Procházím se sychravou ulicí,

v mysli spousty hřejivých vzpomínek,

na zemi barevné listy ležící,

před sebou kopu si maličký kamínek.

Stromy obnažují zvadlá bedra,

loudavě shazují svoji žluť,

ta tam jsou blankytná letní vedra,

i láska má ořechovou chuť.

Poslední sbohem od sluníčka,

pavučinky tříští světlo v duhu.

Jaro. Léto. Podzim. Zima.

Bloudíme ve stále stejném kruhu,

čekáme, až se změní klima.

Co na tom, že mi těžknou víčka…?