VRÁNA V RÁNĚ

V asfaltovém ráně,

po dýmem čpící noci,

v rozladěném piáně,

okovaném po půlnoci.

To kůže bijí na poplach

za svitu autodromů,

by nesvázaný bratrovrah

klesal v cestu domů.

Vždy mraky plné čtyřlístků

rozpalují do krve,

snad proto se tulí na písku

dvě slzy potem studené.

Kdež roztykaná Madonna

si srpem češe ohon,

už dávno si tiká s kapkama

na inkoustový pohon.

Kalendář věčných návratů

svačí smutným vlakem,

interval zhoubných potratů

je tam tam lidským plakem.

Tamtamovém v ráně

se jizva v ráně líže,

vím, jak oškubané vráně

se cesta k nohám víže.