Ptej se poutníka

Poutník prašnou cestou procházel,
ptej se, co viděl, co nacházel.

Křik dětí plačících,
co hrávaly si v zapadlých ulicích.
Tribuny a na nich politikové,
vypouštěli z úst řeči jalové.

Poutník prašnou cestou procházel,
ptej se, co slyšel, co nacházel.

Lži, nářek a nesmyslné hádky,
co mají daleko do pohádky.
Falešný smích a tichý pláč,
sám to znáš, tak proč se ptáš?

Strpení měj, poutníče, cestou jsi procházel,
zeptám se ještě, cos cítil a cos nacházel.

Já pocítil smutek i lidskou závist,
lhostejnost a nikdy nekončící nenávist.
Cítil jsem lásku, starost, soucit i zklamání,
poznal, co citů je ve všech srdcích k mání.

Poslední dovol otázku:
Našel jsi, cos hledal?

Jednou větou odpovím:
Já nepřestal věřit na lásku