noc po dni, kdy pršelo

leželi jsme vedle sebe

nepřipadala jsem si sama

nikdo mi nescházel

mé srdce opouštěly stíny

přesto jsi odněkud vyndal

dřevěný klarinet

a položil mi ho na polštář

čekal jsi co řeknu nebo udělám

rukou jsem ti zavřela oči

(tak jako se zatlačují mrtvým)

přitiskla jsem ho k sobě blíž

a usnula

druhý den opět pršelo