Vzdoroklub přistřižených křídel.

Už to vidím, přetéká kalich hořkosti.

Řeči nepatří nikomu jinému než řečníkovi bez růžových brýlí, pronášené řeči páchnou jako rekviem za protivníka.

A co dál?

Skláním se před darem obracet náhodné pořadí slov s tajemným úmyslem.

Prokusuji se tajným písmem pohledů jež nezůstanou bez odezvy úrodné půdy přečtených myšlenek.

Jiskrná konfrontace plná obávaných blesků v nekonečné řadě bez možnosti oddechu.

A co dál?

Naproti všem se tyčí jehla ve své nesmrtelnosti ztracených.

Vznáším se vlastní vinou a naivitou hnán.

Odhodlám se, konečně se odhodlám, nasupená odvaha však mlčí zasypána květy.

A co dál?

Čas rozprostřel hábit lehkosti plynoucích hodin.

Depresí dnů opuštěná a odevzdaně tvárná hmota mého snění.

Věty čiší a vzlykají, slova jsou nabíledni.

Jen se vzepřít...