Příslib noci,

tiché a temné,

není pomoci,,

to co bylo samozřejmé, je pryč...

Daleko v dáli,

kde dřív děti si hrály,

za pěti lesy a za plotem,

já vyrovnávám se s tím komplotem,

že duši svou jsem ztratila,

že nová se teď zrodila,

co po dětských hrách stůně.

Co pláče tichým ach,

co má ze světa strach

a nejvíc, nejvíc ze všeho, bojí se sebe..