Dlaně co zdvihnou čirou vodu

a nechají ji proplynout

při zahlédnutí očí vejít (skrze jemnost par)

zas k zemi v navracení deštěm...  

 

Slunci v nich se daří uvyknout

na zemsky křehký oběh srdce 

Luně být stínovou

a proudit v ženském světle

                                    hvězdami...

 

Jsi skrze dlaně všeho nevídaným středem

jenž chytá v sobě uzdy nebeských pulsací

a z nekonečné modři svého propnutí

k nám pozemšťanům pouštíš

nádherně proměnlivé fáze mraků 

 

Prázdnem své vyplnění jemně

sám v sebe nazpět vdechuješ