|
myslela jsem
že tichou láskou
spasím jeho svět
kolem byla zima
ve mě však
rostl květ
rostl
a přitom umíral
já nevěděla
že si jen takhle vybíral
vybíral
a bez citu hledal potěchu
potěchu ve mě
bez dechu
bez spěchu
bez květu..
..i ten můj
s babím letem odlétal
bez tepu
svůj pyl rozprodal
bez hlasu
svou barvu vyoral
a brázdil smutkem
svou mladou tvář
pak čekal
zda existuje jiná zář..
..zář
co vyšisuje
budoucí přítomnosti pramínky
a dny
stejné
a tou stejností přec jiné
budou
jako duhové kamínky
a tak jen tak stál
sám
sám
a pozoroval hru
hru větru s city
pozoroval je
honící se na ulici
jak je vítr
po dláždění odíral
i když si
jen tak hrál
a plamínek na srdci
pomalu skomíral
nahé dámy
ulici lemující
bez listí
obnaženy
závist
v očích prodejné krásy
vzbuzující
jen javor
list si ponechal
snad na počest Adama a Evy
snad věřil ještě v ráj
| 
