O pocitu…

Mám snahu říct ti něco málo,se zájmem a s vidinou tichého údivu,který se mění v otázky.Náhlý návrat na mapu stvoření pout?Mlčky poslouchám jak rozplétáš stromoví absurdit prázdných slov,bezelstně čekám až se ti to podaří a vyčteš tušený stav věcí.

Pošramocená důležitost okamžiků totiž převrací hodnoty,které vybudovány na základech vzdálených cílů ztrácí svou cenu,avšak cena tvého pohledu na věc nemá obdoby ve srovnání s čímkoli pochopitelným.Uznám li měřítka pochopitelnosti hmatatelně a bez ohledu na jakýkoli důkaz tvé dokonalosti,pak tyto měřítka nejsou ničím jiným než tvou podstatou.Bohatství těch okamžiků je nezapomenutelně pryč a přesto,nebo právě jenom proto se jimi můžu těšit.