Srub u řeky

mám rád.

Dvě či tři deky

nosím s sebou tam.

Chodím po lese

a občas rybařím.

Hajný oběd mně nese,

protože si nevařím.

Srub svůj mám rád

až moc.

Když začne vát,

jdu mu na pomoc.

S chutí tóny přírody

z křesla poslouchám.

Mám boty do nepohody,

a možná proto se nerouhám,

když se s nimi dotku vody.

Najděte si můj srub

a vstupte dál.

A ty, trubko, do toho nám trub.

Tak ať žije všech srubů král. 

Srube, mám Tě rád.