Znuděné otisky bot čeří ostré kapénky

a asfalt nepokrytě kleje,

záchranná věta, do ticha,

vloží ploché domněnky,

pohled zpět se zvláštně chvěje.

Kolemjdoucí, pohrouženi do touhy,

zavadle krouží kolem sebe,

ve vázách kolují slova propuštěna sopouchy,

a kolektivní víra

se smutně směje…