Horníčkova inspirativní…

Ukrýváte housle- já našla je…

Oslovil jste sochy- ony s Vámi mluví...

Vy je slyšíte- posloucháte- nejen ty sochy…

Slyšíte nás…

Nás,jež svět tvoříme..

Jsme stromy i ptáci..

Jsme půda i slova..

Jsme úsměv i zloba

Jsme lidé..

Jsme ženy..

Hledal jste slunce- a našel ho…

Chválil jste pohyb- a uměl se zastavit- zpomalit- stát a snít- dlouze snít…

Snil jste s očima otevřenýma a hlavou dokořán- do níž mohl kdykoliv kdokoliv nahlédnout a odnést si co sám pro život potřeboval…

Pro každého tam něco bylo- a nebylo toho málo- i já si přišla…

Vaše tištěné myšlenky uschovány do vazeb ,,mých“- Vašich knih rozvíjejí a dotvářejí mě, co by malou ženu ve velkém světě, čekající jen na ruce, které z každé strany, rohu, místa…postrčí někam dál- hloub v mém vnitřním- zevním- zkrátka celém JÁ…

Byl a stále jste jakýmsi spouštěcím faktorem k probuzení mé vlastní fantazie, k mé osobnostní filozofii a nyní i k mé takzvané poesii, která i přes svou skomírající jakost je pro mou vyvíjející se osobnost jedna z těch strkajících rukou…

Má slova poskládaná v souvětí  vrcholící vždy originální pointou…

Jsou pouhou Vaší ozvěnou!

Že to na mě nepovíte- bude to takové naše malé tajemství…

Oni na to snad lidé sami nepřijdou…