Výprask

 

snad ani zřídka netryská

ze země zřídlo

vody chladné

jako ty

v gumovém dresu

mrskáš mě bičem

spleteným z kousků

mých „malých“ prohřešků

hledím ti do tváře

psíma očima

ty stále mrskáš

nelítostně

křičením do tmy

spasení nepřijde

možná kdybys odešla

taky bych se dočkal

zatím zpráskaný

na kešanu ležím

a počítám

tvé vypadané vlasy

co jsem nepochytal na ponožky