| kristína z nuslí (Občasný) - 10.12.2017 > jfj> Neboj, já to chápu, chceš mě od sebe odradit, ale to já nikdy neudělám, tebe mám totiž nejradši a vždycky bude. Ty když řekneš hovno, tak je to doopravdy hovno, to nikdo jinej neumí. taky se mi moc líbí ta tvoje nová básnička a tvůj nový nic, tomáši. jsem štastná, že píšeš o nás. a nemysli si ty kokote, že jsem to nepoznala. čepici kšiltem dozadu si nandám, to dneska letí. nemuselo by to bejt kšiltovka z ruska něky z půlky sedmdeátejch let, ale dobrá, máš na tu čepici hezký vzpomínky, tak já teda jako zapomenu, že je z bakelitu. ale ty žádnej umělák nejsi, ty ho máš fakt masitýho. jo, masitýho jako mozek, protože ty máš mozek jako sval, tebe nikdo nepřepere, jsi ten bijec z monaka, co má v lebce nejchytřejší biologickej sajrajt, co kdy bůh vymyslel. já se tě chtěla ještě zeptat na sagyho a peška, já tomu porád nerozumim. vy jste spolu bydleli na ubytovně, odtamtad se znáte. máma řikala, že pešoura taky znala, ona dělala taky uklizečku v nemocnici, prej si možná vzpomíná i na tebe? že prej si si porád na něco stěžoval, na polívku i na knedlíky, ale já ji povídám mámo, co chceš, julián je nejlibovější knedlík ze všech, ten se nemůže spokojit jen tak s něčim. ale asi mě neposlouchala, koukala se zrovna z okna a něco si tam dělala s íčo. znáš bratra íčky, ička? z olomouce? ty znáš všechny, íčka si učil řídit ministerstvo, že jo? zase vedle? NE, TADY SRÁČI!
| Doporučil
|