Torzo chvíle

(nebo raději tři tečky)

Stojíš vedle mne a díváš se

na hvězdy které nedohlédneš

A já vedle tebe jsem přitom tak nízko

proklatě nízko na zemi

Stojím mezi lavičkami v parku

o kterém se mi po letech jen zdá

Vidím před sebou pokrčené stromky a opadané

listí omšelé nepatřičnou ranní mlhou

Neboť v mých představách je červen

a léto na krku

(Jen ještě chvíli si hrát s představami které tak šíleně

a šťastně lžou)

A vidím tě jak se mazlíš se zemí

syrovou zelenavou jarní trávou

VIDÍM TĚ JAK JSI A TO JE PODSTATNÉ

neboť v listopadové mlze jsi neskutečná

a tak si tě alespoň nalhávám

 v zářivém červnovém slunci

v koberci pampelišek

nalhávám v listopadové mlze

protože jsi daleko Dál než hvězdy

a vedle sebe cítím jen prázdno