, vesmírem, dotýká se tedy přím postaty bytí, všeho existujícího, jinými slovy začíná vesmír zkoumat sám sebe prostřednictvím lidstva.



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + deset ? 

  
  Napsat autorovi ()  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter